Můj tatínek byl profesí lékař. A jednou zachránil muže, u něhož pak lidé říkali, že jej osud pro mne vybral. Bohužel jsem poslechla.
Tatínkovi jsem odmala někdy asistovala v ordinaci. Tedy asistovala… Podávala jsem nástroje, dávala pacientům lentilky jako léky a oni se rozplývali, jak jsem roztomilá. Možná ale i to pomohlo k jejich uzdravení.
O tom ale psát nechci. Jednou jsme se s otcem přimotali k autonehodě. Bylo mi tehdy už 21 let. Nebyla to legrace. Žádné lentilky, ale krev všude.
Pomohla jsem i já
Musela jsem si vzpomenout na všechno, co mne tatínek naučil. Sice nikdo nebyl vyloženě v ohrožení života, ale nějaká zranění tam byla. A jeden pěkný mladík. Odvezli ho do nemocnice, kde měl otec ordinaci, takže ho mohl chodit kontrolovat.
„A co ten, co jsem mu dělala převaz?“ říkala jsem tatínkovi. Opravdu jsem se ale zajímala jen o to, jak se povedl můj „zákrok“.
Svým způsobem jsem se chtěla blýsknout v očích otce, ačkoli jsem nešla studovat medicínu, protože na všechnu tu krev bych neměla žaludek.
Ty se ale nějak zajímáš
Lidé si můj zájem vyložili po svém. Rodina i personál si myslely, jak si já pomýšlím na toho chlapce. Tatínek mne tedy vzal k pacientovi. Zřejmě ho měl prolustrovaného, jinak by mi ho zatajil.
Nebyl sice ten typ, který s brokovnicí odhání nápadníky své dcery, ale přece jen nechtěl mít za zetě nějakého nezbedníka. Což Stáňa vyloženě nebyl. Jak mi okolí dávalo najevo, že se zajímám, začal se mi Stáňa skutečně líbit. Tak jsem chodila do nemocnice častěji.
Všichni drbali
Leckdy jsem se u tatínka nestavila, což mu donesly tamější drbny. Byla jsem naivní. Myslet si, že to mému otci nedonesou. Za rok a půl mne tatínek vedl k oltáři.
K pacientovi, kterému zachránil zdraví, protože nebýt jeho včasné pomoci mohl můj tehdy zraněný budoucí muž mít trvalé následky. Se Stáňou jsme si pořídili tři děti, bohužel po 15 letech jsme se zcela odcizili.
Ono to ale nikdy nebylo perfektní, jen já jsem to nechtěla vidět. Časem se přidaly manželovy nevěry, ponižování a mně trvalo, než jsem odešla. Říkám si, že kdybych se nenechala tak ovlivnit, mohla jsem mít jiného milujícího a laskavého muže. Třeba ale ne.
Dana H. (68), Brno