Krátce před dovolenou se mi každou noc opakoval sen s tajemným mužem, který mi něco sděloval. Jeho význam jsem pochopila až později.

K této příhodě došlo už před několika lety, ale pamatuji si ji, jako by to bylo teprve před týdnem. Bylo tehdy babí léto, my s manželem jsme si vzali v práci týden dovolenou, protože jsme si už oba dva nutně potřebovali odpočinout.

Cesta do Španělska

Vždycky se nám líbilo Španělsko, byli jsme tam už vícekrát, a tak i tehdy padla volba na tuto překrásnou zemi, konkrétně se jednalo o město Sevilla.

Podivné sny

Na dovolenou jsem se moc těšila, jedna věc mě ovšem trochu znepokojovala. Několik nocí před oním výletem se mi začaly zdát podivné sny. Objevoval se v nich muž, který mi cosi naznačoval, ale mně nebylo jasné, o co se jedná. Nakonec jsem to pustila z hlavy. Jenže o pár dnů později se chlapík podobného vzhledu objevil i ve skutečnosti.

Milovníci cestování

Jsem typ, co rád poznává nové krajiny, města i přírodu. Můj manžel je naštěstí stejná povaha. Děti nemáme, a tak spolu hodně a rádi cestujeme. Je to naše velká vášeň. Navštívili jsme řadu zemí nejen v Evropě, ale také v Africe či Jižní Americe.

Před několika lety, krátce po mých padesátých narozeninách, jsme si naplánovali výlet do španělské Sevilly – nádherného města s arabskou i křesťanskou historií.

Mluvil cizí řečí

Zamluvili jsme si hotel, letenky a měli jsme v plánu zůstat pět dnů a pořádně si Sevillu projít, protože jsme slyšeli, že je tam vážně na co koukat. Do odletu zbývaly asi dva týdny, když se mi začaly zdát zvláštní sny.

Objevoval se mi v nich usměvavý muž oblečený v černé bundě a džínách. Černovlasý chlapík s plnovousem, který mi neustále něco vysvětloval. Nevybavuji si detaily, ale nerozuměla jsem mu, ani nevím, jakou řečí vlastně mluvil, snad bulharsky, opravdu netuším.

Na závěr mi ukázal malé digitální hodiny, které měl u sebe, a na nich červeně svítil čas 20:44. Tenhle chlapík se mi zjevil ve snu asi třikrát po sobě. Nebyla to žádná noční můra, která by mě děsila, ale v každém případě jsem zbystřila.

Pak ale vše ustalo a já se těšila na cestu. Sevilla své pověsti dostála a my s manželem jsme si výlet ohromně užili. Až na jednu událost…

Odpolední procházka

Byl pátý den pobytu, a protože manželovi bylo od rána špatně, rozhodla jsem se ještě sama naposledy vyrazit po obědě do ulic a pokochat se krásou tohoto města.

Namířila jsem si to ke katedrále Panny Marie, čtvrtému největšímu kostelu na světě, nacházejícímu se přibližně dva kilometry od našeho hotelu.

Hledala jsem záchytný bod

Udělala jsem poslední snímky a poté vyrazila zpátky na hotel, abych manželovi pomohla s balením. Bohužel se mi vybil mobil a já nemohla zapnout navigaci, ale věřila jsem, že cestu hravě najdu. Hluboce jsem se ale spletla!

Někde jsem zřejmě špatně odbočila a šla ulicí, kterou jsem vůbec nepoznávala. Bylo mi to divné, ale pokračovala jsem po ní dál a hledala nějaký záchytný bod. Bylo už příšeří a já se najednou vynořila v nějaké ulici, kde nebyla ani noha.

Vrátila jsem se tedy kousek zpátky a najednou potkala ženu, která však nemluvila příliš dobře anglicky. Vychrlila jsem na ni název hotelu, kde jsme byli ubytovaní, ale ona jenom krčila rameny a kroutila bezradně hlavou. Ani u dalších Španělů jsem nepochodila, byť jsou nesmírně přívětiví a ochotní.

Postava v dálce

Bloudila jsem v ulicích dál a náladu měla už dost špatnou. Začínala jsem být zoufalá, trochu jsem i vzlykala, když jsem najednou zahlédla v dálce nějakou postavu, která ke mně pomalu kráčela. Když došla blíž, nevěřila jsem svým očím.

Nápadně totiž připomínala toho muže ze snu. Tmavovlasý muž s plnovousem, byť místo bundy měl na sobě elegantní, černý kabát. Chlapík se zastavil a výtečnou angličtinou mi povídá:

„Potřebujete s něčím pomoct?“ Odpověděla jsem, že jsem se ztratila a hledám svůj hotel. Řekla jsem mu název a očekávala podobnou odpověď jako u ostatních.

Doprovodil mě na hotel

Jenže on mě příjemně překvapil. „Jistě, znám, jsem v něm ubytovaný taky,“ smál se. „Šel jsem se trochu projít, doprovodím vás k němu,“ doplnil milým hlasem. Byla jsem štěstím bez sebe.

Tvrdil, že se jmenuje Hakan, narodil se v Burse, kde prodává kebab, a sem prý přijel na týdenní dovolenou. Byl sympatický a cesta nám rychle ubíhala.

Čas se shodoval!

Když jsme dorazili na recepci, udivil mě čas, který jsem spatřila na hodinách na zdi – bylo 20:44! „To snad není pravda,“ říkala jsem si v duchu. Hakan bydlel o patro níž. Ve výtahu jsme se rozloučili, popřáli jsme si hodně zdraví a já šla na pokoj.

Celý zbytek večera jsem pak přemýšlela, jestli to byla všechno jenom náhoda, nebo je Hakan můj anděl strážný, nebo mi snad někdo seshora poslal ve snu vzkaz, že se brzy ocitnu v potížích. Těžko říct, každopádně od té doby se mi podobný sen už nezdál.

Kateřina N. (64), Havlíčkův Brod