Domů     Proč musím trpět zrovna já?
Proč musím trpět zrovna já?
5 minut čtení

Celý život jsem se vždycky snažila být silná, ale osud mi tolikrát hodil klacky pod nohy. Proč?

Vyrůstala jsem v malé vesnici, kde byl život jednoduchý, ale zároveň naplněný, protože si tu lidé vzájemně pomáhali.

Přicházela jsem o děti a naděje

Byla jsem první dítě rodičů, a to na mě vždy kladlo určitý nárok. Od malička jsem se učila, že je třeba se o druhé starat, být silná a neztrácet naději, i když to není snadné. V osmnácti jsem se zamilovala do Jana.

Malovala jsem si s ním budoucnost a myslela jsem si, že už nic víc mi k životu chybět nebude. Honza byl člověk, který stál při mně ve všech těžkých chvílích, a že jich nebylo málo.

Podařilo se nám počít dítě, otěhotněla jsem celkem třikrát, ale vždy to skončilo potratem. A i když jsme se s Janem oba snažili, aby nás to nezlomilo, každý potrat byl pro mě jako ztráta nejen dítěte, ale také části mého snu.

Bolest ze ztráty

Každý pokus o mateřství byl pro mě novou nadějí. Věřila jsem, že tentokrát to vyjde, že budu matkou, když to ale skončilo neúspěchem, musela jsem čelit své vlastní bolesti.

Cítila jsem, že všechno, na co jsem se tolik těšila, mi bylo vzato. V každém ztraceném dítěti jsem viděla budoucnost. I dnes si říkám, kolik by těm děťátkům bylo.

Už jsem nedoufala

Po třech potratech jsem neměla sílu. Dlouho jsme to nechali být, ale znáte to, vše přijde, když to nejméně čekáte. Najednou jsem otěhotněla znovu. Bylo mi už čtyřicet. Těhotenství probíhalo v klidu, bez komplikací, můj svět se začal znovu rozsvěcet nadějí.

Dítě, které jsem nosila, bylo pro mě zázrakem, byla to ta nejtěžší a zároveň nejkrásnější doba mého života. Musela jsem být opatrnější.

Jan a já jsme byli plní naděje, chystali se na příchod našeho syna a já věřila, že tentokrát mi osud dopřeje to, co jsem si vždy přála. Což se stalo. Až pak po letech…

Vymodlený syn

Když se Marek narodil, nikdy jsem necítila tak silnou lásku. Bylo to malé stvoření, které naplnilo všechno kolem nás. Jsem si jistá, že to, co jsem prožila, mělo svůj smysl. Všechny ty roky čekání, ztrát, bolesti. Mělo to tak být.

Užívala jsem si konečně to, co mi bylo v minulosti odepřeno. Můj syn byl důkazem toho, že v životě i přes všechny těžkosti může být i něco krásného. Byli jsme spokojená rodina, Marek byl zdravý, rostl a dělal nám jen radost.

Měl před sebou budoucnost. A pak mu bylo dvacet. Jel s kamarádem autem a měli nehodu. Rychlý náraz. A všechny mé naděje, že mi osud tehdy přece jen dopřál, byly pryč.

Nečekaná tragédie

Byl to moment, který mi převrátil celý svět. Cítila jsem, jak ztrácím půdu pod nohama, jak se všechno kolem mě zhroutilo. Po všech těch letech, kdy jsem se těšila na jeho vývoj ve škole, soukromí, už jsem myslela na vnoučata. Vše bylo pryč během vteřin.

Nebyla jsem schopná se s tím vyrovnat. Jan byl se mnou, ale oba jsme byli zlomení, každý ve svém světě smutku. Bez Marka to bylo tiché, prázdné a bolestivé. Dny se stávaly nekonečné, každý krok byl jako těžká zátěž, a já jsem se ptala sama sebe, jak dál.

Jak mám jít dál, když jsem ztratila všechno, co mě dřív drželo nad vodou? Jak mám zůstat silná, když jsem ztratila svého syna? Napadly mne i nejčernější myšlenky.

Nový začátek ve stáří

Dnes mi je 72 let. Honza zemřel před pěti lety. Hodně času uplynulo od té tragédie s Markem, ale bolest stále někde hluboko uvnitř mě zůstává. Každý den je pro mě novým bojem, ale jsem odhodlaná pokračovat.

Můj nový život začal v pečovatelském domě, kam jsem se kvůli zdravotním problémům přestěhovala. Zpočátku jsem byla osamělá, plná smutku a zklamání, ale jednoho dne mě oslovila mladá žena, která se o mě starala.

Byla plná energie a laskavosti, a přestože byla mladší, pomohla mi najít novou sílu. Uvědomila jsem si, že stále můžu něco dát ostatním. Moje zkušenosti, bolest a láska – to všechno může být pomocí pro druhé.

