Domů     Tátovi jsem jeho odchod nakonec odpustila
Tátovi jsem jeho odchod nakonec odpustila
8 minut čtení

Nevěřila jsem svým uším! Táta mi na chalupě svěřil ošklivé tajemství. Tenhle kostlivec měl raději zůstat zavřený ve skříni.

K otci jsem vždycky vzhlížela jako k nějakému božstvu. Připadal mi dokonalý. Jakživa jsem nepoznala muže, který by se mu vyrovnal. Zpravidla mu nesahali ani po kotníky. Táta byl pro mě bůh.

Oceňovala jsem, jaký mi s mámou připravili domov, jak krásné a nezapomenutelné bylo moje dětství. A jak harmonický byl jejich vztah. Tak hezky se na sebe usmívali. Chovali se k sobě laskavě a zdvořile. Nevzpomínám si na jedinou hádku. Nezvyšovali hlas.

Někdy mě napadlo, že je skoro až divné, že neznali spory, že měli na všechno stejný názor.

Postupem času jsem se tomu víc a víc divila, protože když jsem pak sama hledala muže, s nímž by se mi chtělo založit rodinu a spokojeně zestárnout, zpravidla jsme od začátku naráželi na nejrůznější rozpory a byli nuceni uchylovat se ke skličujícím kompromisům.

Tím spíš mě napadalo, že naši byli ideální dvojice. Jedno tělo, jedna duše.

Odcházím

S tátou jsem měla nadstandardní vztahy i v dospělosti. Vídali jsme se často, chodili do kaváren, do divadel, setkávali se na chalupě, u krbu hltali oblíbené knihy anebo courali lesem.

Oba jsme milovali dlouhé procházky, zvlášť když byl podzim a les se chlubil barvami. Zlom přišel jednoho pochmurného dne. Byli jsme na chalupě, za okny se roztahoval zlý stařec leden, nový rok byl pochmurný, mrazivý a zapšklý. Táta topil, abychom neumrzli.

Vysvětlil, že z toho důvodu nepřijela máma. Zimou by tu neusnula. „Aspoň budeme mít klid na to, co ti chci říct,“ poznamenal. Nechápala jsem. Na chalupě byl přece klid pokaždé. Přisunula jsem si křeslo blíž ke krbu, bezstarostně zavřela oči a poznamenala:

„Tak povídej. Ale rychle, padají mi víčka, za chvíli usnu.“ Byla jsem naivní. Myslela jsem, že chce rozebírat obsah nějaké knihy. Nebo básně. Anebo mluvit o politice. Ve skutečnosti vzdychl: „Říkám to nerad. Odcházím od mámy.“ Vytřeštila jsem oči.

Zalapala po dechu. To není možné. Třeba špatně slyším. Nebo se mi to jenom zdá.

Jako balvany

Odcházím od mámy. Smysl té věty mi docházel jen pozvolna. Spát už se mi nechtělo ani za mák. „To má být nějaký nepovedený žert?“ zachraptěla jsem. Přiložil do krbu a smutně zavrtěl hlavou. Začal mluvit. Nechtělo se mi věřit tomu, co říkal.

Slova na mne dopadala jako balvany valící se o překot z kopce. S mámou si od začátku nerozuměli. Tehdy však už čekala miminko – mě. A protože pro ně pro oba bylo dítě tím nejdůležitějším na světě, rozhodli se, že spolu zůstanou kvůli němu.

A že se třeba i hrany obrousí a začnou si vážit jeden druhého a možná se i mít rádi. Stal se pravý opak. Prostě se k sobě nehodili. „Však víš, jaký je máma generál,“ povzdychl si. „Nechtělo se mi žít jako na vojně.

Dělal jsem to pro tebe.“ Zoufale jsem vrtěla hlavou a do očí se mi draly slzy: „Takže to všechno byla jenom přetvářka. Moje krásné dětství byla lež!“ Snažil se mě uklidnit: „Ale vůbec ne.

Tvoje krásné dětství bylo opravdové, oba jsme se s maminkou moc snažili vytvořit ti ráj na zemi. A že to mezi námi není idylické, to jsme dokázali skrýt.“ Jenže já nechtěla, aby něco skrývali. Doufala jsem, že to mezi nimi idylické je.

Vždyť i to přispělo k tomu mému kouzelnému dětství: spokojení, usměvaví rodiče. A přitom to všechno byla lež. Slepovaný džbán, ve skutečnosti rozbitý na cimprcampr. Na střípky.

Zvládneš to

To nejhorší však mělo teprve přijít. Táta řekl, že už jsem dávno dospělá, a tak mi snad může přiznat pravdu: Zamiloval se do spolužačky ze základky. Už kdysi ve škole po sobě pokukovali, ale teprve před několika roky, na školním srazu, se sblížili.

