Měla jsem sestru Lucii. Byla mladší, ale v mých očích vždycky byla ta silná, odvážná. Já jsem byla spíš opatrná. Ne však na ni.
Vždy jsme si rozuměly. Byly jsme jako dvě poloviny jednoho celku. Já jsem ji chránila a ona mě držela nad vodou, když jsem měla pocit, že svět na mě padá.
Všechno se změnilo, když mě zradila. Nyní sedím v prázdném pokoji, který jsme dřív sdílely, a přemýšlím, jak k tomu došlo.
První náznaky
Bylo to před rokem. Měla jsem pocit, že všechno v mém životě je na svém místě. Můj manžel Petr, děti, vnoučata, sestra, se kterou jsem vyrůstala. Vždycky jsme si byly vzájemnou oporou.
Když jsem procházela těžkým obdobím, ona byla vždy tam, kde jsem ji potřebovala. A pak přišel ten okamžik, kdy jsem zjistila, že mi za zády lže. A nejen to. Podvedla mě! Začalo to nevinně, nebo alespoň jsem to tak zpočátku vnímala.
Lucie začala trávit více času s mým manželem, což se mi nelíbilo, ale věřila jsem jí. Vždyť to byla moje sestra. Cítila jsem, že něco není v pořádku, ale nikdy bych si nepomyslela, že by byla schopná něčeho takového.
Pak jsem jednoho dne přišla domů a našla je oba. Ji a Petra, jak si povídají v kuchyni. Bylo to zvláštní, něco v jejich chování mi nesedělo. A v tu chvíli jsem pochopila, že něco je špatně.
Nečekaná zrada
Nejprve jsem se snažila tvářit, že je to jen můj přehnaný pocit, ale po několika dnech jsem zjistila pravdu. Lucie a Petr něco skrývali. A já jsem byla ta poslední, která se to dozvěděla.
Cítila jsem, jak se mi zhroutil celý svět, měla jsem pocit, že jsem ztratila nejen sestru, ale i manžela. Zradili mě oba. A i když jsem to chtěla ignorovat, nemohla jsem. S každým dnem, kdy jsem to tajila, jsem se cítila slabší a bezmocnější.
Sestra mi nikdy neřekla pravdu. Když jsem jí řekla, co jsem zjistila, jen se na mě podívala s klidem a řekla, že to byl omyl. Ale já věděla, že to není pravda. Věděla jsem, že už nikdy nebudeme takové, jaké jsme bývaly. A už nikdy nebudu schopná důvěřovat.
Musel být konec
Petr se mi omluvil, ale jeho omluva byla prázdná. Nevím, co mě na tom zrazuje víc. Jestli to, že mě zradil, nebo že to udělal se sestrou, kterou jsem vždy považovala za svého nejbližšího člověka. Dnes, když o tom přemýšlím, vidím, že to nebyl jen jejich čin. Byla to moje chyba, že jsem dovolila, aby se něco takového stalo.
Velké ztráty
S manželem už nežiji. A sestra je ta, která se stále vyhýbá každé konfrontaci. Ztratila jsem ji. Pořád cítím tu bolest, která je jako neviditelný nůž v mém srdci. Už nikdy nebudeme sdílet naše touhy i sny.
Helena R. (65), Ostrava