Domů     Proč musím trpět zrovna já?
Proč musím trpět zrovna já?
5 minut čtení

Celý život jsem se vždycky snažila být silná, ale osud mi tolikrát hodil klacky pod nohy. Proč?

Vyrůstala jsem v malé vesnici, kde byl život jednoduchý, ale zároveň naplněný, protože si tu lidé vzájemně pomáhali.

Přicházela jsem o děti a naděje

Byla jsem první dítě rodičů, a to na mě vždy kladlo určitý nárok. Od malička jsem se učila, že je třeba se o druhé starat, být silná a neztrácet naději, i když to není snadné. V osmnácti jsem se zamilovala do Jana.

Malovala jsem si s ním budoucnost a myslela jsem si, že už nic víc mi k životu chybět nebude. Honza byl člověk, který stál při mně ve všech těžkých chvílích, a že jich nebylo málo.

Podařilo se nám počít dítě, otěhotněla jsem celkem třikrát, ale vždy to skončilo potratem. A i když jsme se s Janem oba snažili, aby nás to nezlomilo, každý potrat byl pro mě jako ztráta nejen dítěte, ale také části mého snu.

Bolest ze ztráty

Každý pokus o mateřství byl pro mě novou nadějí. Věřila jsem, že tentokrát to vyjde, že budu matkou, když to ale skončilo neúspěchem, musela jsem čelit své vlastní bolesti.

Cítila jsem, že všechno, na co jsem se tolik těšila, mi bylo vzato. V každém ztraceném dítěti jsem viděla budoucnost. I dnes si říkám, kolik by těm děťátkům bylo.

Už jsem nedoufala

Po třech potratech jsem neměla sílu. Dlouho jsme to nechali být, ale znáte to, vše přijde, když to nejméně čekáte. Najednou jsem otěhotněla znovu. Bylo mi už čtyřicet. Těhotenství probíhalo v klidu, bez komplikací, můj svět se začal znovu rozsvěcet nadějí.

Dítě, které jsem nosila, bylo pro mě zázrakem, byla to ta nejtěžší a zároveň nejkrásnější doba mého života. Musela jsem být opatrnější.

Jan a já jsme byli plní naděje, chystali se na příchod našeho syna a já věřila, že tentokrát mi osud dopřeje to, co jsem si vždy přála. Což se stalo. Až pak po letech…

Vymodlený syn

Když se Marek narodil, nikdy jsem necítila tak silnou lásku. Bylo to malé stvoření, které naplnilo všechno kolem nás. Jsem si jistá, že to, co jsem prožila, mělo svůj smysl. Všechny ty roky čekání, ztrát, bolesti. Mělo to tak být.

Užívala jsem si konečně to, co mi bylo v minulosti odepřeno. Můj syn byl důkazem toho, že v životě i přes všechny těžkosti může být i něco krásného. Byli jsme spokojená rodina, Marek byl zdravý, rostl a dělal nám jen radost.

Měl před sebou budoucnost. A pak mu bylo dvacet. Jel s kamarádem autem a měli nehodu. Rychlý náraz. A všechny mé naděje, že mi osud tehdy přece jen dopřál, byly pryč.

Nečekaná tragédie

Byl to moment, který mi převrátil celý svět. Cítila jsem, jak ztrácím půdu pod nohama, jak se všechno kolem mě zhroutilo. Po všech těch letech, kdy jsem se těšila na jeho vývoj ve škole, soukromí, už jsem myslela na vnoučata. Vše bylo pryč během vteřin.

Nebyla jsem schopná se s tím vyrovnat. Jan byl se mnou, ale oba jsme byli zlomení, každý ve svém světě smutku. Bez Marka to bylo tiché, prázdné a bolestivé. Dny se stávaly nekonečné, každý krok byl jako těžká zátěž, a já jsem se ptala sama sebe, jak dál.

Jak mám jít dál, když jsem ztratila všechno, co mě dřív drželo nad vodou? Jak mám zůstat silná, když jsem ztratila svého syna? Napadly mne i nejčernější myšlenky.

Nový začátek ve stáří

Dnes mi je 72 let. Honza zemřel před pěti lety. Hodně času uplynulo od té tragédie s Markem, ale bolest stále někde hluboko uvnitř mě zůstává. Každý den je pro mě novým bojem, ale jsem odhodlaná pokračovat.

Můj nový život začal v pečovatelském domě, kam jsem se kvůli zdravotním problémům přestěhovala. Zpočátku jsem byla osamělá, plná smutku a zklamání, ale jednoho dne mě oslovila mladá žena, která se o mě starala.

Byla plná energie a laskavosti, a přestože byla mladší, pomohla mi najít novou sílu. Uvědomila jsem si, že stále můžu něco dát ostatním. Moje zkušenosti, bolest a láska – to všechno může být pomocí pro druhé.

Začala jsem se zapojovat do aktivit v domově, pomáhala jsem lidem kolem sebe, starala se o ty, kteří byli stejně ztraceni jako já.

