Domů     Roušky ze svatebních šatů
Roušky ze svatebních šatů
5 minut čtení

Každá doba si žádá svoje a ta dnešní vyžaduje improvizaci! Nedostatek látek na roušky mě dohnal k zoufalému kroku. Rozstříhala jsme svoje svatební šaty!

Vdávala jsem se mladá a úplně nezkušená. Svého nastávajícího jsem sice měla celkem ráda, ale žádná láska jako z románu to rozhodně nebyla. Coby dcerka hospodáře jsem si nemohla moc poroučet. Táta, kterému jsem musela vykat, mi ženicha vybral a sňatek domluvil.

V době, kdy ve městě vládl pokrok a emancipace, u nás na vsi jakoby se čas zastavil. Platily staré pořádky!

Rodiče nás zavrhli

Přivdala jsem se do sousední vesnice, ale neměla se špatně. Můj muž byl naštěstí hodný a moderní. Nebránil mi dokončit vzdělání a dokonce jsme, po vzájemné dohodě, s dětmi nijak nespěchali. Staří rodiče z obou stran sice spokojení nebyli, ale co mohli dělat!

Nakonec jsme se s Milanem odstěhovali do města. Od té chvíle jsme se pro obě rodiny stali zrádci a dlouhé roky s námi nikdo nepromluvil! Oba jsme byli mladí a pracovití. Koupili jsme si auto a jezdili do východního Německa k moři.

Považovali jsme to za nejvyšší luxus! Později se nám narodili dva kluci a žili jsme celkem normálně, jako všichni. Rodina, práce, škola a nějaké ty dovolené a víkendy u rybníka. Naši synové vyrůstali jako dvojčata a také tak vypadali.

Stihla jsme je totiž porodit během jediného roku, jednoho začátkem ledna a toho druhého přímo na Štědrý den.

Uměla jsem ušít skoro vše

Žádný z prarodičů se na ně nepřijel podívat, přestože jsme je zvali a posílali i fotky. Ale nestěžuji si. Naše vztahy se urovnaly hodně pozdě a nikdy nebyly úplně růžové. Asi ani nemusím říkat, že jsme nic nezdědili a naše děti také ne.

S manželem jsme si vždy umiňovali, že my budeme jiní. Snažili jsme se mít s dětmi a později vnoučaty co nejlepší vztahy a to se nám povedlo. „Mami, viď že mi upleteš dlouhou šálu, prosil mě kdysi syn a teď to vnučka téměř na slovo zopakovala.

Jen nechtěla, abych pletla, ale šila. Roušky! Souhlasila jsem. Času bylo dost a šít jsem uměla celkem obstojně. Vždyť v době nedostatkového zboží jsem si musela poradit i s oteplovačkami a košilemi! Kluci toužili po takové té country.

„No klidně, ušiju, ale asi nebudu mít žádnou vhodnou látku,“ posteskla jsem si a čekala nějakou radu. Té se mi ale od mojí milované vnučky nedostalo.

Látek stále nebylo dost

Vnučka jen pokrčila rameny a odhopkala. Navzdory věku, bylo jí už přes dvacet, pořád poskakovala. Chvíli nezůstala v klidu! Občas jsem z ní byla trochu nervózní, ale tahle její vlastnost jí přivedla k profesi tělocvikářky. Všechno zlé je prostě k něčemu dobré!

Do těch roušek, kterých bylo všude potřeba víc než dost, jsem se chtěla pustit okamžitě. Začala jsem prohledávat všechny skříně a hledat něco vhodného, z čeho bych je mohla ušít. Manželovy košile, postarší povlečení. Bylo toho stále málo!

Na takovou roušku, když se nařasí a ještě se nastříhají proužky na tkalouny, se spotřebuje celkem dost látky. Nedalo mi to a šla se podívat na půdu. Zde, ve staré skříni, visely moje padesát let staré svatební šaty! Byly krásné.

Zachovalé, jako by se jich čas ani netknul. Také aby ne. Měla jsme je na sobě přece jen jednou!

S těžkým srdcem jsem popadla nůžky

Byly ušité na způsob slavnostního kroje z naší oblasti. Několik spodniček a hodně nabíraná sukně, pod tou vrchní ještě nějaké kapsy. „To by bylo roušek!“ ozval se za mnou hlas mého muže. Vůbec jsem o jeho přítomnosti nevěděla. Hrozně jsme se lekla!

Zabouchla jsem dveře skříně a chytla se za srdce. Bušilo mi jako o závod! „Snad nechceš, v téhle těžké době, si tady syslit tolik látky?“ ptal se a už se dobýval do skříně. Já ale nemohla dát tak vzácnou věc vniveč!

Chvilku jsme se o ta dvířka přetahovali, ale Milan byl samozřejmě silnější. Popadl šaty a hnal se s nimi dolů do kuchyně. Zde, ve světle, jsme si je společně znovu prohlédli. Slzy mi vstoupily do očí.

