Loni se nám během vánočních svátků ztratila naše milovaná babička Její zachránce za odměnu zažil po osmi letech zase svátky takové, jaké mají být.

Bývala to úžasná, energická a starostlivá žena. Všichni jsme ji milovali za její laskavou duši a trpělivost. Nikdy jsme si nepřipouštěli, že by se nám začala vzdalovat. Přesto se tak stalo ještě za jejího života.

Jak čas šel, začala se u ní projevovat zapomnětlivost. Zpočátku jsme si nikdo nepřipouštěli, že by se mohlo jednat o něco vážného. Jak se ale postupně ukázalo, naplnily se ty nejhorší představy.

Naše babička se začala potýkat s Alzheimerovou chorobou a rychle přišly chvíle, kdy jsme naší bábi vůbec nepoznávali. Jako by tady ani nebyla s námi a žila svůj život na míle daleko.

Vytratila se po špičkách

Byly vánoční svátky a my se rozhodli jít na procházku na hřbitov, abychom tam zapálili svíčky. S babičkou zůstal doma děda, aby ji pohlídal. Bylo odpoledne, a děda byl zvyklý si po dobrém jídle na chvíli zdřímnout. A tak se stalo i tento den.

Usnul u pohádky a babička se nejspíš rozhodla, že se vypraví za námi. A nebo možná někam jinam. Když jsme s ní o tom posléze mluvili, důvod svého odchodu z domova zapomněla. Když jsme se vrátili domů, děda ještě stále spal, a naše bábí byla fuč.

Její kabát a boty byly taky pryč, tak bylo jasné, že vyrazila do světa… Všechny nás to vyděsilo. Nejvíce dědu, který si to dával za vinu. Vyrazili jsme do ulic, a místo smažení kapra a zdobení stromečku jsme babičku usilovně hledali.

Obvolávali jsme známé, ptali se, ale nikdo si ničeho nevšiml, nikdo o ničem nevěděl.

Jako hromádky neštěstí

Zoufalí a promrzlí na kost jsme se vraceli domů, kde před brankou čekaly dvě postavy. Srdce mi zaplesalo radostí. V jedné z nich jsem i na tu dálku poznala babičku a tím druhým byl bezdomovec Berta, kterého tu a tam něčím podarujeme.

Býval to dobrý chlap, který se prostě dostal do existenčních potíží a dluhů. Přespával ve starém válečném bunkru u lesa s němým souhlasem všech, včetně policie. Byla to taková místní dobrá duše.

Za naši vlídnost a občas nějaké ty obnošené šaty a jídlo se nám odvděčil mnohanásobně. Vrátil nám naši babičku v pořádku. Jak jsme ho tam tak viděli, napadlo to zároveň mě i manžela.

Jako poděkování za vrácení babičky jsme mu nabídli nejenom sprchu a čisté oblečení, ale i místo u svátečního stolu. A dokonce i nějaký ten drobný dárek mu pod stromečkem Ježíšek nadělil.

Ustlala jsem mu na gauči v kuchyni a ráno si s námi dal ještě kávičku s vánočkou. Odcházel s výslužkou a my mu mávali s krásným pocitem, že si po osmi letech užil Štědrého dne tak, jak má být.

Jana (52), Ústecko