Alena byla žena, která dokázala okouzlit každého, kdo ji potkal. Byla krásná, sebevědomá a nikdy ani nezapochybovala o tom, co od života chce.

Uměla to s lidmi, uměla si vždy prosadit svou. Každý, kdo ji poznal, jí byl okouzlen. Když jsem ji poznala, byla pro mne bohyní. Až časem jsem poznala, jak prázdná osoba to je.

Zpočátku jsem ale její cílevědomost obdivovala. Co si vzala do hlavy, to taky dostala. Když si někoho vyhlédla, nikdo ji nezastavil. Ale také ji nikdy nezajímalo, jaká spoušť po ní zůstane.

Maskovala sobeckost

Když jsem ji poznala, měla z mého pohledu všechno, co by si člověk mohl jen přát. Hezký dům, dvě děti, hodného manžela i skvělou práci. Opravdu všechno. Přesto ale bylo znát, že stále není spokojená, i když stále vykřikovala, jak se má báječně.

Možná právě proto, že stále vyzdvihovala, že má všechno pod kontrolou, jak si sama řídí svůj život a jak nic není důležitější než to, co chce ona, jsem o ní začala víc přemýšlet.

Časem jsem zjistila, že to není sebevědomí, co z ní vyzařuje, ale že to je čistá sobeckost a sebestřednost, která jí umožňuje jednat tak, jak obvykle jedná. Bezcitně. I její děti pro ni byly v podstatě jen překážkami na cestě k jejímu osobnímu štěstí.

Zbavila se i dětí

Když měl její syn problémy ve škole, místo toho, aby mu pomohla, ho poslala do internátu. „Tady ho nic nenaučí, tam mu bude lépe,“ tvrdila s tím, že internát je luxusní škola.

Ztratila s ním jakýkoli kontakt, a když se po několika letech chtěl vrátit domů, nepustila ho s tím, že je už dospělý a ať si poradí. Vůbec ji jeho osud nezajímal. Neměl jí co nabídnout a nebyl jí nijak prospěšný. S dcerou to bylo podobné.

I když byla krásná a talentovaná, byla v jejích očích pouze nástrojem pro její vlastní cíle. Nutila ji dělat modelku, i když dcera chtěla studovat. Pro Alenu ale byly zajímavé večírky, kam byla zvána její dcera a ona se tam díky ní vecpala.

„Proč se snažíš být normální, když můžeš být lepší?“ nemohla pochopit, když jednoho dne dcera řekla dost a odešla studovat do jiného města.

Dceru odstřihla. A nechtěla ji vidět, ani když zjistila, že čeká dítě: „Nechci mít kolem sebe žádné zbytečné problémy,“ sdělila jí do telefonu a zavěsila.

Partnera využívala

Otce dětí se zbavila už dávno, a tak zůstala sama. Našla si nového partnera, ale byl pro ni jen zdrojem peněz. O jeho lásku vůbec nestála a nikdy to neskrývala. Chtěla vše a nic jí nebylo dost.

A její pozornost neupoutal ani syn, když v šestadvaceti letech skončil v nemocnici po pokusu o sebevraždu. Ani to nijak nevyburcovalo její emoce.

Jen bezcitně prohlásila: „To je jeho problém. Co já můžu dělat?“ Dcera se nakonec odstěhovala do ciziny a Alena s ní ztratila také kontakt.

Vůbec jí nevadilo, že nikdy neviděla svoji vnučku, ani to, že nakonec zůstala úplně sama. Jezdí si na drahé dovolené a chodí po plastikách, protože se urputně brání stárnutí, které i na ni doléhá.

Ztratila úplně všechno

Sbírá laciné komplimenty od mužů, kteří ji ještě vnímají jako krásnou a neodolatelnou ženu. Možná má opravdu vše, po čem toužila, ale z mého pohledu ztratila vše, co v jejím životě skutečně bylo cenné.

Opustily ji její děti. A to je podle mne pro ženu prohra. Být „mrcha“ je její životní styl, který zničí všechny kolem. A to není umění.

Dana T. (66), Plzeň