To když jsem si vzpomněla na svatbu, rodiče i to jak, jsme byli oba mladí. Měli jsme celý život před sebou. Kam se všechny ty roky poděly?

Máme nový společný koníček

Milan, jakoby mi četl myšlenky: „No, teď mají život před sebou naše vnoučata. Tak snad nebudeš litovat nějakých starých šatů? Já ti je vyfotím…“ A tak jsem vzala nůžky a šaty pěkně rozstříhala.

Hlaďoučká pevná a hustá bavlna udělala i po všech těch letech dobrou službu. Z šatů jsem našila skoro sedmdesát roušek! Rozdala jsme je rodině i známým.

„Babi, hádej, co mi dneska přišlo poštou?“ vykřikla vnučka hned mezi dveřmi a za sebou táhla po zemi nějaký obrovský balík. Než jsem stačila odpovědět, vykřikla: „Krásná látka! Objednala jsem ji na internetu a teď dorazila! Můžeš šít a šít!

Na cestě je další!“ A tak šiju a šiju. Roušky potřebují přece všude a já mám času dost! Manžel mi pomáhá navlékat tkalouny a žehlit. Už přemýšlíme, co budeme dělat, až ty roušky nebudou potřeba. Se šitím se totiž nechceme rozloučit, začalo nás moc bavit!

