Domů     Proč musím trpět zrovna já?
Proč musím trpět zrovna já?
5 minut čtení

Celý život jsem se vždycky snažila být silná, ale osud mi tolikrát hodil klacky pod nohy. Proč?

Vyrůstala jsem v malé vesnici, kde byl život jednoduchý, ale zároveň naplněný, protože si tu lidé vzájemně pomáhali.

Přicházela jsem o děti a naděje

Byla jsem první dítě rodičů, a to na mě vždy kladlo určitý nárok. Od malička jsem se učila, že je třeba se o druhé starat, být silná a neztrácet naději, i když to není snadné. V osmnácti jsem se zamilovala do Jana.

Malovala jsem si s ním budoucnost a myslela jsem si, že už nic víc mi k životu chybět nebude. Honza byl člověk, který stál při mně ve všech těžkých chvílích, a že jich nebylo málo.

Podařilo se nám počít dítě, otěhotněla jsem celkem třikrát, ale vždy to skončilo potratem. A i když jsme se s Janem oba snažili, aby nás to nezlomilo, každý potrat byl pro mě jako ztráta nejen dítěte, ale také části mého snu.

Bolest ze ztráty

Každý pokus o mateřství byl pro mě novou nadějí. Věřila jsem, že tentokrát to vyjde, že budu matkou, když to ale skončilo neúspěchem, musela jsem čelit své vlastní bolesti.

Cítila jsem, že všechno, na co jsem se tolik těšila, mi bylo vzato. V každém ztraceném dítěti jsem viděla budoucnost. I dnes si říkám, kolik by těm děťátkům bylo.

Už jsem nedoufala

Po třech potratech jsem neměla sílu. Dlouho jsme to nechali být, ale znáte to, vše přijde, když to nejméně čekáte. Najednou jsem otěhotněla znovu. Bylo mi už čtyřicet. Těhotenství probíhalo v klidu, bez komplikací, můj svět se začal znovu rozsvěcet nadějí.

Dítě, které jsem nosila, bylo pro mě zázrakem, byla to ta nejtěžší a zároveň nejkrásnější doba mého života. Musela jsem být opatrnější.

Jan a já jsme byli plní naděje, chystali se na příchod našeho syna a já věřila, že tentokrát mi osud dopřeje to, co jsem si vždy přála. Což se stalo. Až pak po letech…

Vymodlený syn

Když se Marek narodil, nikdy jsem necítila tak silnou lásku. Bylo to malé stvoření, které naplnilo všechno kolem nás. Jsem si jistá, že to, co jsem prožila, mělo svůj smysl. Všechny ty roky čekání, ztrát, bolesti. Mělo to tak být.

Užívala jsem si konečně to, co mi bylo v minulosti odepřeno. Můj syn byl důkazem toho, že v životě i přes všechny těžkosti může být i něco krásného. Byli jsme spokojená rodina, Marek byl zdravý, rostl a dělal nám jen radost.

Měl před sebou budoucnost. A pak mu bylo dvacet. Jel s kamarádem autem a měli nehodu. Rychlý náraz. A všechny mé naděje, že mi osud tehdy přece jen dopřál, byly pryč.

Nečekaná tragédie

Byl to moment, který mi převrátil celý svět. Cítila jsem, jak ztrácím půdu pod nohama, jak se všechno kolem mě zhroutilo. Po všech těch letech, kdy jsem se těšila na jeho vývoj ve škole, soukromí, už jsem myslela na vnoučata. Vše bylo pryč během vteřin.

Nebyla jsem schopná se s tím vyrovnat. Jan byl se mnou, ale oba jsme byli zlomení, každý ve svém světě smutku. Bez Marka to bylo tiché, prázdné a bolestivé. Dny se stávaly nekonečné, každý krok byl jako těžká zátěž, a já jsem se ptala sama sebe, jak dál.

Jak mám jít dál, když jsem ztratila všechno, co mě dřív drželo nad vodou? Jak mám zůstat silná, když jsem ztratila svého syna? Napadly mne i nejčernější myšlenky.

Nový začátek ve stáří

Dnes mi je 72 let. Honza zemřel před pěti lety. Hodně času uplynulo od té tragédie s Markem, ale bolest stále někde hluboko uvnitř mě zůstává. Každý den je pro mě novým bojem, ale jsem odhodlaná pokračovat.

Můj nový život začal v pečovatelském domě, kam jsem se kvůli zdravotním problémům přestěhovala. Zpočátku jsem byla osamělá, plná smutku a zklamání, ale jednoho dne mě oslovila mladá žena, která se o mě starala.

Byla plná energie a laskavosti, a přestože byla mladší, pomohla mi najít novou sílu. Uvědomila jsem si, že stále můžu něco dát ostatním. Moje zkušenosti, bolest a láska – to všechno může být pomocí pro druhé.

Začala jsem se zapojovat do aktivit v domově, pomáhala jsem lidem kolem sebe, starala se o ty, kteří byli stejně ztraceni jako já.