Odměna, která přichází pozdě

Naučila jsem se, že i když ztrácíme, stále máme co nabídnout. A tím jsem si našla nový smysl. I když jsem v sobě měla stále temno a říkala jsem si „proč já?“ Jednoho dne za mnou přišla žena, která právě přišla o dítě.

Její bolest byla bolestí, kterou jsem znala. A v tu chvíli jsem si uvědomila, že všechno, co jsem prožila, mě vedlo k tomu, abych mohla být oporou někomu jinému. Pomohla jsem jí, jak jen jsem mohla.

Co si z toho všeho vzít?

Když jsem viděla, jak se postupně zvedá, jak nachází sílu, pocítila jsem, že můj život stále může mít smysl. Možná už ne pro mě, ale pro druhé. A možná právě to je smysl, který jsem celé roky hledala.

Naučila jsem se, že bolest může mít svůj účel, že i v nejtemnějších chvílích můžeme najít něco hodnotného. A dnes, když vzpomínám na svého syna, cítím, že jeho život nebyl zbytečný. I přes jeho ztrátu jsem schopná dávat lásku, která stále v mém srdci je.

Zdena P. (72), Kladno

Související články
2 minuty čtení
Dívá se na mě a neví, kdo jsem. Přitom jsme spolu vyrůstaly. Dvě sestry, které spolu držely. Zbláznila se. Zní to tvrdě a neúprosně, ale je to pravda. Byly jsme nerozlučné, sdílely jsme všechno, radosti i starosti. Nikdy jsem si nepředstavovala, že ji jednoho dne přemůže něco tak temného, co jí vezme její zdravý rozum. A začalo to tak nenápadně. Nejdříve byla podrážděná, pak přišly úzkosti, nes
3 minuty čtení
V našem městě panoval klid. Měla jsem sousedku, se kterou jsme si důvěřovaly. Jenže najednou se vypařila. S tím divným mužem. Eva žila sama. Její bývalý manžel ji opustil kvůli jiné ženě, a to ji sice ranilo, ale nikdy se tím nenechala zlomit. Naopak, stále byla usměvavá a zdálo se, že je silná. Měla své rituály. Ráno procházka, odpoledne nákup v místním obchůdku a večer tichá četba na balkoně.
3 minuty čtení
Roky jsem se styděla otevřeně přiznat, že jsem milovala dva muže celý život. Dnes už své tajemství skrývat nemusím! Sedím u kuchyňského stolu, stará lampa vrhá měkké světlo na vybledlý ubrus. Venku je ticho, jen vítr občas zašumí v korunách jabloní. Jsem už stará, život jsem si odžila, a přesto mám pocit, že některé věci jsem pochopila teprve teď. Možná je to věk, možná ta samota, která mě nutí
3 minuty čtení
Říká se, že by se člověk neměl hrabat v minulosti, spíš hledět dopředu. Jenže, znáte to, přijde chvíle, kdy vytáhnete krabici s fotkami a vzpomínáte. Mohli jsme spolu zestárnout. Tak jsem si to malovala, když jsem slavila osmnácté narozeniny. Byla jsem k zbláznění zamilovaná a mám ho ráda dodnes. Vydrželo mi to celý život. Ale míjíme se a vždycky se míjet budeme. Přitom jsme se k sobě tak hodil
3 minuty čtení
Když jsem se potkala s bývalým manželem na hřbitově u hrobu rodičů, málem bych ho nepoznala. Vypadal hrozně, najednou mi ho bylo tak líto... Pepík byl moje velká láska. Znali jsme se od školy, chodil o dva roky výš, a byl to školní krasavec. Točily se kolem něj snad všechny holky z naší vesnice. Měl ale jednu velkou vadu, byl strašný sukničkář! Už když jsme spolu chodili, se to projevovalo. Don
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Už neví, kdo vlastně jsem
skutecnepribehy.cz
Už neví, kdo vlastně jsem
Dívá se na mě a neví, kdo jsem. Přitom jsme spolu vyrůstaly. Dvě sestry, které spolu držely. Zbláznila se. Zní to tvrdě a neúprosně, ale je to pravda. Byly jsme nerozlučné, sdílely jsme všechno, radosti i starosti. Nikdy jsem si nepředstavovala, že ji jednoho dne přemůže něco tak temného, co jí vezme její zdravý rozum. A začalo to
Velké domácí drama u Dyků?
nasehvezdy.cz
Velké domácí drama u Dyků?
Co se v jejich manželství děje? Hězda StarDance 2025, herečka Tatiana Dyková (47), náhle odvolala divadelní představení, kde účinkuje s manželem, Vojtou Dykem (40). To zanechalo zklamané diváky, kteř
CrowdStrike a fatální pád IT infrastruktury: Jak jediná aktualizace ochromila miliony systémů
epochaplus.cz
CrowdStrike a fatální pád IT infrastruktury: Jak jediná aktualizace ochromila miliony systémů
