Domů     Láska je přece o rozmanitosti
Láska je přece o rozmanitosti
5 minut čtení

Občas poslouchám některé své přítelkyně, které jsou celkem úspěšné v práci, ale jinak žijí, jak se dnes říká, single. Je to údajně proto, že prý dosud ještě stále nenašly toho pravého.

Upřímně, nerozumím jim a nechápu je. Co to je „ten pravý“? Takhle to přece v běžném životě vůbec nechodí! Každý z nás jsme přece nějaká určitá osobnost a každý z nás jsme svým způsobem nějak „ujetý“. A každý ujíždíme na něco jiného.

Hlavní je, podle mě, najít nejprve chybu v sobě a zvolit při hledání potenciálního partnera takovou taktiku, abych jeho případnou odlišnost strávila nebo se s ní alespoň nějak vyrovnala.

A ne hned unáhleně prásknout dveřmi, jak mi to líčila moje kamarádka Jana, když prohlásila: „Já vždycky, když narazím na divného týpka, tak balím. A poslední dobou se mi to děje docela běžně. No vezmi si to, jeden se bál bouřky, fakt. Chlap, a bál se bouřky.

Druhý chtěl pořád jenom chodit do japonské restaurace na sushi. Další se mi zase pořád chlubil fotkami svého super auta. No, nekopla bys je všechny?“

Měla jsem na věc jiný názor

Já k jejímu překvapení a nepochopení jsem ale odpověděla: „Víš, Jano, já bych to tak hned neviděla. Chce na sushi? Fajn. Jeho věc. Platí to. A že holduje autu? Budiž. Třeba ho právě koupil a chce tě v něm svézt. A že se bojí bouřky? No bože, já taky.

Já bych to hned neviděla jako nějakou katastrofu. Život je dobrý, když je rozmanitý. A právě v té rozmanitosti to je. Přece nechceš pořád jenom někoho předělávat! Ty sama se přece taky nedáš předělat, tak co bys chtěla.

Každý máme své zájmy a každému se líbí něco jiného. Proto snad chodí lidi spolu, aby se postupně poznali, aby poznali ty své rozdílné stránky, a našli i ty shodné. A případně objevili i ty stinné, které toho druhého nějak poznamenaly.

Jano, mysli, přece nemusíš mít za každou cenu chlapa, co má všechno. Auto, chalupu, psa, práci, skvělou postavu. O tom přece vůbec společný život není. To nehraje žádnou roli.

A pokud se ti zdá, že se až moc chlubí, stačí ho přeci postupně umírňovat, nepřidávat se k tomu jeho nadšení a dostrkat ho na cestu, kterou ty považuješ za normálnější. Teprve, když to snad nepůjde, pak ho, jak říkáš, kopnout. Ale na to je vždycky čas.

Nemyslíš? S tím už se prostě budeš muset smířit. Jestli ovšem nechceš zůstat až do smrti úplně sama.“

Kamarádka si postavila hlavu

Byla to ode mě dlouhá, rozhořčená a poctivá řeč. Jana ale jen rozpačitě kroutila hlavou a nakonec mi řekla: „Jasně, Simčo, dá se to tak asi brát, ale bojím se, že tomu tvému pojetí jaksi nerozumím. To je tvůj názor. Ale já nejsem ty, já jsem krapet jiná.

Já se prostě nedokážu nikomu přizpůsobit. A nemám ani ráda nějaké podivné povahy, jako že je třeba přehnaně urážlivý, nebo aby se na mě přespříliš upínal, nebo má v hlavě jenom fotbal.

Možná máš pravdu, že mám smůlu a budu do smrti single, ale než tohle, tak to fakt budu radši sama.“

Na řeči jsem nedala

Zkrátka a dobře nemohla jsem jí to vymluvit ani náhodou, až jsem to vzdala. Řekla jsem si, že je to její věc, jaký chce mít osud. Mně ale její názor nesedí. Já tvrdím, že člověk nikdy nemůže mít úplně všechno, a že není vůbec dobré na tom trvat. To je podle mě tak akorát jistá cesta do blázince.

Já sama jsem si například vzala Radka, i když se mi ze začátku vůbec nezdál. Vypadalo to, že je šílený pedant, že chodí s vdanými paničkami.

Tvrdili o něm, že když má rande s holkou, kouká na hodinky a po předem stanovené době se s ní zničehonic rozloučí, protože mu uběhl čas vymezený na to rande. Jenže, to, co se o něm povídalo, a co se i na první pohled zdálo, nemusela být pravda.

Uvidíme, řekla jsem si, a souhlasila s jeho návrhem, že spolu začneme chodit. A světe, zboř se, postupně jsem zjišťovala, že tenhle Radek vůbec není tak k smíchu, jak se zdál.

Poznala jsem jeho pravé já

Pověsti, co o něm kdoví proč kolovaly, nebyly nikdy úplně pravdivé. Prostě, i když ho v práci všichni považovali za prosťáčka, ukázalo se, že je to velice sečtělý kluk, dokonce poněkud víc, než je obvyklé.

