Byla to zvláštní žena, ta moje bývalá kamarádka Klára. Všem lhala a byla na sebe ještě pyšná.
Když jsme se poprvé potkaly, bylo na ní něco, co přitahovalo pozornost. Bylo jí padesát pět, ale její energie a sebevědomí byly nakažlivé. Byla to žena, která si vždy šla za svým, ať už to znamenalo cokoli.
Otevřela se mi
Jednou jsme seděly u kávy v malé kavárně na rohu. Klára byla ve své obvyklé formě: zářivá, s pečlivě upravenými vlasy a drahým šperkem na krku. Při té příležitosti mi začala vyprávět o svém životě.
„Víš, Jano,“ řekla mi a naklonila se ke mně, jako kdyby mi měla prozradit nějaké velké tajemství. „Já mám všechno, co potřebuji. Manžela, který se stará o dům a zahradu, a milence, který se stará o mě.“
Zasmála se a bylo vidět, že je na svůj „systém“ hrdá. Její manžel Petr byl tichý, ale oddaný muž. Klára o něm říkala, že je „praktický typ“. „Petr je ideální na všechny ty nudné věci,“ vysvětlovala. „Platí účty, opravuje, co je potřeba, a nikdy se na nic neptá.“
Za milence se nestydí
Ale když přišla řeč na jejího milence Marka, její oči se rozzářily. „S Markem je to jiné. S ním se cítím živá,“ říkala.
„Baví mě jeho dárky, večeře, a hlavně to, že mi neustále připomíná, že jsem pořád žádoucí žena.“ A potom na mě vybalila něco, co mě opravdu zaskočilo. Marek ji prý jednoho dne pozval na víkendový pobyt na venkově, do malého a luxusního penzionu.
Klára samozřejmě nemohla odolat, ale musela se doma na něco vymluvit. „Řekla jsem mu, že jedu s tebou na dámskou jízdu,“ zasmála se a mrkla na mě, když si všimla, jak jsem jen zděšeně otevřela ústa.
„Ale no tak, vždyť se nic nestalo. Petr byl celý víkend šťastný, že má klid na práci na zahradě,“ mávla rukou. Já nechápala, že jsem jí nestála ani za to mě na tuto situaci upozornit.
Snaží se všechny jen přelstít
V penzionu ale Klára narazila na sousedku z jejich ulice, která tam byla se svou rodinou. „Bylo to trochu trapné,“ přiznala trochu nerada Klára. „Ale nakonec jsem to zamluvila tím, že Marek je můj bratranec. A víš co?
Myslím, že mi to ta žena i věřila.“ Byla jsem z toho všeho rozpačitá. Na jednu stranu mě fascinovala její schopnost improvizovat a vést takový dvojí život, na druhou stranu jsem cítila, že to není něco, s čím bych se dokázala ztotožnit.
Dělala z lidí kolem sebe blbce. Byla jako oheň. Fascinující, ale nebezpečná. Časem jsem si uvědomila, že naše životní hodnoty jsou příliš odlišné. Přestaly jsme se vídat, ale i dnes, když si na ni vzpomenu, nemohu popřít, že byla jedinečná. Klára žila podle svých pravidel, ať už s tím ostatní souhlasili, nebo ne.
Jana B. (61), Ústí nad Labem