Jediný konfigurační soubor. Devadesát minut. Osm a půl milionu zhroucených systémů po celém světě. 19. 7. 2024 zastavil výpadek způsobený aktualizací bezpečnostního softwaru od firmy CrowdStrike leteckou dopravu, ochromil nemocnice a odhalil, jak křehká je globální IT infrastruktura. Letiště hlásila tisíce zrušených letů, banky zápasily s platebními systémy a IT specialisté marně zkoušeli restartovat zamrzlé
Voňavé zapečené kloboučky
tisicereceptu.cz
Voňavé zapečené kloboučky
Lze je plnit různými chuťovkami. Suroviny na 4 porce 24 žampionů nebo 12 bedel 6 lžic olivového oleje 2 cibule 100 g slaniny 3 stroužky česneku 3 velká rajčata sůl mletý pepř 2 lžíce oct
Český Ford a jeho dealeři spojili síly proti hladu
iluxus.cz
Český Ford a jeho dealeři spojili síly proti hladu
Když se spojí dobrá vůle a týmový duch, dokáže i automobilový svět zázraky. Celá dealerská síť Fordu v České republice se zapojila do celosvětové iniciativy „Ford Building Together“, jejímž cílem je b
Den plný zážitků uprostřed Jeseníků
epochanacestach.cz
Den plný zážitků uprostřed Jeseníků
Máte rádi výlety, kde je od každého trochu? Pak určitě zavítejte do Jeseníků. Do místa, kde na vás čeká krásná příroda, lehká turistika i lázeňská pohoda. Přímo ve středu Jeseníků se nachází malebná trasa, která patří mezi ty nejkrásnější v Česku. Řeč je o naučné stezce Bílá Opava. Ta vede podél zurčící horské říčky, přes dřevěné lávky i kolem
Když srdce začne tančit kvapík
nejsemsama.cz
Když srdce začne tančit kvapík
Tachykardie, tedy zrychlený srdeční tep, může být krátkodobým jevem po fyzické námaze, ale také signálem zdravotních problémů. Je důležité vědět, jak ji rozpoznat a jakými postupy ji srovnat do latě. Srdce je klíčovým motorem našeho těla. Jeho činnost se přirozeně mění podle toho, zda odpočíváme, sportujeme, nebo prožíváme stres. Pokud ale srdeční frekvence vystoupá nad 100 tepů za minutu
Fritz Haber: Otec chemické války získal Nobelovu cenu
historyplus.cz
Fritz Haber: Otec chemické války získal Nobelovu cenu
Tak důležitou událost si Haber nemůže nechat ujít. Přijede na frontu u Yprů, aby se podíval, jak Němci vypustí na spojence plynný chlor. Údajně se usadí v bezpečné pozorovatelně a dalekohledem průběh celého útoku pozorně sleduje. Současně si dělá podrobné poznámky, aby mohl strašlivou zbraň propříště ještě vylepšit!   Byl to nesmírně komplikovaný porod. Chlapeček
Sklo jako působivý architektonický materiál
rezidenceonline.cz
Sklo jako působivý architektonický materiál
Velkoplošné prvky ze živého transparentního materiálu stavbu osvěžují, propouštějí do jejího nitra spoustu světla, a tím zlepšují kvalitu vnitřního prostředí. Navíc významně ovlivňují vzhled budovy. Tak jako dřevo a kámen v konstrukčních řešeních zdařile zastupuje ocel, výplně z cihelného či jiného zdiva zase velmi působivě nahrazuje sklo. Jeho vizuálního benefitu v podobě zrcadlení oblohy i
Fanatismus místo víry: Jak se rodí vůdci, kteří si hrají na Boha
enigmaplus.cz
Fanatismus místo víry: Jak se rodí vůdci, kteří si hrají na Boha
Když se řekne satanista, většina lidí si vybaví člověka v černém oblečení, který se neštítí ničeho, aby ukojil své temné choutky. A skutečně mnoho příznivců Satana páchalo vraždy, zneužívalo děti či t
Našla CIA Archu úmluvy?
epochalnisvet.cz
Našla CIA Archu úmluvy?
Zlatá schránka s kamennými deskami, údajně obsahujícími Desatero přikázání. Archa úmluvy, nejsvětější relikvie judaismu, je jedním z nejhledanějších artefaktů v historii lidstva. Ztratila se přitom už před tisíci lety a dodnes nebyla nalezena. Nebo ano? Podle odtajněných dokumentů by na tuto otázku mohla znát odpověď americká CIA!   Uprostřed studené války, v 80. letech, se americké
Pozor na hurikány! V budoucnu budou zřejmě stále ničivější
21stoleti.cz
Pozor na hurikány! V budoucnu budou zřejmě stále ničivější
Hurikán Melissa, označovaný také za bouři století, který na konci října 2025 tvrdě zasáhl oblast Karibiku a destruktivně udeřil na Jamajku, může být podle odborníků jakousi mrazivou ochutnávkou toho,