S mojí mámou jsem musela každé Velikonoce jet k její sestře na Uherskohradišťsko. Nenechala si ten zvyk nikdy rozmluvit.
Z návštěvy u tety jsem jako mladá holka tenkrát zrovna nadšená nebyla.
Na jižní Moravě se svátky jara a s nimi spojené tradice dodržují více než v Čechách, věděla jsem tedy, že několikanásobný výprask pomlázkou mě nemine.Tetin domek byl třetí od konce vesnice, takže místní koledníci k ní přišli už dost posilněni alkoholem.
Sadistické vyšlehání
Nejdříve přišla jedna parta koledujících chasníků, za chvíli další skupina, skutečně nás ženské nešetřili, měla jsem červené pruhy od pomlázky i na stehnech. Když jsem viděla, že přicházejí další chlapi, vyběhla jsem na zahradu a zadní brankou ven.
Jenomže tam tekl potok, napadlo mě ho přebrodit po kamenech, v naději, že těm přiopilým chlapům se tam za mnou na druhou stranu nebude chtít lézt. Sotva jsem skočila na první kámen, smekla se mi noha. Skončila jsem ve studené vodě s rozbitým kolenem.
Potok byl docela divoký, kameny kluzké, mermomocí jsem se snažila dostat na druhou stranu. Chlapi mezitím doběhli k potoku, dívali se na mě a se slovy: „S tou už žádná sranda nebude, jdeme jinam,“ se otočili a odešli. Nikdo mi z vody nepomohl, až na jednoho.
Jirka, teda, jak se tam tohle jméno používá, Juráš, mi podal ruku a pomáhal z vody. Na mokrém břehu ovšem uklouzl a sjel do potoka také. Hrabali jsme se ven oba, já se držela Juráše, ten se chytal větviček vrby.
Když jsme přišli totálně zmáčení k tetě, zhrozila se a vynadala Jurášovi. „Teti, on mě nešel vyšlehat, ale pomáhal mi z vody,“ zastávala jsem se ho. Dala mi suché oblečení, zahnala na gauč pod deku a přinesla čaj, do kterého nalila štamprle slivovice.
Protože Juráš byl z vedlejší vesnice, tak mu strýc půjčil něco suchého na sebe, aby v tom mokrém nemusel jít domů. Strejda byl při těle, Juráš štíhlý, a tak na něm oblečení dost viselo. Přišlo mi to k smíchu, přispěla k tomu i ta slivovička v čaji.
Můj zachránce
Druhý den se za mnou přišel můj šlechetný zachránce podívat, prý, jak jsem na tom. Naštěstí se ta nedobrovolná koupel obešla bez následků, na rozdíl od mých následujících častějších návštěv u tety.
Takže netrvalo dlouho a čekali jsme s Jurášem dvojčátka. A nedávno uplynulo čtvrtstoletí od naší svatby. Od otravných koledníků mě můj muž vždy ochrání. Mám toho nejbáječnějšího manžela, jakého jsem si jen mohla přát.
Iva (55), východní Čechy