„Ty s někým chodíš?“ zasyčela jsem. Kývl. „Budeme se s maminkou rozvádět. Ale rozvod bývá traumatizující pro děti a dospívající. Tobě je třicet. Zvládneš to.“ Zuřivě jsem vrtěla hlavou. To je přece fuk, kolik je mi let. Zhroutil se mi svět.

Vyrůstala jsem ve lži. Za okny chalupy byla tma jako v pytli, mrzlo, až praštělo. Přehodila jsem přes sebe zimník, zabalila se do šály a bez rozmyslu vyběhla do mrazivé noci. Bořila jsem se do závějí, sníh mi pronikal do bot a máčel vlasy.

Skočila jsem do auta, které kolébavě vyrazilo po zasněžené lesní cestě. Táta za mnou běžel a něco volal. Co, na tom už nezáleželo. Skončila jsem s ním.

S cizí ženskou

Přemýšlela jsem o tom celé týdny, celé měsíce. Byla jsem na dně. Dospěla jsem k rozhodnutí zpřetrhat s otcem vztahy. Žije s nějakou cizí ženskou. Nepředstavitelně jsem na ni žárlila a nebála jsem si to přiznat. Táta přece patřil mně, jenom mně.

Tolik jsme toho spolu podnikali! A teď najednou sedí třeba v kině po boku cizí osoby. Možná s ní pojede i na dovolenou. Co když ji vezme na chalupu? Ne, tohle nezvládnu. Jedním z mála, s kým jsem o tom dokázala mluvit, byl Petr. Zdálo se však, že mě nechápe.

„Asi to není příjemné,“ krčil rameny. „Naši se rozvedli, když mi bylo sedm, to je horší, nemyslíš? Ve třiceti už bych z toho vědu nedělal.“ Pak už jsme o tom nemluvili, přišly jiné starosti. Nebylo mi dobře, chodila jsem po doktorech, brzy se to vysvětlilo.

Těhotenství. Cítila jsem radost. Petr mě požádal o ruku, naplánovali jsme rychlou svatbu, abych nevypadala v bílých svatebních šatech jako koule. „Tátu nepozvu,“ rozhodla jsem. „K oltáři mě povede máma.“ Petr si zaťukal na čelo. Ale já jsem to myslela smrtelně vážně.

Hezký život

Svatební ráno. Máma mě česala, obě jsme měly v očích slzy dojetí. Pak jsem se rozbrečela úplně. Objala mě. „Co když,“ vzlykala jsem, „co když dopadneme jako vy dva? Co když se budeme nenávidět? Nechci takový život.

Být spolu jenom kvůli dítěti… Mám strach.“ Pousmála se: „Byl to hezký život. Radovali jsme se, jakou máme krásnou dceru. A nebylo to tak strašné, jak to líčí táta. Možná jsme se k sobě tak docela nehodili, ale snažili jsme se být k sobě laskaví.

Těch pěkných chvil bylo hodně.“ Z mého nápadu, že mě povede k oltáři místo táty, nadšená nebyla: „To si nezaslouží. Má tě nejradši na světě. To bys neměla dělat.“ Odpověděla jsem, že jí nerozumím. „Má přece ženskou, podváděl tě,“ zaúpěla jsem.

„Copak na něj nemáš vztek?“ Neurčitě pokrčila rameny: „S tvojí svatbou to nesouvisí. Prosím, pozvi ho. Nebo toho budeš celý život litovat.“ Neudělala jsem to. Byla jsem tak vnitřně zraněná, že jsem otce na svatbu nepozvala. Přesto jsem ho před radnicí zahlédla.

Stál tu osamělý, hleděl do země. Pochopila jsem, že ho tam nedokážu takhle nechat. Hosté se řadili do slavnostního průvodu, ženich byl s matkou včele, ohlíželi se po mně. Přistoupila jsem k tátovi a vzala ho za ruku: „Půjdeme?“ Usmál se přes slzy.

Uzavírali jsme průvod. Nevěsta se svým tátou, tak, jak je to zvykem. Přitiskla jsem se k němu. Pomalu jsme kráčeli uličkou mezi usmívajícími se svatebčany. Hrály varhany, lidem se v očích třpytily slzy.

Na konci uličky čekal usmívající se Petr, v tmavém obleku mu to opravdu slušelo.

Osamělý

„Buď šťastná, holčičko moje,“ řekl mi táta, než mě symbolicky předal mému nastávajícímu. „Buď šťastná tak, jako jsem býval já. Kéž tě potká zázrak v podobě krásné, zdravé dcery. Pak teprve pochopíš, jak moc jsme byli s mámou šťastni.“ Rozplakala jsem se.