Začala jsem se zapojovat do aktivit v domově, pomáhala jsem lidem kolem sebe, starala se o ty, kteří byli stejně ztraceni jako já.

Odměna, která přichází pozdě

Naučila jsem se, že i když ztrácíme, stále máme co nabídnout. A tím jsem si našla nový smysl. I když jsem v sobě měla stále temno a říkala jsem si „proč já?“ Jednoho dne za mnou přišla žena, která právě přišla o dítě.

Její bolest byla bolestí, kterou jsem znala. A v tu chvíli jsem si uvědomila, že všechno, co jsem prožila, mě vedlo k tomu, abych mohla být oporou někomu jinému. Pomohla jsem jí, jak jen jsem mohla.

Co si z toho všeho vzít?

Když jsem viděla, jak se postupně zvedá, jak nachází sílu, pocítila jsem, že můj život stále může mít smysl. Možná už ne pro mě, ale pro druhé. A možná právě to je smysl, který jsem celé roky hledala.

Naučila jsem se, že bolest může mít svůj účel, že i v nejtemnějších chvílích můžeme najít něco hodnotného. A dnes, když vzpomínám na svého syna, cítím, že jeho život nebyl zbytečný. I přes jeho ztrátu jsem schopná dávat lásku, která stále v mém srdci je.

