Domů     Koupili jsme zámek
Koupili jsme zámek
4 minuty čtení

Spor o dědictví se může táhnout věky. Abychom na peníze nečekali dlouho, našli jsme neobvyklé řešení. Koupili jsme společně zámek.

Se sourozenci jsem během života téměř ztratila kontakt. Pocházela jsem z velké rodiny a měla pět bratrů, z nichž dva zemřeli. Jeden při autonehodě a druhý bohužel dostal v mladém věku infarkt.

Se zbývajícími třemi bratry jsem se viděla naposled právě na pohřbu toho nejmladšího. Potom jsme se zase rozutekli do nejrůznějších koutů naší vlasti. Já se vdala až k polským hranicím a tak jsem ani moc často nemohla navštěvovat rodiče.

Dodnes mě to mrzí, ale vychovávat tři děti a ještě se starat o nemocného manžela bylo téměř nad moje síly. Natož ještě jezdit tak daleko. Roky běžely jako voda. Táta odešel jako první a máma ho po necelém půl roku následovala. Potom se odehrálo něco, na co asi nebyl nikdo z nás, jejich dětí, připravený.

Naši byli bohatí

Byli jsme sezváni k dědickému řízení. „Zdědili jste docela velký majetek,“ oznámil nám notář a pokračoval: „Vaši rodiče vlastnili po svých rodičích rozlehlá pole a několik lesů.“ Koukali jsme vyjeveně po sobě a nevěřili vlastním uším. Jsme snad nakonec bohatí?

Proč nám nikdy naši nic neřekli? Ani z bratrů žádný nic netušil. Během hodiny byla závěť vyřízená. Každý jsme vlastnili čtvrtinu něčeho, o čem jsme netušili, co s tím. Prodat, zachovat, spravovat… Tušila jsem hádku a ta zákonitě přišla hned cestou z notářství.

Posezení u kávy se zvrtlo v hádku. Nestačila jsem si sníst ani svůj oblíbený větrník. „Ty do toho nemáš co mluvit, na rodiče jsi kašlala!“ vyčetl mi bratr a já musela uznat, že má pravdu. Pustil se ale do něho další brácha a připomněl mu jeho útěk z domova:

„Už jsi zapomněl, jak se máma kvůli tobě trápila?“ Ten poslední se také přidal. Připomenul nám, že to byl on, kdo se o rodiče staral. Tak prý má právo rozhodnout o dědictví.

Pohádali jsme se

Kluci se hádali a já se styděla. Za nás všechny a za to, jací jsme. Když vášně trochu opadly, navrhla jsem řešení: „Pojďte o tom všem popřemýšlet a sejdeme se za týden.“ Všichni s úlevou souhlasili. Bylo toho na nás už toho dne už moc.

Po týdnu jsme se opět sešli a začali řešit, co s majetkem. Mluvili jsme jeden přes druhého, až opět došlo k hádce. Už to vypadalo, že odejdeme nahněvaní. Dokonce padlo slovo soud. Pomyslela jsem si, že se jen tak konce nedobereme.

Vždyť soudy mohou trvat roky i desetiletí! Najednou využil chvilky ticha nejmladší z bratrů a klidným a rozhodným hlasem navrhnul nečekané řešení: „Pojďme za ty peníze koupit zámek. Chodím se tam dívat už rok, skoro každý den. Je tam nádherně.

Vždycky jsem si říkal, že kdybych vyhrál v loterii, koupil bych to tam. Je to takové rozlehlé sídlo nedaleko od nás. Není až tak moc zchátralé. Patří k němu stáje i pár chlévů. A je tam i rybník! Mohli bychom tam společně hospodařit. Všichni bychom si mohli split sny z dětství.

Nečekaný nápad nás nadchnul

„Nechtěla jsi náhodou, Evo, chovat koně? A ty, Vašku rád rybaříš, viď. No a já bych založil včelín. Med je stále potřeba! Pojeďte se tam alespoň se mnou podívat!“ Koukali jsme na něho, zda to myslí vážně nebo se zbláznil.

Ale způsob, jakým o tom básnil, jak se u toho tvářil a jak byl nadšený, nás snad úplně zhypnotizoval. Ten jeho nápad se nám začal líbit čím dál víc. Všechno bychom prodali a za utržené peníze společně koupili panství.

Mohli bychom tam bydlet i se svými rodinami a dělat každý to, co má rád. Všichni bychom byli spokojení! A tak jsme to udělali. Za rok už jsme bydleli každý v jednom křídle toho zámku.

