Dávejte si pozor na silnicích, ať už jste řidiči, nebo chodci. Jaro totiž člověka úplně omámí, a tak může dojít k nebezpečným nehodám.
Na jaře bývají lidé jakoby očarovaní, chovají se jak opilí. Připomínají vosy, které poletují nad spadlými hruškami a sají z nich šťávu, dokud únavou a opilostí nepadnou do trávy, kde se líně válejí, aniž se jim daří vzlétnout.
Od jisté doby si zjara za volantem dávám sakramentský pozor. Stalo se to před patnácti lety. Pod auto mi vletěl chlap, bylo to mimo přechod. Neubrzdila jsem to. Odvezla ho záchranka.
Byla jsem v tom děsivém incidentu úplně nevinně, ale přesto jsem se cítila naprosto příšerně. Večer po práci jsem chlapíka v nemocnici vyhledala. Zjistila jsem, že má lehký otřes mozku a zlomenou nohu, naštěstí ne komplikovaně. Ulevilo se mi.
Spadl mi ze srdce balvan nad balvany. Byl při vědomí, a jakmile mě spatřil, omluvil se mi. Odpověděla jsem: “Neomlouvejte se, hlavní je, že jste celkem v pořádku.
A kam jste tak pospíchal, prosím vás?” Odpověděl, že do květinářství pro narcisky, protože má ve zvyku dávat své přítelkyni pokaždé v první jarní den květiny. Bylo to velmi romantické.
Ta pravá?
Následující den jsem se vypravila do nemocnice znovu, zajímalo mě, jestli je všechno opravdu v pořádku a pacientův stav se nezhoršil. Připadal mi nešťastný jako šafářův dvoreček. “Zítra mě pustí,” odpověděl na mou otázku.
“Proč jste tedy tak smutný?” neubránila jsem se dotazu. “Moje přítelkyně ze mnou vůbec nepřišla, i když ví, že jsem měl nehodu. Moje obavy se potvrdily, má někoho jiného.”
Utěšovala jsem ho, doběhla jsem mu do nemocničního kiosku pro noviny a zákusky, abych mu udělala radost. Přiznám bez mučení, že se mi moc líbil. Byl asi tak v mém věku, kupodivu stále svobodný. Tu tajemnou ženu, o které mluvil, si prý opravdu chtěl vzít.
Tvrdil, že si fakticky myslel, že je to ta pravá. A že na to zklamání, které ho teď potkalo, nejspíš umře. Tak mizerně se v tu dobu cítil. Naštěstí jsme si vyměnili telefonní čísla.
Rozvedená ženská
Za týden po nehodě mi zavolal. Přiznávám, že jsem nebyla bůhvíjaká partie, jen čtyřicetiletá rozvedená ženská s mírnou nadváhou, nervózní matka toho času extrémně protivné pubertální dcery. Přesto mě pozval na výtečnou kávu do zahradní restaurace.
Bylo už teplo, jaro tu sedělo u stolečku s námi. Z mého společníka se vyklubal úspěšný zahradní architekt, a tak jsem ho pochopitelně pozvala na svou zahradu. Hned nastínil, jak ji pronikavě vylepší.
A když se vzpamatoval z nešťastné lásky, vylepšil i můj život. Ale k tomu, aby se ženy seznamovaly tak, že si partnera nejdříve přejedou, opravdu nikoho nenavádím.
Alžběta (55), okolí Prostějova