V té chvíli jsem neviděla jiné řešení. A vlastně mi to nepřišlo ani trochu nevhodné. Vždyť jsme přece s Luborem chodili už pěkně dlouho. Bylo přece na čase se konečně usadit.
Lubor právě přijíždí. Zastavuje před domem a pomáhá Jardovi z auta. Ještě si něco povídají a pak se oba podívají směrem k oknu mého bytu. Vědí, že tam jsem a pozoruji je, i když jsem schovaná za záclonou.
Jak je možné, že to všechno takhle dopadlo? Mohli jsme přece být spokojená rodina, po které jsem tolik toužila. Jarda mohl být zdravý. A nic z toho, co se stalo, se nemuselo stát.
Vyhlédla jsem si ho na škole
S Luborem jsme se poznali na střední škole. Byl o rok starší a moc to moc hezký kluk. Už když mě poprvé oslovil a šel se mnou kus cesty ze školy domů, jsem si v duchu představovala, jak jednou bude můj.
Ano, zamilovala jsem se, ale zároveň byla ta láska ode mne od samého začátku poznamenaná takovou nezdravou majetnickou touhou. Chtěla jsem prostě mít Lubora za každou cenu. A to byl špatný začátek!
Naše první rande
Přestože se Lubor zpočátku zdál trochu odtažitý, nakonec, po několika týdnech, co mě doprovázel domů ze školy, mě pozval na první opravdové rande. Od toho momentu jsme spolu začali oficiálně chodit.
Lubor vypadal šťastně a zamilovaně. Nosil mi kytičky a drobné dárky. Se vztahy jsem neměla žádné zkušenosti, a tak jsem předpokládala, že to tak bude jednou provždy. Že naše láska vydrží až do smrti.
První zklamání
Když jsem odmaturovala, chtěla jsem konečně začít žít po svém. To pro mě znamenalo vdát se a mít rodinu. Lubor ale v té době už studoval vysokou školu a na ženění neměl momentálně ani pomyšlení.
Chtěl nejprve něčím být, zajistit si dobré zaměstnání a tím i možnost, jak zajistit rodinu.
Proč jsem to jen tenkrát nechtěla pochopit? Začala jsem žárlit na jeho studium, kterému dal přede mnou přednost. A později i na jeho spolužačky, se kterými jsem ho viděla se spokojeně bavit a vesele smát.
Nechtěla jsem ho ztratit
Přestože náš vztah už nebyl tak idylický jako dřív, nechtěla jsem o Lubora přijít. Pořád jsem ho milovala. Mým hlavním cílem se proto stala svatba, o které ale Lubor nechtěl ani slyšet. A tehdy mě napadl ten ďábelský plán.
Vysadila jsem antikoncepci a Luborovi nic neřekla. Pak už zbývalo jen čekat. Nešlo to tak hladce, jak jsem předpokládala. A moji radostnou zprávu jsem tak mohla Luborovi sdělit v nejméně vhodný okamžik. Ve zkouškovém období.
I když ho to zaskočilo, přijal moji interpretaci, že šlo o nehodu, selhání antikoncepce.
Postavil se k tomu čelem a do měsíce byla svatba. Byla jsem vdaná a čekala miminko. Začala jsem budovat společnou domácnost a připravovat věci pro dítě, které se mělo už brzy narodit.
Hloupá nepozornost
Vím, že byl Lubor z nové situace dost nervózní. Hlavně ještě nechtěl mít děti. Tvrdil, že je na ně dost času. Já ale doufala, že brzy bude na cestě ještě nějaké další.
Právě to jsem po telefonu probírala s kamarádkou, aniž bych si všimla, že Lubor přišel domů a všechno slyší. Z mých slov tak pochopil, že moje těhotenství nebyla nehoda, ale dobře promyšlený podraz na něj.
Seber se a odejdi!
Lubora jsem ještě nikdy tak rozčileného neviděla. Můj podraz ho ranil víc, než bych očekávala. Když mi ale řekl, že už mě nechce nikdy vidět, byla jsem v šoku. Měsíc před porodem mě vyhodil z bytu. Naštěstí jsem měla kam jít.
Moji rodiče mě přijali k sobě a v těch prvních měsících po porodu mi hodně pomohli. Jaroušek byl krásné miminko. Lubor se se mnou sice rozvedl, ale o kontakt s dítětem měl zájem. Rodiče nechtěli, abych mu Járu půjčovala, ale soud mu otcovská práva přiznal.
Chtěl syna mít jen pro sebe
S Luborem jsme se od rozvodu neviděli. Předávání Jarouška vždy probíhalo za asistence mých rodičů. Lubor si syna bral pravidelně a nakonec přišel s nápadem, že ho chce do své péče. Byl právník, všude měl své známé, a tak náš soud o dítě vyhrál.
Byl znovu ženatý, narodila se mu dcera a měl i Járu. Dokonalá rodinka. Já byla sama, žila jsem u rodičů. Jarouška jsem si mohla brát jednou za čtrnáct dní na víkend.
Chci být u táty
Když syn trochu povyrostl, začal se proti pobytům u mě bouřit. Snažila jsem se mu sice vždycky připravit na ty dva dny zajímavý program, ale proti společným zážitkům s otcem, nevlastní sestrou i matkou jsem neměla šanci.
Lubor navíc syna proti mně štval, snažil se mu vysvětlit, jak jsem bezcharakterní. Aby tomu uvěřil, kupoval si Jardu dárky a splněnými přáními. Měla to být jeho pomsta za můj podraz, který mi nikdy neodpustil. Bohužel to odnesl můj jediný syn.
Splněné přání
A aby byl za super otce, koupil Lubor našemu synovi motorku. Od chvíle, co mi ji Jarda přijel ukázat, jsem trnula hrůzou, aby se mu něco nestalo. Neměla jsem na to vůbec myslet.
Když mi totiž volali z nemocnice, že měl Jarda nehodu, hned jsem věděla, že to bude zlé. A také že bylo! Jarda si poranil páteř a skončil na vozíku.
Otce, jako mrzák, už tolik nezajímá. Náš dospělý syn tráví stále více času se mnou. Našel si sice partnerku, která ho má ráda a plánují spolu budoucnost. Ale my dva k sobě nyní našli konečně cestu a chceme si vynahradit všechny ty ztracené roky. Snad se nám to podaří.
Renáta D. (51), Znojmo