Byly jsme skvělé kamarádky ze střední. Přísahaly jsme si, že budeme nejlepší parta navždy. Jenže já se nechala strhnout vášní.
Na střední škole jsem se potkala s Mirkou a Hanou. Okamžitě jsme si padly do oka. Rozuměly jsme si, jako bychom se znaly odjakživa. Jak čas šel, naše přátelství posilovalo.
Po maturitě, když naše studium končilo, jsme vyrazily na výlet do Krkonoš, a tam si přísahaly nesmrtelné přátelství. I když jsme nastoupily do práce, každá jinam, přesto jsme se vídaly často.
Každý druhý víkend jsme začínaly tím, že jsme šly tancovat. Na zábavu do oblíbeného podniku. Tam jsem prvně uviděla Jardu. Hana o něm básnila už tři týdny. Měla na něj políčeno. Jenže mně se líbil taky.
Snadno polapitelní
Tak jsem ho prostě svedla. Hana zuřila a dlouho se mnou kvůli tomu nemluvila. Mirka ji musela přemlouvat, aby mě vzala na milost. Stalo se to až poté, co mě Jarda pustil k vodě. Brečela jsem jako želva, a Hana se zase tvářila jako kamarádka.
Naše úžasné přátelství fungovalo dál, i když jsem cítila, že s Hanou už to není tak vřelé, jako dříve. Ale ono se to časem spraví, říkala jsem si. A nechala to plavat. Jenže pak se stalo, že si našla kluka Mirka. Byl opravdu úžasný!
A já zase zahořela jako sláma na čarodějnice! A dělala všechno pro to, abych Martina dostala. Povedlo se mi to, protože chlapi, zejména mladí, jsou snadno polapitelní.
Tentokráte se mnou přestala kamarádit Mirka, a Hana nebyla tou, která by naše přátelství, naši skvělou partu, zachraňovala. Postavila se razantně proti mně, a vrátila mi to i s úroky, jak se říká.
Proč jsem taková?
Martin se na mě samozřejmě za pár týdnů vykašlal stejně jako tehdy Jarda, a já zůstala sama. Nejen bez kluka, ale ještě bez kamarádek, Bez své party. S časem bych byla tak ráda, kdyby se všechno zase vrátilo do starých kolejí.
To se ale zřejmě nepovede. Se třídou jsme měli jediný sraz, a ani jedna z holek na něj nepřišla. Bylo mi to tak líto, že jsem celou noc po třídním srazu probrečela.
Petra (63), Břeclavsko