Nové sousedce jsem do oka nepadla. Pomlouvala mě, kudy chodila! Oplatila jsem jí stejnou mincí a vzala to nejcennější. Manžela!
Sousední byt byl dlouhou dobu prázdný. Majitel ho chtěl pronajímat, ale nikdy k tomu nedošlo. Když se přistěhovala sousedka, byla jsem ráda, že přibude další kamarádka k popovídání. S ostatními sousedy jsem se totiž znala řadu let a byli jsme jako velká rodina.
Byla u mě častěji než doma
Ne, že bychom se pořád navštěvovali. Ale vzájemně jsme si vypomohli, pohlídali děti, dokud byly malé, a klidně i nakoupili, když byl někdo z nás nemocný. Bylo to příjemné vědět, že je člověk obklopen lidmi, kterým na něm záleží. Nová sousedka odvedle byla v mém věku, a hned jsme si padly do oka. Tedy, alespoň jsem si to naivně myslela. „Přijdu na kafe,“ pozvala se ke mně a u toho už zůstalo. Stavovala se kdykoli se jí zachtělo. A že se jí chtělo skoro pořád! Občas zůstala na i oběd či večeři. Podle toho, jaké jsem měla směny. Pracovala jsem coby pečovatelka v místním domově seniorů na ranní a odpolední. Po příchodu domů jsem byla zvyklá si trochu odpočinout, ale teď, s novou kamarádkou, to nešlo.
Po domě roznesla klepy
„Víš, manžel spí, tak jsem přišla k tobě!“ oznamovala mi s železnou pravidelností několikrát týdně. Moje radost z její přítomnosti brala rychle za své. Asi si toho všimla, protože její chování ke mně se začalo měnit. Už nebyla tak milá. Už nešvitořila jako dřív. Vtrhla ke mně dobytu, usadila se ke stolu a začala kritizovat. Můj vkus, moje chování a také moji práci. „Jak to můžeš u těch starých vydržet? Jsou tak protivní…“ ofrňovala se a ve mně vzkypěl vztek. Na moje milé stařečky si nikdo nebude dovolovat! Na to jsem byla obzvlášť citlivá! Pohádaly jsme se, ale nelitovala jsem. Předpokládala jsem, že budu mít od sousedky klid. Že mi dá pokoj, a najde si někoho jiného ke svým častým návštěvám. Jenže, byla to jen polovina pravdy. Ta druhá byla horší! Sousedka mě začala pomlouvat. Po celém domě roznášela klepy a všichni jim věřili. Byla totiž dost věrohodná!
Chtěla jsem jí ublížit
Prý jsem nejen šmudla a mám doma nepořádek, ale dokonce i kradu! Neumím uvařit ani pořádné kafe a v práci se flákám! Soused z patra nade mnou mě přestal zdravit a sousedka ze vchodu mi vždycky přeříkala nejnovější drby. O mně! Měla jsem toho právě dost. Takové sprosté pomluvy jsem si nemohla nechat líbit! Vztek mě nadnášel tak, že jsem ani výtah nepotřebovala. Čtyři patra ke svému bytu jsem vyběhla coby dup. V hlavě se mi zrodil plán. Když mi ta falešnice vzala všechny, na kterých mi záleželo, udělám to samé. Vezmu jí manžela! Jen takový trest bude pro ni dostatečný. Nic jiného si nezaslouží! Stačilo pár návštěv, kdy nebyla doma, a nemohla toho svého miláčka hlídat, a dosáhla jsem svého.
Vzala jsem jí to nejcennější
Dost mě to udivilo, jak snadné je získat ženatého muže. Ani se moc nenechal přemlouvat! Byl to fešák a navíc moc milý. Náš původně nezávazný vztah se brzy změnil v přátelství a potom v lásku. I on trpěl v područí té falešné manipulátorky! O rozvodu prý přemýšlel už dávno. Jen neměl odvahu. „To až ty jsi mi otevřela oči! Ukázala, že se dá žít jinak. Lépe! Uteču od ní. Osvobodím se!“ slíbil mi a svůj slib splnil. Neuplynulo ani půl roku a její, teď už vlastně můj, Honza, se stěhoval ke mně. Daleko to neměl, jen pár metrů! Sousedka mohla vzteky puknout, ale měla to, co si zasloužila! Už bydlíme jinde, abychom se nemuseli bát pomsty. Můj plán vyšel lépe, než jsem doufala!
Simona L. (53), Pardubice