Samozřejmě to nebylo žádné Konopiště, spíš rozlehlá patrová budova a oprýskanými okny a padající omítkou. Nečekaný a zpočátku dost bláznivý nápad nás dal po letech odloučení dohromady.

Pracujeme od rána do večera, opravujeme, zdíme, sázíme a taky studujeme, protože o chovu zvířat nic moc nevíme. Zatím se nám daří jen slepice a pár kachen. Všechno ostatní teprve přijde. Těšíme se na každý další den a jsme konečně spokojení!

Eva K. (58), Humpolec

Související články
3 minuty čtení
Zlatý prstýnek s červeným kamínkem není jen tak nějaký obyčejný prstýnek. Skrývá se v něm vzpomínka na dětství a na tetu Aničku. Pokaždé jsem se na ně moc těšila. Teta Anna a strýc Karel zaparkovali zánovní trabant před naši vilku. Koukala jsem z okna, jak se blíží, on vzpřímený jako jedle, ona nastrojená do nedělního a v kloboučku z roku raz dva. Byla jsem malá holka a těšila se na dárečky. Ne
5 minut čtení
Ztráta syna pro mě byla šokem, ze které jsem se nevzpamatovala. Ale tím všechno tragické neskončilo. Kdo by řekl, že bolest bude pokračovat? Jeho žena, Linda, se postupem času začala chovat, jako bych neexistovala. A spolu s ní se mi začala ztrácet i malá Sofie. Moje vnučka. Jediný člověk, který mi po Adamovi zbyl. Proč se to děje? Obě jsme prožily stejnou tragédii. Obě jsme přišly o něko
5 minut čtení
Sedím v kuchyni svého nového bytu. Myslím na léto před dvěma lety, kdy nás nemoc mé dcery Martiny a starosti o bydlení postavily před těžkou zkoušku. Byl červenec, když mi zavolala nejmladší dcera Martina. Seděla jsem tehdy ve svém starém a rozlehlém bytě v Kladně, kde jsem bydlela třicet let. Tady jsme s manželem vychovali naše tři děti. Martinu, Zuzanu a Petra. Její hlas zněl ale tentokrát ji
4 minuty čtení
Loni zemřel můj mladší bratr Karel. Doufala jsem, že jeho odchod nás alespoň všechny zase sblíží. Jak jsem se zmýlila. Karel byl vždy svobodomyslný, proto se nikdy neoženil, neměl děti. Bydlel v chalupě na venkově, kterou po dohodě se mnou a rodiči zdědil on, protože se o ni mohl starat, zatímco já bych na to neměla peníze. Kdykoliv jsem za ním jezdila a trávila tam každou volnou chvíli. Vyn
5 minut čtení
Žila jsem jen pro své děti, Magdu a Petra. Chtěla jsem, aby měli v životě vše, co potřebovali. Myslela jsem, že jsem jim vštípila správné hodnoty. Jak jsem se pletla! Vždy byli nerozluční až do chvíle, kdy se na mých narozeninách do krve pohádali. Od mé oslavy spolu nepromluvili, a co víc, dělají si naschvály! Vždycky jsem odsuzovala kamarádky, hádající se s tchyní, nebo dokonce s rodiči. Považ
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Charles de Gaulle se nikdy nevzdal
epochalnisvet.cz
Charles de Gaulle se nikdy nevzdal
Projektily z kulometu tříští prezidentovu limuzínu. Muž skrytý uvnitř ale jako zázrakem vyvázne nezraněn. Ani tento ze 30 atentátů není úspěšný a Francie o svého hrdinu nepřijde.   Mladík z přísně věřící rodiny Charles de Gaulle (1890–1970), absolvent jezuitské koleje, touží po kariéře v armádě. Vojenskou akademii ukončí jako třináctý z 211 kadetů. Ve 24 letech vstupuje do
Dýňový cheesecake
nejsemsama.cz
Dýňový cheesecake
Oblíbený cheesecake (čti: čískejk) má spoustu variant. Zkuste tento s dýňovou náplní. Potřebujete: ✿ 250 g dýňového pyré ✿ 230 g máslových sušenek ✿ 120 g másla ✿ ½ lžičky kardamomu ✿ ¼ lžičky zázvoru ✿ 350 g tvarohu ✿ 100 g cukru ✿ 2 lžíce smetany ✿ 1 vejce 1. Sušenky rozdrťte v robotu nebo v plastovém sáčku válečkem. Máslo rozehřejte, přisypte rozdrcené
Upíři z Čelákovic: Tajemné nálezy, které fascinují archeology
enigmaplus.cz
Upíři z Čelákovic: Tajemné nálezy, které fascinují archeology
Historie jednoho z nejzáhadnějších archeologických nálezů v České republice se začala psát ve druhé polovině července roku 1966, kdy byla v oblasti zvané Mrchovláčka ve východní části Čelákovic naleze
