Naše Jana má dvě děti. První všichni milují, druhé jim je na obtíž. Udělala jsem chybu, když jsem dceři radila, že manželství zachrání druhým dítětem.
S Reném se naše Jana brala před sedmnácti lety. Pocházela z vesnice, byli jsme takoví normální, obyčejní lidé. Měli jsme malý domek se zahrádkou, Jana byla prostřední ze tří dětí, měla staršího bratra a mladší sestru.
Celé dětství mi pomáhala a byla to hodná holka, netoužila po žádné velké kariéře, chtěla se vdát, dobře starat o svého manžela a mít hodně dětí. O to víc mě teď bolí, že se jí tento skromný životní sen nesplnil.
Je mi líto, že si nevybrala některého z chlapců na naší vesnici, byla to hezká holka a byl o ní vždycky zájem. Pracovala jsem v naší vesničce jako vychovatelka v mateřské školce a můj muž byl zedník.
Všechny naše děti vyrostly v rodině plné lásky, i prarodiče by se pro své vnuky rozkrájeli.
Vír velkoměsta lákal
Nejstarší syn se oženil ještě před dvacítkou, vzal si spolužačku, byla to taková láska od dětství. Koupil si s Haničkou starý domek nedaleko od nás a celý ho přestavěl. Prostě nádhera. S manželem si na tom stavení mákli.
Se svou ženou má dnes pět dětí a jsou velká a moc šťastná rodina. Mladší Jituška šla za láskou do městečka nedaleko nás, i ona je ale šťastná. Pracuje tam v cukrárně, manžela má hodného a zatím jen jediného caparta. Na víkendy a dovolené jezdí k nám.
Jana ale chtěla po maturitě pryč, chtěla poznat Prahu a vydělat si, než si založí rodinu. Zamířila tedy s kamarádkou, která jí ten nápad vnukla, do Prahy a našly si tam práci v baru.
Protože ale byla naše Jana chytrá, našla si rychle práci na recepci jednoho z vyhlášených hotelů v centru. Uměla dobře jazyky, tak si díky tomu, na rozdíl od kamarádky, rychle polepšila.
Byla to vyšší společnost
A právě v onom hotelu se seznámila s Reném. On je jedináček a na rozdíl od naší dcery pochází z dost bohaté rodiny. Otec byl kdysi vysoce postavený funkcionář, po revoluci dokázal využít svých styků a znalostí, i peníze udělaly své.
Rendova matka nikdy nepracovala. Je hodně namyšlená a zpočátku nám dávala najevo, že si vedle svého syna představovala někoho úplně jiného. Měla jsem tehdy sto chutí dceru přesvědčit, aby do takového vztahu nešla.
Měla jsem dát na svou intuici, která mi říkala, že takový nerovný vztah nebude dělat dobrotu. Když k nám jednou ta dámička přijela, měla problém přejít i dvorek, ačkoliv byl čistý.
Celou návštěvu seděla v pozoru a s očividným odporem nesla šálek kávy k ústům, aby z něho koutkem úst ochutnala. A pak ho s afektovaným malíčkem vzhůru postavila zpátky na stůl. Pořád se kolem rozhlížela a vrtěla hlavou.
Láska tehdy zvítězila
Nakonec se s naší Janou musela smířit. S Reném se měli tehdy hodně rádi, a když dcera otěhotněla, vzali se. A nastěhovali se k jeho rodičům do vily v Praze. Je opravdu hodně velká.
Dole sídlila nějaká firma, rodiče bydleli v prvním patře a ve druhém dcera se zetěm. Narodila se jim kouzelná holčička Laurinka. Tchyně se úplně proměnila, byla z holčičky naprosto hotová. Prý toužila ještě po dceři, ale už se jí nepodařilo znovu otěhotnět.
Do vnučky se úplně zbláznila. Hlavně byla nadšená z toho, že si prosadila jméno. Laura bylo totiž vždycky jméno pro slečinky z vyšší společnosti. A tak díky naší malé princezně vzala Janu konečně na milost. A začala se snesitelně chovat i k nám.
I když to nikdy nebylo moc vřelé. K nám už vlastně nikdy na vesnici nepřijela, to my jsme museli chodit na návštěvu k nim. Bylo to vždycky psychicky náročné.
Manžel se kvůli tomu naučil šachy, aby mohl hrát s tchánem, a já si doplňovala vzdělání v četbě knih, umění a vážné hudbě. Ale co bychom neudělali pro své dítě a naši úžasnou vnučku, ze které bude, jak tchyně vykřikovala, slavná baletka nebo právnička..