Anežka T. (71 let), Olomoucko

Předchozí článek
Související články
3 minuty čtení
Prošla jsem v práci tvrdou šikanou. Žádný z kolegů, se kterými jsem vždy dobře vycházela, se za mě nepostavil. Dokonce ani Šárka. Na základní škole jsem pracovala ráda do té doby, než mě začal tvrdě šikanovat ředitel. Bylo to naprosto nespravedlivé a všichni to věděli. Chtěl se mě zbavit a přijmout místo mě svou známou, mladou krev. Povídalo se, že s ní chodí a hodlá jí prokázat službičku. Prez
3 minuty čtení
Nemohli jsme uvěřit svým očím, kdo to na dvorku vyjídá misku našemu psovi. Byl to lišáček, a byl tak malý a úplně opuštěný! Že se nám po vesnici v noci procházely lišky, o tom jsme věděli. Kdo neměl psa, ale zato vlastnil slepice, tomu občas zavítaly do kurníku. Toho jsme se my nebáli, protože slepice ani jinou drůbež jsme nechovali. Po smrti maminky jsme se zvířaty skončili, já na to nebyla, v
3 minuty čtení
Byla to zlomyslná hříčka osudu? Ve vztahu jsem měla léta jasno, jenom partner se svatbou stále otálel. A pak jsem se najednou nechtěla vdávat já! V životě by mě nenapadlo, že se dostanu do situace, kdy si nebudu vědět rady s vlastním životem. Vždycky jsem měla všechno dopředu naplánované. V lásce jsem nezažívala žádné bezmyšlenkovité vzplanutí, že bych přes růžové brýle tupě zírala na partnera
5 minut čtení
Na začátku to vypadalo jako skvělý nápad. Na dovolenou vyrazíme s našimi přáteli a všemi dětmi, které spolu vyrůstaly! Jako cíl jsme si vybrali Sardinii. Cesta je to sice daleká, ale jeli jsme třemi auty, která se pro jistotu držela pohromadě. Pronajali jsme si na čtrnáct dní velký dům u moře, s bazénem, zahradou a dostatkem prostoru pro všechny. Plán byl jednoduchý: odpočívat, užívat si slu
4 minuty čtení
Nikdy jsem nebyla ten typ, co se snadno vyděsí, ale tentokrát jsem měla pocit, že mi srdce vynechalo úder. Na takový šok jsem nebyla připravená. Všechno to začalo jednoho obyčejného středečního odpoledne, kdy mi zavolala Kamila, moje dlouholetá kamarádka. „Potřebuju ti někoho představit. Konečně to je ten pravý!“ Střídala chlapy jako ponožky Vůbec jsem neměla náladu na seznamování s další
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Tisíc tváří Amazonie v Pavilonu Anthropos
epochalnisvet.cz
Tisíc tváří Amazonie v Pavilonu Anthropos
Výstava v Moravském zemském muzeu v Brně přináší jedinečný, nezkreslený vhled do života původních obyvatel Peru, Ekvádoru, Kolumbie, Venezuely a Brazílie, kteří se významnou měrou sami podíleli na podobě expozice.   S bohatou kulturou, chápáním přírody, mytologií, kosmologií a výkladem světa etnik jako jsou např. Shuarové, Achuarové, Kofánové, Cashinahuové,Tucanové nebo Yanomamiové, se návštěvníci seznámí prostřednictvím
Postlerová pro něj udělala všechno
nasehvezdy.cz
Postlerová pro něj udělala všechno
Třebaže Simona Postlerová (†59) nepatřila k těm, kteří musejí za každou cenu hrát prim, byla nepřehlédnutelná. Nejen pro svou zajímavou tvář, ale především pro své procítěné herectví. A taková byla i
Bataanský pochod smrti: 105 kilometrů krutosti
epochaplus.cz
Bataanský pochod smrti: 105 kilometrů krutosti
Zástupy zubožených pomalu jdou. Krok za krokem. Bez zastavení. Protože kdo zastaví nebo padne, ten je zastřelen. Jak kilometry přibývají, mnozí jsou vyčerpaní tak, že jim kulka začíná připadat jako vysvobození. Po čtyřech měsících intenzivních bojů je 9. dubna 1942 obležená americká a filipínská armáda bránící bataanský poloostrov nucena kapitulovat a vzdát se japonské armádě.
O filipojakubské noci jsem uviděla čarodějnici
skutecnepribehy.cz
O filipojakubské noci jsem uviděla čarodějnici
Pálení čarodějnic je u nás tradicí. Seděli jsme kolem ohně a popíjeli, po půlnoci mě ale napadl pták jako z hororu. Poslala ho na mě zlá sousedka? Pálení čarodějnic pro nás vždycky znamená velkou zábavu a radost až do rána. Tuto tradici se snažili v naší vsi místní držet i v době mého dětství, i když tomu nebyl minulý režim zrovna nakloněný. Dodnes
Prolomení Enigmy trvalo roky, dnes by to umělá inteligence zvládla „za chvilku“
21stoleti.cz
Prolomení Enigmy trvalo roky, dnes by to umělá inteligence zvládla „za chvilku“
Enigma byl šifrovací stroj podobný psacímu stroji, který používal symetrickou šifru. S jeho pomocí nacistické velení během druhé světové války komunikovalo s jednotlivými složkami armády, například s
Beneš dezertérům z Klapálkova praporu odpustil
historyplus.cz
Beneš dezertérům z Klapálkova praporu odpustil
„Čekat, pořád čekat. Proč a na co? Zpropadení Němci obsadili naši vlast a my budeme jenom trpně přihlížet, jak si ji přivlastňují, až už nezbude vůbec nic českého? To přece ne!“ bouchne jeden z českých vojáků do stolu. Trpělivost zrovna není jeho silnou stránkou.   „Chceme bojovat,“ zní jednomyslně z úst československých vojáků, kteří v
Hostýn: Působí zde Panna Marie?
epochanacestach.cz
Hostýn: Působí zde Panna Marie?
Hostýn je 735 metrů vysoký kopec, na kterém se nachází významné poutní místo. Podle pověsti se zde ve 13. století ukrývali lidé při velkém nájezdu Tatarů. Scházela jim prý ale voda. Proto se modlili k Panně Marii a nebeská pomoc údajně skutečně přišla. V roce 1241 se Evropa brání nájezdům Mongolů z východu. Jedna část –
Michal Sendivoj: Alchymista, který záhadně zbohatl
enigmaplus.cz
Michal Sendivoj: Alchymista, který záhadně zbohatl
Nadaný polský alchymista, který na dvoře Rudolfa II. působí od roku 1595, se odmlada snaží přijít na kloub tomu, jak vyrobit zlato. Žádný z jeho pokusů však nikdy nevyšel. Michal Sendivoj (1566–1636)
Probuďte v sobě bohyni!
nejsemsama.cz
Probuďte v sobě bohyni!
Květen přináší energii svěžesti a lásky, což je ideální čas pro propojení se s naší ženskou silou. Po staletí lidé uctívali bohyně spojené s životodárnou magií, kterou můžeme využít i dnes. Ponořme se do jejich tajemství. Květen je měsíc, kdy příroda rozkvétá v plné síle a i naše duše touží po obnově a růstu. Tento čas je prosycený energií jara a
Luminox představuje své dosud nejvíce stealth taktické hodinky
iluxus.cz
Luminox představuje své dosud nejvíce stealth taktické hodinky
Společnost Luminox rozšiřuje svou legendární řadu Navy SEAL 3500 o nové hodinky blackout s inspirací stealth, které jsou vyrobeny výhradně z patentovaného materiálu CARBONOX™. Díky pouzdru, lunetě, a
Ve znamení geometrie a olivovníků
rezidenceonline.cz
Ve znamení geometrie a olivovníků
Prosklené atrium se vzrostlou zelení, viditelnou téměř z každé části rezidence, je srdcem pozoruhodného projektu, vytvořeného na pozemku o velikosti téměř tří set čtverečních metrů. Původní myšlenkou zadavatele byl požadavek na vznik bydlení o třech úrovních, s respektem k cílené harmonii zvolených materiálů a očekávané funkčnosti. Součástí představ investora bylo i propojení společenské zóny v zájmu její