Tajemství životadárné tekutiny: Co víme a nevíme o krvi?
21stoleti.cz
Tajemství životadárné tekutiny: Co víme a nevíme o krvi?
Co by mu tak mohli dokázat? Byl si jistý, že nic. Určitě ne to, že skvrny na jeho oblečení jsou od krve, a ne od mořidla. To ale netušil, že nedlouho předtím, než ho policisté zadrželi, objevil přední
Jeden šperk, tisíc příběhů: Venetian Princes & Princess Flower
iluxus.cz
Jeden šperk, tisíc příběhů: Venetian Princes & Princess Flower
V srdci italské tradice a precizního řemesla vznikají šperky, které mluví jazykem emocí, vášně a nadčasové elegance. Roberto Coin představuje statement klenoty, které jsou víc než jen doplňkem — jsou
Batátová krémová polévka
tisicereceptu.cz
Batátová krémová polévka
Tahle hustá polévka vás dostane směsicí různých chutí, které spolu dokonale souznějí. Potřebujete 700 g batátů 1 petržel 1 mrkev 1 l vývaru 1 lžičku čerstvého tymiánu olivový olej sůl, pep
Den plný zážitků uprostřed Jeseníků
epochanacestach.cz
Den plný zážitků uprostřed Jeseníků
Máte rádi výlety, kde je od každého trochu? Pak určitě zavítejte do Jeseníků. Do místa, kde na vás čeká krásná příroda, lehká turistika i lázeňská pohoda. Přímo ve středu Jeseníků se nachází malebná trasa, která patří mezi ty nejkrásnější v Česku. Řeč je o naučné stezce Bílá Opava. Ta vede podél zurčící horské říčky, přes dřevěné lávky i kolem
Doplatila starověká Harrapa a Mohendžodaro na rovnostářskou politiku?
epochaplus.cz
Doplatila starověká Harrapa a Mohendžodaro na rovnostářskou politiku?
Obě metropole disponují propracovaným systémem vodovodů a kanalizací i splachovacích toalet, tedy prvků, jejichž společným jmenovatelem je voda, která nahrává nejenom fyzické očistě, ale také té duchovní. Uctívali snad kult vody? Chybí tu totiž jakékoli stavby, které odkazují na provozování náboženských či duchovních rituálů. V Mohendžodaru se paradoxně chrámu nejvíce podobá bazén zvaný Velká lázeň.
Brání se Brodská citům ke kolegovi z Ulice?
nasehvezdy.cz
Brání se Brodská citům ke kolegovi z Ulice?
Během natáčení seriálu Ulice možná začíná být „na place“ pořádně hustá atmosféra! Herečka Tereza Brodská (57) tam hraje jednu z hlavních postav Báru Jordánovou, majitelku chráněné dílny, a v ději jí
Strašidelný mlýn si dál drží své prokletí?
skutecnepribehy.cz
Strašidelný mlýn si dál drží své prokletí?
V dešti jsme se tehdy ukryly ve zdech starého stavení. Netušily jsme, že tam číhá děsivá minulost, která na sebe čas od času upozorní. Staré mlýny patří mezi místa, kde se to čerty a duchy jen hemží. Alespoň podle pověstí. Jedním z takových starých mlýnů, kde mi naskočila husí kůže, jsou ruiny Dolského mlýna v Českém Švýcarsku. Ten výlet
Bílý dům se s Trumanem ve vaně málem zřítil
historyplus.cz
Bílý dům se s Trumanem ve vaně málem zřítil
„Velké bílé vězení,“ tak Harry Truman popisuje Bílý dům – budovu, v níž strávil dvě volební období coby prezident Spojených států amerických. Může se zdát, že život v rozsáhlém paláci se stovkami pomocníků nemá daleko k ráji. Truman ovšem není jediný, kdo si na život uvnitř jeho zdí stěžuje. Podobně hovoří i Ronald Reagan nebo
Sklo jako působivý architektonický materiál
rezidenceonline.cz
Sklo jako působivý architektonický materiál
Velkoplošné prvky ze živého transparentního materiálu stavbu osvěžují, propouštějí do jejího nitra spoustu světla, a tím zlepšují kvalitu vnitřního prostředí. Navíc významně ovlivňují vzhled budovy. Tak jako dřevo a kámen v konstrukčních řešeních zdařile zastupuje ocel, výplně z cihelného či jiného zdiva zase velmi působivě nahrazuje sklo. Jeho vizuálního benefitu v podobě zrcadlení oblohy i