Byl plachý, vedl boj se svojí neskutečně úděsnou matkou, která mu pořád do všeho mluvila a zasahovala v jeho neprospěch, takže měl své limity. Nebylo divu, že se chtěl od ní odtrhnout.

Jak se ukázalo, hodlal hlavně začít úplně jinak, než na co byl nechtěně zvyklý. Časem mi také všechny pověsti vysvětlil. A dneska? Jsme spolu spokojeně už dvacátý rok. Postupně jsme se dokonale sladili.

Je to hlavně o kompromisech

Být ale maximalistka jako Jana, nikdy bychom se dohromady nedali. No není to hloupost? Jasně, že to vždy nebylo jen slunečné. Byly i nějaké ty úlety, ale copak je to možné bez nich?

Hlavně, že jsme se nakonec zase poměrně rychle oba vrátili na tu naši jednu cestu, a tou se vláčíme dál. Pokud jsou oba rozumní, tolerantní a raději diskutují, než bouchají dveřmi, tak se všechny ostré rozdíly časem omelou.

Simona H. (47), severní Morava

Předchozí článek
Související články
3 minuty čtení
Táhlo mi už na třicátý rok, na svatbu jsem měla nejvyšší čas. Ale beru si toho správného muže? Najednou jsem si tím nebyla jistá... Přemýšlela jsem o svatbě a hrabala jsem listí. Myslela jsem na Edu a na Láďu. Edu jsem si měla brát, ale s hrůzou jsem si uvědomovala, že je mi sympatický i Láďa. Na zahradě se objevila babička s koláči a hrnkem čaje. Místo poděkování jsem vyhrkla: „Babi, jak po
5 minut čtení
Poznali jsme se čistou náhodou, jako by naše cesty svedl sám osud. Ten se však o několik měsíců později také postavil proti nám. Byla jsem tak moc šťastná. Myslela jsem si, že jsem našla toho pravého. Nebyla jsem už žádná dvacítka, takže jsem v takovou lásku už ani nedoufala. Ale osud mi byl nakloněn. Jedno letní seznámení na vodě přerostlo v krásný vztah, který vypadal jako z pohádky. Jenže id
3 minuty čtení
Seznámili jsme se, když policajt zastavil tátovo auto a zjistilo se, že řidičovy doklady nejsou tak docela v pořádku. Policista, který nás stavěl, byl mladý a hezký, mohla jsem na něm oči nechat. Na druhou stranu jsem tušila, že to zas tak příjemné setkání nebude, protože táta, který seděl za volantem, byl odjakživa roztržitý zmatkář. Viděla jsem mu na obličeji, že se blíží katastrofa. „Váš tec
3 minuty čtení
Dospělí říkávají dětem, ať nedělají hlouposti, a přitom je sami dělají také. A to dokonce i ve věku, kdy už by dávno měli mít rozum. Za svoje bláznivé rodiče jsem se od jistého věku styděla. Ale ne tak normálně, jako se za rodiče stydí puberťáci, aby později zjistili, že se mamince a tatínkovi až nápadně podobají, že dělají podobné chyby jako oni a že je vlastně mají a vždycky měli rádi. U nás
3 minuty čtení
Padesát let spolu. Říkáte si: to to ale uteklo. Nechtělo se mi slavit okázalou zlatou svatbu. Nakonec jsem ráda, že jsme to udělali! K obnovení svatebního slibu nás vyhecovali kamarádi a taky můj brácha se švagrovou. Nechtěla jsem to, zoufale jsem se bránila, ale tlačili na mě. Asi se těšili, že se zadarmo najedí a napijí, však to znáte. Taky že si zažertují na náš účet. Jenže naše manželství n
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Charles de Gaulle se nikdy nevzdal
epochalnisvet.cz
Charles de Gaulle se nikdy nevzdal
Projektily z kulometu tříští prezidentovu limuzínu. Muž skrytý uvnitř ale jako zázrakem vyvázne nezraněn. Ani tento ze 30 atentátů není úspěšný a Francie o svého hrdinu nepřijde.   Mladík z přísně věřící rodiny Charles de Gaulle (1890–1970), absolvent jezuitské koleje, touží po kariéře v armádě. Vojenskou akademii ukončí jako třináctý z 211 kadetů. Ve 24 letech vstupuje do
Dýňový cheesecake
nejsemsama.cz
Dýňový cheesecake
Oblíbený cheesecake (čti: čískejk) má spoustu variant. Zkuste tento s dýňovou náplní. Potřebujete: ✿ 250 g dýňového pyré ✿ 230 g máslových sušenek ✿ 120 g másla ✿ ½ lžičky kardamomu ✿ ¼ lžičky zázvoru ✿ 350 g tvarohu ✿ 100 g cukru ✿ 2 lžíce smetany ✿ 1 vejce 1. Sušenky rozdrťte v robotu nebo v plastovém sáčku válečkem. Máslo rozehřejte, přisypte rozdrcené
