Naše první vnouče pro nás bylo požehnáním. Chtěli jsme si ho s manželem užít co nejvíc! Netušili jsme, že těch vnoučat budeme mít víc, než zvládneme!
Naše dcera byla jedináček a my ji rozmazlovali. Ne, že bychom ji zahrnovali luxusem, ale dělali jsme všechno, co jí z očí vyčetli. A ona toho vyžadovala opravdu hodně! Měla mnoho zájmů, sportovala a taky se učila dva cizí jazyky. To všechno stálo nemalé peníze i náš čas! Představovali jsme si, že vystuduje nějakou vysokou školu a bude dělat kariéru. Třeba coby lékařka nebo právnička. Že si najde někoho na úrovni, bude cestovat a také hezky bydlet.
Klidu jsme se nedočkali
Ona se ale k ničemu takovému neměla. V pubertě se změnila a začala se jen tak poflakovat. „Denisko, kde jsi dneska byla celé odpoledne?“ zajímal se můj muž, ale ona vždycky jen vyvrátila oči. Jako by chtěla říct: „Co je ti po tom!“ Vyzkoušeli jsme všechno možné. I u psychologa s tou holkou byli. Ale nikdo nám nepomohl. Prý je to její povahou a máme se s tím smířit. No, nic jiného nám stejně nezbývalo. Nakonec bez vyučení nastoupila do práce, ale k našemu údivu byla spokojená. Nechyběla jediný den a od pásu se vypracovala až na jakousi předačku. Slušně vydělávala a postupně se z ní stala zase ta naše milá Deniska. Mysleli jsme si, že budeme mít konečně klid, ale neměli.
Stále s někým těhotná
„Mami, tati, jsem v tom!“ oznámila nám jednou z ničeho nic, a my jen zůstali koukat. Vůbec jsme netušili, že s někým chodí! Vůbec si nepřipouštěla, že by měla nějaký problém. Svoji budoucnost viděla optimisticky. A tu naši taky: „Budete mi se vším pomáhat!“ A my s manželem s vnoučkem pomáhali. Vlastně jsme s ním byli oba na mateřské, protože dcera se rychle vrátila do práce, aby vydělala nějaké koruny. Výživné jí neměl kdo platit. O rok později se Denisce narodil druhý kluk Ondra.
Vnoučat stále přibývalo
„Mami, tati, budu se vdávat!“ oznámila nám, dle svého zvyku, naprosto bezstarostně dcera. My ani nehlesli, ale měli jsme obrovskou radost. Třeba se konečně naše bláznivka usadí! Brzy po svatbě Deniska porodila dvojčata. Ne, že by nebyly ty holčičky hezké, ale těch dětí bylo na náš vkus přece jen dost. „Mami, tati, rozvádíme se!“ přišlo další oznámení, které mě donutilo si rychle sednout. Jinak bych snad úlekem omdlela. Dcera bude na všechno zase sama a nám jen přibude práce. Už takhle jsme s manželem otročili kolem dětí od nevidím do nevidím. Odepřít pomoc jsme samozřejmě nemohli. Svoje vnoučata jsme měli rádi, moc rádi!
Svedla ženatého šéfa
„Ty, Božko, nemáš pocit, že Denise nějak narostlo břicho?“ zeptal se mě jednou večer polohlasně manžel. U nás totiž nebylo nikde ani trochu soukromí. Všude byli děti, dcera totiž bydlela s námi v bytě 4+ 1. Ničeho jsem si nevšimla. Ale druhý den jsem musela nechtíc dát manželovi za pravdu. Denisa byla opět těhotná! Tentokrát jsem už nečekala na to její: „Mami, tati…“ Udeřila jsem první a ona se rozplakala. Prý otěhotněla neplánovaně. Omylem. Na večírku! „Na jakém večírku? Vždyť nikam nechodíš!“ oponovala jsem. Už jsem si nechtěla nechat věšet bulíky na nos. Chvíli jsem na tu chudinku křičela a potom se dočkala pravdy. Dcera byla těhotná se svým šéfem, do kterého se bláznivě zamilovala!
Prý není dětí nikdy dost!
Nevadilo jí, že je ten pán ženatý a starší skoro o dvacet pět let. Láska si prý nevybírá! Na nic jsem nečekala a šla si s ním popovídat. Ani nezapíral. Prý už požádal o rozvod! Tak to mě tedy překvapilo. Nevěděla jsem, zda se radovat, nebo se stydět, že moje dcera rozbila rodinu. Nový zeť, jen o trochu mladší, než můj muž, se stihl rozvést a oženit s mojí dcerou. Pořídil svojí nové rodině domek a všichni se tam odstěhovali. „Mami, tati,“ začala zase dcera a já ji okřikla: „Co zase, co se dozvíme tentokrát? Snad už se zase nerozvádíš!“ Ona se ale urazila. Prý je to naopak. Čeká z té velké lásky další dítě! Tentokrát už šesté! Nebrání se prý desátému, jubilejnímu!
Božena N., 63 let, Karviná