Zdena P. (72), Kladno

Související články
3 minuty čtení
Naposledy jsem se se zradou setkala, když už jsem si myslela, že mě život naučil všechno, co se naučit dá, ale pletla jsem se. Byla jsem přesvědčená, že lidi kolem sebe znám. Marie byla moje kamarádka od mládí, téměř duchovní sestra. Sdílely jsme vše, od radosti po smutné stránky života. Naše svatby, pohřby rodičů, výchovu dětí a vůbec všechny ty malé okamžiky života. Svěřovala jsem jí své m
5 minut čtení
Někdy si říkám, že bych o tom měla mlčet. Že po tolika letech už to nemá smysl otevírat. Ale pak přijde noc, kdy se mi o ní znovu zdá. O Ance a já se probudím s tím starým tlakem na hrudi. Ticho po ránu bývá nejhorší, v něm někdy dokonce v duchu slyším její hlas. Smála se jinak než ostatní a byla divoká i čistá zároveň. Byla jako zjevení Bylo mi devatenáct, pracovala jsem v textilce v jin
3 minuty čtení
S manželem jsme si chtěli konečně užít klidného odpočinku. Pak jsme však jednou vyrazili pryč z domova. Po návratu nás čekal bolestný šok. Nikam jsme nejezdili, jen jsme si užívali každodenní rutinu. Pak ale naše děti přišly s překvapením, koupily nám pobyt v lázních. Těšili jsme se, byla to pro nás malá změna, nová zkušenost. Ale to, co následovalo po našem návratu, se stalo zdrojem jedné z ne
3 minuty čtení
Když jsem byla mladší, nikdy by mě nenapadlo, že jednoho dne ztratím ženu, která se mnou sdílela tolik let života. Jde to. I opora zmizí… Marta byla mou vrbou, prvním člověkem, kterého jsem volala, když se stalo něco dobrého i špatného. Myslela jsem si, že taková vazba vydrží všechno. Jenže stáří někdy ukazuje, že některé vztahy nejsou určené k tomu, aby obstály v každé zkoušce. Začalo to nenáp
3 minuty čtení
Když mi dcera oznámila, že by bylo lepší, abych se přestěhovala do domova důchodců, byl to šok. Dcera tvrdila, že chce, abych měla péči a společnost. Mně to ale znělo jako zdvořilé balení rozhodnutí, které už padlo bez mého souhlasu. Můj byt byl plný vzpomínek, drobných předmětů, které jsem sbírala celý život. Každý měl svůj příběh a já je měla opustit, jako by to byly věci bez významu. Když js
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Návštěva Francie se pro jugoslávského krále změnila v krvavá jatka
historyplus.cz
Návštěva Francie se pro jugoslávského krále změnila v krvavá jatka
„Jestli z toho chaosu vyjdeme zdrávi, bude to zázrak,“ otočí se král ke svému ministrovi ve chvíli, kdy se torpédoborec Dubrovník přibližuje k přístavu v Marseille na jihu Francie. Tuší zradu. Odjakživa se bál čísla 9. A dnes kalendář ukazuje právě 9. října 1934…   Když Alexandr I. Karađorđević (1888–1934) usedá 17. října 1921 na
Jak se u nás objevil první vánoční stromek: Překvapení na libeňském zámečku
epochaplus.cz
Jak se u nás objevil první vánoční stromek: Překvapení na libeňském zámečku
Vánoční stromek dnes považujeme za neoddělitelný symbol svátků, ale v českých zemích se objevuje poměrně pozdě. Ještě na přelomu 18. a 19. století dominují domácnostem betlémy, chvojí a jednoduchá výzdoba. Zvyk zdobit stromek se šíří z německy mluvících oblastí Evropy. Zelený stromeček ale dlouho zůstává cizí měšťanskému i venkovskému prostředí. Přesto se právě v Praze
Spojenectví ze severních vod: Při lovu lososů dva druhy vytvářejí alianci
21stoleti.cz
Spojenectví ze severních vod: Při lovu lososů dva druhy vytvářejí alianci
V chladných vodách u pobřeží Britské Kolumbie vědci poprvé zdokumentovali chování, které jinde pozorováno nebylo. Kosatky dravé a plískavice plochočelé z čeledi delfínovítých se zde při lovu lososů ča
Borůvkovo-levandulový sirup
tisicereceptu.cz
Borůvkovo-levandulový sirup
Lahodná limonáda z tohoto sirupu je báječně osvěžující a plná vitaminů. Do sklenic přidejte kostky ledu a můžete dozdobit lístky čerstvé máty, která přidá svěží vůni navíc. Potřebujete 450 g bor
Sklo jako působivý architektonický materiál
rezidenceonline.cz
Sklo jako působivý architektonický materiál
Velkoplošné prvky ze živého transparentního materiálu stavbu osvěžují, propouštějí do jejího nitra spoustu světla, a tím zlepšují kvalitu vnitřního prostředí. Navíc významně ovlivňují vzhled budovy. Tak jako dřevo a kámen v konstrukčních řešeních zdařile zastupuje ocel, výplně z cihelného či jiného zdiva zase velmi působivě nahrazuje sklo. Jeho vizuálního benefitu v podobě zrcadlení oblohy i
Vánoce, které vás překvapí
epochanacestach.cz
Vánoce, které vás překvapí
Kde jsou nejlepší Vánoce? Než odpovíte logicky, že doma, zkuste si přečíst, jak to na Ježíška vypadá po světě. Zázrak Vánoc stojí za to zažít kdekoli. Ať se tam zpívá Tichá noc, nebo Narodil se Kristus Pán… Kanada Ještě před Štědrým dnem pořádají Kanaďané pečicí večírky, kdy příchozí pečou vánoční koláčky „cookies“ dle vlastního receptu. Chodí tu Santa
S glo vstříc novým technologiím
iluxus.cz
S glo vstříc novým technologiím
Kouř, štiplavý zápach, popel a společenské stigma – to je realita spojená s užíváním klasických cigaret, tak jak ji známe po staletí. Není proto divu, že i v této oblasti hledá moderní věda vhodnější
Šílený kvůli známosti své bývalky s Cruisem
nasehvezdy.cz
Šílený kvůli známosti své bývalky s Cruisem
Herec z filmu Zmizelá Ben Affleck (53) má srdce rozbité na kousíčky! Alespoň takové zprávy se nesou světem. Drásá ho prý vědomí, že se musí dívat na milostné avantýry své bývalé přítelkyně, herečky
Na malé vesničce jsem našla štěstí
skutecnepribehy.cz
Na malé vesničce jsem našla štěstí
Po smrti maminky jsem chtěla její dům vyklidit a prodat. Ale objevil se tam Petr a mně se najednou už nechtělo pryč. Když mi zemřela maminka, vrátila jsem se do domu, kde jsem vyrůstala. Počítala jsem s tím, že jen trochu uklidím a možná dům časem nabídnu k prodeji. Jenže po pár dnech jsem zjistila, že se tam cítím dobře.
Havlíček pokládal Brixen za hnízdo hlupáků
epochalnisvet.cz
Havlíček pokládal Brixen za hnízdo hlupáků
Je to nepříjemné probuzení. Havlíček otevře oči, ale u jeho postele nestojí ani manželka Julie, ani bratr František, nýbrž pražský vrchní komisař Franz Dedera, okresní hejtman Ferdinand Voith a četník s ručnicí. Karel Havlíček Borovský (1821–1856) je rozespalý, dlouho do noci psal, teprve před chvílí si šel lehnout. Přesto vstane, oblékne si župan a se
Gymnastika pro prsty
nejsemsama.cz
Gymnastika pro prsty
Artróza malých kloubů v rukou je častým problémem, který dokáže pěkně potrápit. V chladném období se obvykle bolesti zhoršují. Klouby na rukou bývají jedny z nejopotřebovanějších. Bolest v prstech či zápěstí je hodně nepříjemná věc, někdy ani člověk neudrží v rukou hrnek, komplikuje to psaní a spoustu dalších běžných činností. Někdy pomohou prášky proti bolesti, ale jen na ty bychom spoléhat
Proutkaření: Dokáže ho použít každý?
enigmaplus.cz
Proutkaření: Dokáže ho použít každý?
Popularita proutkaření neustále stoupá, nyní se s virgulí hledají například nemoci v lidském těle. Údajně se může proutkařem stát každý z nás. Otestujte se, zda máte talent! [gallery size="full" id