Upíři z Čelákovic: Tajemné nálezy, které fascinují archeology
enigmaplus.cz
Upíři z Čelákovic: Tajemné nálezy, které fascinují archeology
Historie jednoho z nejzáhadnějších archeologických nálezů v České republice se začala psát ve druhé polovině července roku 1966, kdy byla v oblasti zvané Mrchovláčka ve východní části Čelákovic naleze
Tajemství životadárné tekutiny: Co víme a nevíme o krvi?
21stoleti.cz
Tajemství životadárné tekutiny: Co víme a nevíme o krvi?
Co by mu tak mohli dokázat? Byl si jistý, že nic. Určitě ne to, že skvrny na jeho oblečení jsou od krve, a ne od mořidla. To ale netušil, že nedlouho předtím, než ho policisté zadrželi, objevil přední
Jeden šperk, tisíc příběhů: Venetian Princes & Princess Flower
iluxus.cz
Jeden šperk, tisíc příběhů: Venetian Princes & Princess Flower
V srdci italské tradice a precizního řemesla vznikají šperky, které mluví jazykem emocí, vášně a nadčasové elegance. Roberto Coin představuje statement klenoty, které jsou víc než jen doplňkem — jsou
Batátová krémová polévka
tisicereceptu.cz
Batátová krémová polévka
Tahle hustá polévka vás dostane směsicí různých chutí, které spolu dokonale souznějí. Potřebujete 700 g batátů 1 petržel 1 mrkev 1 l vývaru 1 lžičku čerstvého tymiánu olivový olej sůl, pep
Den plný zážitků uprostřed Jeseníků
epochanacestach.cz
Den plný zážitků uprostřed Jeseníků
Máte rádi výlety, kde je od každého trochu? Pak určitě zavítejte do Jeseníků. Do místa, kde na vás čeká krásná příroda, lehká turistika i lázeňská pohoda. Přímo ve středu Jeseníků se nachází malebná trasa, která patří mezi ty nejkrásnější v Česku. Řeč je o naučné stezce Bílá Opava. Ta vede podél zurčící horské říčky, přes dřevěné lávky i kolem
Doplatila starověká Harrapa a Mohendžodaro na rovnostářskou politiku?
epochaplus.cz
Doplatila starověká Harrapa a Mohendžodaro na rovnostářskou politiku?
Obě metropole disponují propracovaným systémem vodovodů a kanalizací i splachovacích toalet, tedy prvků, jejichž společným jmenovatelem je voda, která nahrává nejenom fyzické očistě, ale také té duchovní. Uctívali snad kult vody? Chybí tu totiž jakékoli stavby, které odkazují na provozování náboženských či duchovních rituálů. V Mohendžodaru se paradoxně chrámu nejvíce podobá bazén zvaný Velká lázeň.
Brání se Brodská citům ke kolegovi z Ulice?
nasehvezdy.cz
Brání se Brodská citům ke kolegovi z Ulice?
Během natáčení seriálu Ulice možná začíná být „na place“ pořádně hustá atmosféra! Herečka Tereza Brodská (57) tam hraje jednu z hlavních postav Báru Jordánovou, majitelku chráněné dílny, a v ději jí
Strašidelný mlýn si dál drží své prokletí?
skutecnepribehy.cz
Strašidelný mlýn si dál drží své prokletí?
V dešti jsme se tehdy ukryly ve zdech starého stavení. Netušily jsme, že tam číhá děsivá minulost, která na sebe čas od času upozorní. Staré mlýny patří mezi místa, kde se to čerty a duchy jen hemží. Alespoň podle pověstí. Jedním z takových starých mlýnů, kde mi naskočila husí kůže, jsou ruiny Dolského mlýna v Českém Švýcarsku. Ten výlet
Bílý dům se s Trumanem ve vaně málem zřítil
historyplus.cz
Bílý dům se s Trumanem ve vaně málem zřítil
„Velké bílé vězení,“ tak Harry Truman popisuje Bílý dům – budovu, v níž strávil dvě volební období coby prezident Spojených států amerických. Může se zdát, že život v rozsáhlém paláci se stovkami pomocníků nemá daleko k ráji. Truman ovšem není jediný, kdo si na život uvnitř jeho zdí stěžuje. Podobně hovoří i Ronald Reagan nebo
Sklo jako působivý architektonický materiál
rezidenceonline.cz
Sklo jako působivý architektonický materiál
Velkoplošné prvky ze živého transparentního materiálu stavbu osvěžují, propouštějí do jejího nitra spoustu světla, a tím zlepšují kvalitu vnitřního prostředí. Navíc významně ovlivňují vzhled budovy. Tak jako dřevo a kámen v konstrukčních řešeních zdařile zastupuje ocel, výplně z cihelného či jiného zdiva zase velmi působivě nahrazuje sklo. Jeho vizuálního benefitu v podobě zrcadlení oblohy i