Odměna, která přichází pozdě

Naučila jsem se, že i když ztrácíme, stále máme co nabídnout. A tím jsem si našla nový smysl. I když jsem v sobě měla stále temno a říkala jsem si „proč já?“ Jednoho dne za mnou přišla žena, která právě přišla o dítě.

Její bolest byla bolestí, kterou jsem znala. A v tu chvíli jsem si uvědomila, že všechno, co jsem prožila, mě vedlo k tomu, abych mohla být oporou někomu jinému. Pomohla jsem jí, jak jen jsem mohla.

Co si z toho všeho vzít?

Když jsem viděla, jak se postupně zvedá, jak nachází sílu, pocítila jsem, že můj život stále může mít smysl. Možná už ne pro mě, ale pro druhé. A možná právě to je smysl, který jsem celé roky hledala.

Naučila jsem se, že bolest může mít svůj účel, že i v nejtemnějších chvílích můžeme najít něco hodnotného. A dnes, když vzpomínám na svého syna, cítím, že jeho život nebyl zbytečný. I přes jeho ztrátu jsem schopná dávat lásku, která stále v mém srdci je.

Zdena P. (72), Kladno

Související články
3 minuty čtení
Ve stejném vchodu žiju skoro padesát let. Přišli jsme sem s mužem krátce po svatbě. Bylo tu tehdy tolik energie. Tolik mi to chybí. Výtah se porouchával každý týden, ale všechno mělo nějaký smysl. Lidé se znali, mluvili spolu, slavili Silvestra na chodbě, scházeli se u kávy. Dnes tu bydlím sama. Manžel umřel před dvanácti lety. Děti žijí v zahraničí, občas mi pošlou pohled nebo fotku přes e-mai
6 minut čtení
Když jsem byla mladší, měla jsem spoustu představ o tom, jak by měl život mých dětí vypadat. Jenže vize se naprosto rozešly s realitou. Možná až příliš jsem měla na srdci dobro pro své děti. Někdo by řekl, že jsem si myslela, že když jsem je přivedla na svět, kojila je, vodila do školy, tak tím získávám i právo určovat, s kým budou žít. Nebo spíš s kým žít nemají. Tak to není. Pokud vycítíte, ž
2 minuty čtení
V posledních letech si čím dál častěji vybavuji dům na kraji vesnice, kde jsem vyrůstala. Mohu jen vzpomínat. Nebyl nijak výjimečný. Malý, kamenný domek s oprýskanou omítkou a střechou, kam pořád někde zatékalo. Ale v mém srdci je to místo, které mě naučilo milovat obyčejné věci. Dny dětství pod ořešákem Na zahradě stál veliký ořešák. Pod jeho korunou jsme si s kamarády stavěli bunkry z d
3 minuty čtení
Byli pro mě rytířové. Starší bráchové, kteří se o mě starali jako o princeznu. Ta pohádka však brzy skončila. Nebyla jsem jejich otravná ségra, hráli si se mnou a hýčkali mne. Všichni jsme mezi sebou měli velké pouto. Jenže pak… Byla jsem malá holčička, když jsem přišla o svého prvního bratra Pavla. Bylo mi deset let, když se to stalo. Ten den se mi navždy vypálil do paměti, jako by to bylo vče
5 minut čtení
Tíží mě šrám. Bolest z mateřské lásky. Té, kterou jsem od mámy nedostala, i mojí, kterou jsem nebyla schopná V srdci cítím těžkost, kterou nosím celý život. Byla jsem adoptovaná. Moji rodiče nebyli moji. Žila jsem ale roky ve sladké nevědomosti, měla jsem díky tomu šťastné dětství. Normální období mého života. Ale pak… I když mi má náhradní rodina dala střechu nad hlavou, teplo a péči, některé
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Luminox rozšiřuje sérii RECON s novými 8830 NAV SPEC
iluxus.cz
Luminox rozšiřuje sérii RECON s novými 8830 NAV SPEC
Společnost Luminox, švýcarská značka hodinek, které důvěřují příslušníci Navy SEALs, záchranáři a elitní dobrodruzi po celém světě, s hrdostí představuje další evoluci hodinek připravených pro mise: ř
Zapečená cuketa se slaninou
tisicereceptu.cz
Zapečená cuketa se slaninou
Můžete vynechat slaninu, čímž z tohoto pokrmu uděláte i skvělé jídlo pro vegetariány. Suroviny 2 menší cukety 100 g anglické slaniny 50 g tvrdého sýra sůl šlehačka prolisovaný česnek a byli
Sklo jako působivý architektonický materiál
rezidenceonline.cz
Sklo jako působivý architektonický materiál
