Potkat životního partnera v reálu, nikoliv přes seznamku, bývá ideální. Bohužel ne každý od života podobnou příležitost dostane.
Můj životní příběh by se hodil jako románová předloha. Vystudovala jsem střední školu a od devadesátek pracovala na stále vyšších pracovních příčkách v bance.
Takže na peníze jsem si nikdy nemohla stěžovat a spíše jen nechápavě kroutila hlavou nad tím, jak jiné holky z bývalých škol prodávají kupříkladu v obchodech anebo jsou i roky nezaměstnané. Já podobnou smůlu nikdy nezažila a celkem dobře se mi dařilo i ve vztahu.
Příliš dokonalé
Vláďa, můj partner, dělal vše, co mi na očích viděl a čas od času „pohrozil“ i svatbou. Nicméně důvod, proč na reálnou veselku nikdy nedošlo, mi měl být podezřelým dříve.
Bohužel jsem ho neřešila a ještě naopak se, já hloupá, kochala, jak mi jiné holky závidí, že mám výplatu, ze které si mohu dopřávat, a navrch ještě partnera, který z chudé rodiny rozhodně nepocházel. Bylo to ideální, snad až příliš.
Pamatuji si například, že jsem bývala v devadesátkách jedna z mála, kdo nosil umělé nehty a šaty si nechával šít u švadleny. Jen mi přicházelo divné, proč se Vláďa roky soustavně vyhýbal milování a tím i početí dítěte.
Čas ubíhal a já se nakonec dozvěděla zdrcující zprávu. Ne, neměl žádnou jinou, nýbrž jiného! S tím, že je na muže, se mi svěřil téměř po patnácti letech společného života. Situaci jsem nerozdýchala a nakonec došlo k rozchodu.
Zatímco Vláďa byl šťastný s nějakým fotografem, já zůstala sama. Měsíce, dokonce i celé roky ubíhaly. Bývalé spolužačky měly již dávno děti a byly vdané, v mém životě zůstala jen dobře placená práce.
Profil na seznamce
Po čtyřicítce navíc udeřila menopauza a spolu s ní ztráta možnosti otěhotnět. Byla jsem zoufalá, ale věřila jsem, že nějakého partnera objevím. Jenže ne. V práci po mně pokukovali samí údržbáři či příslušníci ostrahy, a jinde? Radši nemluvit.
Na radu kamarádky jsem si z nouze zřídila profil na seznamce. Vyplnila jsem pár kolonek. Jméno, věk, jaká je má profese a podobně. Hned druhý den začaly chodit reakce.
Jenže všichni ti „nápadníci“ se po čase ukázali buď jako momentálně nezaměstnaní anebo pracující, pokaždé však za bídný peníz. Lásku u mé maličkosti skutečně nehledali, a pokud ano, pak na posledním místě.
„Ty se tomu ještě divíš?“ klepala si na hlavu moje sestřenice. Nechápala jsem. Ale ona spustila, že pokud budu vystupovat jako krásná, zajištěná žena, nikdy si mě žádný slušný, natož movitý nenajde. Naopak, vždy budu magnetem pro ty, kteří jsou v nouzi. „To je fakt,“ pokývala jsem a zkusila na myšlence zapracovat.
Odvážný plán
Tehdy vznikl plán. Do jiného profilu na jiné seznamce jsem už uvedla „nezaměstnaná“ a schválně čekala, co bude. Překvapivě se dlouho nedělo nic. Odpovědi nechodily. Až po dvou letech, kdy už jsem měla za to, že inzerát ani neexistuje, se ozval jistý Karel.
Profesí administrativní pracovník. Chvíli jsme si psali a nakonec došlo i na setkání. Prý mě chtěl vidět ze dvou důvodů. Ten první představovalo řešení záhady, jak je možné, že tak hezká žena může být nezaměstnaná, a druhý, že mi chtěl pomoci tu práci nalézt.
Nemusel. Sice jsem se trochu bála, co přijde, když mu přiznám lež, ale nakonec vše dopadlo lépe než dobře.
Karel mé důvody pochopil a z náhodného setkání se vyvinulo nejen přátelství, ale i velmi blízký vztah, který mě naučil, že život není jen o kráse a penězích.
Eva M. (53), Brno