Laurinka byla krásné a hodné dítě. Tchyně dceři dokonce hodně pomáhala, tedy především s vnučkou, hlídala ji, chodila s ní na procházky. Využila každé příležitosti, kdy se s ní mohla pochlubit.
Krize přijde vždycky
Prožívali jsme krásné roky. Jenže to netrvalo dlouho, dcera se začala s manželem náhle odcizovat. Po sedmi letech manželství zjistila, že ji podvádí. Zeť se přiznal, a slíbil, že vztah ukončí.
Jenže už to mezi mladými leželo jako stín, dcera se mu snažila odpustit, ale z jeho strany o to necítila moc velký zájem. Sice ublížil on jí, ale byla to dcera, kdo se snažil, aby se jejich vztah vrátil do doby, kdy bylo všechno v pořádku.
Svůj problém se mnou probírala, protože u nás v rodině jsme si říkali všechno. A mě nenapadlo nic jiného, než vztah zalepit dalším dítětem. Zeť nechtěl, ale dcera ho přesvědčovala tak dlouho, až souhlasil. Podařilo se a před osmi lety se jim narodil syn Matyáš.
Z rodiny jsme se na něj ale těšili jen my a Jana. René dceři, když mu oznámila, že je těhotná, odvětil, že to je její věc. Ať si pamatuje, že on dítě nechtěl. A tchyně jí řekla, že se zbláznila, jak to mohla Lauře udělat?
Vždyť se teď bude muset se sourozencem o všechno dělit a to ona (babička) rozhodně nepřipustí. Laurinka se ale na sourozence těšila. Bohužel mezitím zemřel tchán, který také jako jediný projevil zájem o druhé vnouče. Jeho smrtí ztratila v tom domě Jana veškerou oporu.
To dítě za nic nemůže
Matyášek pochopitelně, jak jsem se naivně domnívala, díru v dceřině manželství nezalepil. Zeť ještě ke všemu tchyni řekl, že byl k jeho zplození Janou donucen, že on další dítě nechtěl. Od té chvíle jejich manželství nestojí za nic.
Dcera s Reném žijí vedle sebe jako dva cizí lidé. Jana se nestará o to, co manžel dělá, on se zase nestará o ní a syna. Zajímá ho jen Laura. Když jsem se ho ptala, proč tedy spolu dál jsou, řekl mi, že by jeho matka nepřipustila, aby se její syn rozvedl.
Co by tomu řekli jejich přátelé. Rozvod totiž v jejich vrstvách neexistuje, rozvádějí se komedianti a různý póvl. Očividně na svou matku čím dál víc dá. Je u ní po celou dobu, kdy přijde domů, u dcery se zdržuje jen, když jde spát.
Matyášek tak vyrůstá v rodině, kde ho miluje jen máma a občas se mu věnuje starší sestra. Jenže ta je teď ve věku, kdy má jiné priority než malého brášku. Ale aspoň mu nedává najevo nezájem jako jeho otec, nebo ho přímo neodmítá, jako jeho babička.
Chci, aby se vrátila
Jsem z této situace zoufalá. Matyášek je přitom tak milý kluk, skromný, tichý, určitě cítí ten nezájem ze strany otce i babičky. Dcera se s ním o tom nechce bavit, aby ho tím netrápila. My se ale jako rodina semkla.
Po narození Matyáška Janě všichni pomáháme, i její bratr a sestra. Vychovali jsme své děti zkrátka dobře. Díky tomu jsme zase hodně spolu. Kdykoliv Jana potřebuje, jsme po ruce. Nic jí nevyčítáme a hlavně chápeme, že vnouček za nic nemůže.
My rozdíly mezi vnoučaty neděláme. Několikrát jsme jí dokonce nabídli, ať se na všechno vykašle a vrátí se k nám domů. Pro ni i děti je v našem domě místa dost. Občas se zdá, že o tom uvažuje.
Jenže je tady problém v tom, že Laura by se určitě odstěhovat z Prahy odmítla. A i kdyby náhodou souhlasila, bude problém se zetěm a tchyní. Ti budou stoprocentně proti, aby jejich milovaná hvězda Laurinka odešla někam na vesnici.
A tak se dcera bojí, aby o ni nepřišla a dál snáší ty útrapy a ponižování. Marní svá nejlepší léta a jednou tak poslední šanci být ještě s nějakým mužem šťastná
Helena (63), Olomoucko