Se ženichem mě ujistili, že každá nevěsta si má zaplakat, slzy prý nosí štěstí. Řekli jsme si s Petrem ano a při polibku se šeptem ujistili, že se budeme mít rádi a budeme mít hezký život. To se také splnilo.

Narodila se nám holčička a můj táta se radoval, že mu život dovolil si všechny ty radosti, co prožíval se mnou, zopakovat. Naučil malou plavat, jezdit na kole i lyžovat. Četl jí pohádky a vodil do divadel i do galerií. Byli a stále jsou nerozluční.

Ludmila (62), Domažlice

Související články
5 minut čtení
Jeho pohled si pamatuji dodnes. Takový ten dětský, nevinný, jako by beze slov prosil: „Vezmi si mě domů.“ Nedalo se mu odolat. A pak? Zmizel mi ze života. S manželem Petrem jsme se roky snažili mít dítě. Marně. Lékaři nám nedávali moc naděje, a tak jsme začali přemýšlet o adopci. Věděli jsme, že nás čeká zdlouhavý proces, a nechtěli jsme ztrácet čas, přáli jsme si být ještě dost mladí na to, ab
3 minuty čtení
Dcera otěhotněla brzy, a navíc se ženatým chlapem. Byla by to taková ostuda! Raději jsem se tvářila, že to dítě, které se jí narodilo, je moje. S mým mužem jsme byli mladí, když jsme se brali. Mně bylo osmnáct a on se vrátil čerstvě z vojny. Vychovali jsme spolu dvě děti. Naše starší dcera Marta se vdala na Moravu. Odešla tam za klukem, který u nás sloužil na vojně. Jeho rodina je fajn a Martič
2 minuty čtení
Když se naši mladí hádali a jejich vztah procházel krizí, utekl malý vnouček z domova. Vnučka to řešila jinak. Volala rovnou policii i hasiče. Každý to asi zažil. Někdy prostě emoce potřebují ven, aby se vyčistil vzduch. Ale když se k tomu přimotají děti, může to mít nedozírné následky. Že ale každé dítě reaguje jinak, to jsme pochopili až u mých vnuků. Proč ne u mých dětí? Protože můj manžel h
5 minut čtení
I když sedmdesát mi už bylo, mám stále spoustu energie, zejména pokud jde o má vnoučata. Můj malý vnuk, Tomášek, kterému je teprve pět, je mou největší radostí. Jeho rodiče pracují ve městě, takže dost času tráví na cestách a vracejí se domů až k večeru. Já Tomáška vyzvedávám po obědě ze školky a odpoledne trávíme spolu. Milujeme procházky v přírodě, sbírání kamenů nebo pozorování ptáků. Ale
3 minuty čtení
Moje máma byla celý život posedlá krásou. Hlídala si postavu, každý den se malovala, měla oblíbené salony i kosmetičky. Já? Já byla jiná… Tvrdila mi, že ženská musí být hlavně hezká, jen tak si udrží muže i pozornost okolí. Nenáviděla jsem to na ní. Ale přesto jsem stejný tlak nevědomky přenesla i na svou dceru. Až pozdě jsem pochopila, co to způsobilo. Dodnes si říkám, kdy jsem se změnila. Kdy
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Velký návrat Vilmy Cibulkové k ex?
nasehvezdy.cz
Velký návrat Vilmy Cibulkové k ex?
Seriál Polabí opět spojil dohromady Vilmu Cibulkovou (62) a jejího exmanžela Miroslava Etzlera (60). Pro všechny bylo velké překvapení, že na nabídku kývli, protože jejich rozvod byl v roce 2013 poměr
Vzpomínky i bolest zůstaly
skutecnepribehy.cz
Vzpomínky i bolest zůstaly
Dlouhou dobu jsem nevěděla, jestli o tom někdy vůbec promluvím. Člověk si spoustu věcí nese v sobě a nechce se v nich zbytečně šťourat. Některé události už tolik nebolí, i když občas dokážou zasáhnout stejně silně jako kdysi. Dnes je mi osmdesát. A přesto mě občas přepadne takový stesk, jaký jsem naposledy cítila ve svých 12 letech. Bylo tehdy
Britové chtějí z gruntu postavit lidský genom a začít si s ním hrát
21stoleti.cz
Britové chtějí z gruntu postavit lidský genom a začít si s ním hrát
Britští vědci spustili ambiciózní pětiletý projekt s názvem Synthetic Human Genome (SynHG), jehož cílem je laboratorně vytvořit dlouhé úseky lidské DNA a následně je vložit do živých buněk. To, co mož
Kuřecí roláda plněná špenátem
nejsemsama.cz
Kuřecí roláda plněná špenátem
