Zapřísahal se, že miluje jenom mě. Nebyla to bohužel pravda, měl příliš široké srdce, do něhož se vešlo žen, jako kvítí na letní louku.

Byla jsem hloupá. A to mi bylo téměř třicet a věděla jsem, že Luboš není andílek. Ale pokaždé se ke mně vracel a přísahal, že miluje jenom mě. To se tak dobře poslouchalo! Na jednu stranu mě fascinovalo, že se líbí každé.

Byl to sekáč, urostlý, štíhlý, s hnědýma očima a zasněným úsměvem. Na druhou stranu se o něm šeptalo leccos. Máma mě varovala, div si přede mnou neklekla: „Holčičko zlatá, hlavně si ho neber. Jen se na něj podívám a vím: Je to sukničkář.

S takovými se nedá žít.“ Když nám zazvonily svatební zvony, táta už nebyl na světě a máma byla smutná. Jako by měla v obličeji napsáno: Holčičko zlatá, toho budeš litovat.

A já si myslela, že když se tenhle krasavec rozhodl pro mě, vyhrála jsem nad všemi ostatními.

Ve tři ráno

K čemu mi byl byt 3+1, když jsem v něm vysedávala po večerech sama a utírala si oči do kapesníčku? A to si ještě ke všemu pořídil motorku, silný stroj, aby nemusel za všemi těmi ženskými šlapat pěšky. Objížděl milenky normálně na motorce!

Už si o tom štěbetali vrabci na střechách. Jako motorizovaný toho stihl víc než po vlastních nohou. Taky hodně pil, občas ho přivlekli kamarádi, opřeli o dveře a utekli.

Jednou mi namluvil, že jde na noční, ve skutečnosti se spolu s jednou z milenek zúčastnil divokého mejdanu. Tam se tak opil, že když nasedal s tou ženštinou do taxíku s úmyslem jet do hotelu nebo k ní, nevím přesně, omylem nadiktoval taxikáři naši adresu.

A tak se mi, oba namol, vpotáceli ve tři hodiny ráno do bytu. Vyhodila jsem je a požádala o rozvod.

Nejlepší holka

Ztratila jsem s ním čtyři roky života. To není zas tak málo. Odnesla jsem si poučení, že jsou muži mizerové, a nenalezla jsem už nikdy v životě odvahu vdát se podruhé.

Vychovala jsem dceru, ale byla jsem na ni sama, její otec se se mnou rozešel, když jsem potřetí odmítla jeho žádost o ruku. S Lubošem jsme se nedávno náhodou potkali a sedli si spolu do kavárny. Po takových letech!

Vypadal rozpačitě a po velkém koktání ze sebe vysoukal, že ho moc mrzí, jak příšerně se ke mně choval. „Byla jsi nejlepší holka mého života, když to srovnám s těmi příšernými ženskými, co se mi teď věší na krk,“ posteskl si.

Působil tak provinile, až mi ho začalo být líto. Když zašeptal odpusť, udělala jsem to a pocítila úlevu.

Slávka (66), Vrchlabí