Nikdy bych nevěřila, že se dokážu zbavit toho zlozvyku. Všechny domluvy byly marné – až najednou šlo o život milovaného manžela.
Patřila jsem k nenapravitelným kuřákům. Kouřit jsem začala hodně brzy, ve čtrnácti letech, tajně, za zády rodičů. Marně jsem se pokoušela několikrát v životě s tímto zlozvykem přestat.
Vydržela jsem maximálně dva měsíce, během nich přibrala deset kilo, protože jsem se ládovala čokoládou, abych zahnala chuť na cigaretu.
Manžel v ohrožení
Zkrátka marnost nad marnost! Ani když jsem dostala astma, nenašla jsem v sobě sílu přestat. Kašlala jsem na celé kolo, ale bylo to ale silnější, než já, nepřestala jsem. Před čtyřmi lety našli manželovi nádor a vypadalo to s ním špatně.
Pokud by nepřestal s kouřením, neexistovala podle lékařů šance, jak paní s kosou uniknout. A tohle mě zvedlo ze židle.
Našla jsem sílu
Představa, že bych zůstala sama, byla pro mě strašná. Děti byly daleko. Dcera se provdala až za moře, syn žil v Německu. S mužem jsme si toho v důchodu naplánovali mnoho. Bylo nám oběma jasné, že to nezvládne. Rozhodně ne sám! Tehdy jsem v sobě sebrala sílu a velkou vůli, že to dáme spolu.
Jako jsme prošli životem v dobrém i ve zlém. „Já do toho půjdu s tebou,“ řekla jsem mu. „My dva to spolu dokážeme!“ První dny byly strašné, abstinence byla tak hrozná, že jsme nemohli normálně fungovat. Podporovala nás známá, které se podařilo kouření překonat.
Za mými zády
„Nemůžete přestat úplně naráz, musíte postupně,“ radila nám. Když jsme si po třech pekelných dnech zapálili, byl to ráj na zemi. Pak jsme si stanovili pět cigaret za den, pak čtyři, kouřili jsme jen tři šluky a típli to. Hlídali jsme jeden druhého.
Nejhorší bylo ráno u kávy, proto jsme začali pít čaj. A pak večery u televize. Nikdy by mě nenapadlo, že to dokážu, láska je mocná. Manžel to ale bohužel nedokázal, kouřil tajně za mými zády.
Já však tomu našemu společnému boji tak věřila, že jsem se skutečně kouřit odnaučila.
Bez manžela bych to bývala nedala. Když za několik měsíců zemřel, byla jsem nešťastná z jeho odchodu, ale hrdá na sebe, že jsem pro nás udělala maximum. Už je tomu několik let a ani jednou jsem si nezakouřila.
Věra (65), Chomutov