Masová roláda se hodí jako oběd i jako studené pohoštění pro návštěvu. Připravit se dá z jakéhokoli masa a právě náplň ji dovede k dokonalosti. Potřebujete: ✿ 4 kuřecí prsa ✿ 2 šalotky ✿ 500 g mraženého listového špenátu ✿ 4 stroužky česneku ✿ 200 g lučiny ✿ 100 g goudy ✿ sůl, pepř ✿ 1 dl vývaru ✿ 2 lžíce sádla 1. V
Historie českých lázní: Reklamu jim dělali Paracelsus, car i králové
historyplus.cz
Historie českých lázní: Reklamu jim dělali Paracelsus, car i králové
Pacienti v horké minerální vodě vysedávají klidně i deset hodin. V důsledku těchto „koupacích orgií“ jim bolestivě popraská kůže, což je ale v pořádku. Podle lékařů se právě těmito ošklivými ranami odplaví z těla všechny nemoci…   Teplice a Karlovy Vary patří k nejstarším lázním u nás. K oběma místům se vážou pověsti, v nichž
Divadlo BRAVO! slaví sté výročí Armagedonem: Nový cirkus, humor a úvahy o konci světa
epochalnisvet.cz
Divadlo BRAVO! slaví sté výročí Armagedonem: Nový cirkus, humor a úvahy o konci světa
PRAHA – Divadlo BRAVO! (dříve Branické divadlo) si ke stému výročí založení nadělilo inscenaci, která tematicky míří k tomu nejzazšímu horizontu lidské existence: ke konci světa. Premiéra inscenace Armagedon: Poslední derniéra, v níž se snoubí nový cirkus, tanec a mluvené slovo, nabídne divákům nevšední reflexi poslední hodiny života. Premiéra proběhne 14. listopadu 2025. Inscenace v režii Petra Horníčka a pod produkčním křídly souboru Losers
Dýňový cheesecake s pekanovými ořechy
tisicereceptu.cz
Dýňový cheesecake s pekanovými ořechy
Sladká pochoutka z dýně, zdobená karamelizovanými pekanovými ořechy. Suroviny na 12 porcí Na korpus 230 g máslových sušenek 100 g rozpuštěného másla Na krém 1 hrnek uvařené a rozmixova
Znovuzrození legendy: Cesta nejslavnějšího kabaretu od ostudy ke slávě
epochaplus.cz
Znovuzrození legendy: Cesta nejslavnějšího kabaretu od ostudy ke slávě
Moulin Rouge je proslulý svými bouřlivými počátky a skandály. Málokdo však ví, že jeho příběh nebyl jen o zábavě a neřesti. Kabaret musel čelit i tragickým okamžikům. V roce 1915 byl zničen požárem, aby se o šest let později znovu zrodil z popela. Jeho historie je příkladem neuvěřitelné proměny, která ho přivedla z nevěstince na
Barevný podzim v srdci Šumavy
epochanacestach.cz
Barevný podzim v srdci Šumavy
Příroda je tu tak divoce veselá, až se vám chce radostí vykřiknout. V tomto období navíc září pestrou škálou barev. Šumavské Povydří si v tento čas nelze nezamilovat. Hluboké údolí řeky Vydry charakterizují husté šumavské hvozdy a neustále zvonivě zurčící voda, která vede vašekroky lépe než nějaká GPS. Naučná stezka Povydří je jedna z nejkrásnějších,
Duchové na druhé straně? Fenomén automatického psaní a kreslení fascinuje už staletí
enigmaplus.cz
Duchové na druhé straně? Fenomén automatického psaní a kreslení fascinuje už staletí
Chtěli byste komunikovat s bytostmi z jiných dimenzí, nebo se svými zemřelými blízkými? Někteří spiritualisté věří, že k tomu slouží techniky jako automatické psaní a kreslení, které umožňují přijímat
Sklo jako působivý architektonický materiál
rezidenceonline.cz
Sklo jako působivý architektonický materiál
Velkoplošné prvky ze živého transparentního materiálu stavbu osvěžují, propouštějí do jejího nitra spoustu světla, a tím zlepšují kvalitu vnitřního prostředí. Navíc významně ovlivňují vzhled budovy. Tak jako dřevo a kámen v konstrukčních řešeních zdařile zastupuje ocel, výplně z cihelného či jiného zdiva zase velmi působivě nahrazuje sklo. Jeho vizuálního benefitu v podobě zrcadlení oblohy i
Bentley & Steinway: Když dokonalost zní i voní
iluxus.cz
Bentley & Steinway: Když dokonalost zní i voní
V Hamburku se tento týden odehrála událost, která spojila dva světy výjimečného řemesla – Bentley Motors a Steinway & Sons. Obě značky, synonymum pro tradici, eleganci a mistrovství detailu, předs