Už je to přes dvacet let, co jsem pracovala jako šéfka jedné reklamní firmy. V kanceláři byla skvělá parta, znali jsme se všichni i s rodinami.

Když nejmladší kolegyně odcházela na mateřskou, sháněli jsme zástup. Jednoho dne zavolal majitel firmy. „Marto, měl bych pro nás posilu,“ sdělil mi. Dost mě to překvapilo, protože do personálních záležitostí firmy se nikdy nepletl.

„Je ještě mladá, studuje, ale je talentovaná,“ pokračoval. „Pracovala v různých regionálních novinách, chvíli v příloze deníku, psala fejetony, a právě jí vychází kniha. Bude posilou týmu!“ sdělil mi.

Nesedla mi

Tak k nám nastoupila Soňa. Byla milá, přicházela se spoustou nápadů, dobře psala texty, i když dělala chyby. Já z ní cítila faleš a neupřímnost. Konflikt přišel po půl roce. Soně došly vizitky a přišla za mnou, jestli je možné nechat natisknout nové.

Když jsem na stůl dostala jejich návrh, už jsem se chystala automaticky načmárat podpis, když mě něco zarazilo. Před Soniným jménem byl titul Mgr. A. Netušila jsem, že Soňa už dostudovala. Při nástupu říkala, že studuje tvůrčí psaní, ale už dlouho k tomu nic neříkala.

Proč se nepochlubila?

„Soňo, nevěděla jsem, že už máš titul. Mohu gratulovat?“ přišla jsem k ní. „Nepřipadalo mi to důležité,“ odpověděla a zarytě hleděla do počítače. „Máš zajímavý titul, to jsem asi nikdy neviděla,“ poznamenala jsem. „To je přece magistr umění z Literární akademie.“

Nedalo mi to a zašla jsem na personální. „Soňa tu má nejvyšší vzdělání gymnázium,“ podíval se vedoucí do složek.

„Ať za mnou přijde s diplomem.“ Vyřídila jsem jí to a doma se pak zeptala manžela, který učil na vysoké škole, jestli zná titul Mgr. A. „To je nesmysl,“ zareagoval. „Ale podívej se na stránky Literární akademie, tam přece bude, jaký titul absolventi získávají.“

Samozřejmě tam bylo MgA. Bylo mi jasné, že si vymýšlí, a když s diplomem na personální nedošla, schválila jsem vizitky bez titulu. Za týden si mě zavolal majitel: „Byla u mě Soňa, že ji šikanujete!“

Pomlouvala mě, kde mohla

Vysvětlila jsem mu, co se stalo, ale nevěřil mi. Pak se ke mně doneslo, že Soňa chodí po klientech a pomlouvá mě, že ji nenávidím, protože je mladší, hezčí a schopnější.

Prý jsem jí řekla, ať si napíše na vizitku titul, když brzy skončí školu, pak jsem z toho udělala aféru.

Díky tomu mi zavolala jedna dobrá kamarádka: „Máš tam Soňu? Ta rozvrtá každý kolektiv. A je vychytralá a měla snahu podvádět,“ varovala mě. Za několik týdnů jsem zjistila, že si Soňa „vymyslela“ externího spolupracovníka, který vypomáhal na dohodu.

Tak jsem si ji pozvala na kobereček a dala jí výpověď pro ztrátu důvěry. Majitel se mi odvděčil. Za půl roku zrušil mé místo, a tak jsem přišla o práci i já.

Marta T. (53), Ostrava