Velkoplošné prvky ze živého transparentního materiálu stavbu osvěžují, propouštějí do jejího nitra spoustu světla, a tím zlepšují kvalitu vnitřního prostředí. Navíc významně ovlivňují vzhled budovy. Tak jako dřevo a kámen v konstrukčních řešeních zdařile zastupuje ocel, výplně z cihelného či jiného zdiva zase velmi působivě nahrazuje sklo. Jeho vizuálního benefitu v podobě zrcadlení oblohy i
Abysál: Zóna, kde žijí monstra? Co se skrývá v nejtemnějších hlubinách oceánu?
enigmaplus.cz
Abysál: Zóna, kde žijí monstra? Co se skrývá v nejtemnějších hlubinách oceánu?
Chapadla, ostré zuby či démonické ryby bez tváře. Hlubomořská zóna Abysál je jedno z nejtemnějších míst na naši Zemi. Sluneční světlo sem neproniká a tak zde život probíhá ve věčné temnotě. Mohou se v
Baroni omezili práva nehodného krále
historyplus.cz
Baroni omezili práva nehodného krále
Král se tváří vznešeně, ale potají skřípe zuby. Historický dokument, jehož platnost právě stvrzuje přiložením své pečeti, mu nadiktovali vzbouřenci z řad vysoké šlechty, kteří o pár dní dříve obsadili Londýn. Anglie v roce 1199 truchlí i oslavuje současně. Tento svět právě opustil chrabrý král Richard Lví srdce (*1157), ale země vzápětí získává nového panovníka. Stává se
Experiment Tuskegee: Ve jménu vědy nemáte nárok na penicilin!
21stoleti.cz
Experiment Tuskegee: Ve jménu vědy nemáte nárok na penicilin!
Odstartovalo to v roce 1932 a trvalo další čtyři dekády. Americká Veřejná zdravotní služba (PHS) realizovala projekt zaměřený na studium syfilidy u Afroameričanů. Ty pak nechala desítky let trpět, aby
Konečně už nemusím tak zoufale šetřit
skutecnepribehy.cz
Konečně už nemusím tak zoufale šetřit
Důchod, který jsem pobírala, nebyla žádná sláva. Zoufale jsem si hledala brigádu nebo jiný zdroj příjmu. Až si mě našla skvělá práce sama. Na ten nápad mě přivedla bývalá kolegyně Jarka. Prý si našla senzační brigádu. „Přes noc doplňuji zboží v nákupním centru a mám za to spoustu peněz. No věřila bys tomu?“ vysvětlovala mi nadšeně. Brada
Svrab je zase mezi námi
nejsemsama.cz
Svrab je zase mezi námi
Svědění, vyrážka, bezesné noci a nejasná diagnóza. Možná se nejedná o alergii, ale o svrab. Šíří se mezi námi takřka raketovou rychlostí. Co s ním? Je to kožní onemocnění, které je aktuálně na velkém vzestupu. Jak svrab vypadá, proč se tak rychle šíří, jak se chránit a co na něj skutečně zabírá? Proč se svrab vrací? Možná jste o něm slyšela z vyprávění
Šokující zpověď Keanu Reevese: Slavný herec prý viděl duchy!
epochalnisvet.cz
Šokující zpověď Keanu Reevese: Slavný herec prý viděl duchy!
Herec se svým kamarádem zastaví stopařce. Je to mladá dívka, co se prý potřebuje dostat domů. Jenže, když se auto přiblíží až k mostu, který vede do města, děvče zmizí, jako kdyby tu ani nikdy nebylo. Šlo snad u nějaký přelud, nebo třeba ducha, který věčně bloudí krajinou?   Když je hollywoodskému herci Keanu Reevesovi
LITOMĚŘICKÉ VINOBRANÍ 2025.
epochanacestach.cz
LITOMĚŘICKÉ VINOBRANÍ 2025.
Jedná se o jednu z největších a nejoblíbenějších akcí ve městě. Slavnost sklizně vinné révy je spojena s kulturním programem, hudebními vystoupeními, degustacemi vína, burčáku a dalších pochutin. Kulturní program bude probíhat opět na několika scénách – Mírové náměstí, historická scéna, divadelní nádvoří, hradní nádvoří, Tržnice Felixe Holzmanna, Dominikánské náměstí a klub Baronka. http://mkz-ltm.cz/mimoobjekty/program/vinobrani-2025-6126.html
Mužům umí Švandová stále poplést hlavy
nasehvezdy.cz
Mužům umí Švandová stále poplést hlavy
Internet a sociální sítě se pro herečku Janu Švandovou (78) stávají novou zábavou a herečka přiznala, že se do jejich objevování vrhá s nadšením. Sleduje, co se kolem děje, a přiznává, že si užívá
Abeceda českých vynálezů, které změnily svět
epochaplus.cz
Abeceda českých vynálezů, které změnily svět
Chytré české mozky daly světu už obrovské množství významných objevů, od těch notoricky známých, starých i stovky let, až po ty nové, o kterých jste možná ještě neslyšeli. Všechny vyjmenovat nedokážeme, ale provedeme vás abecedou těch, které zanechaly nesmazatelnou stopu. Lodě jezdí rychleji, rány se lépe hojí, fotografie už nejsou černobílé a táborníkům neteče do