Jako mladá holka jsem se rozešla s prvním přítelem, protože měl strašné jméno. U oltáře jsem si říkala, jestli nebylo lepší než to, co budu nosit!
Svoji první lásku jsem potkala ještě na střední škole na té nejbáječnější brigádě, kterou jsem kdy měla. Ten krásný kluk, jen o tři roky starší než já, byl můj první.
Oba jsme celé léto pracovali v jednom malebném autokempu na jihu Moravy, kde jsme dělali „holky pro všechno“.
Vybral si mě
Myli jsme toalety, sekali trávu nebo pomáhali s přípravou jídla v kiosku. Toužily tam po něm všechny holky, ale on si hned první týden vybral mě. Jak jsem byla šťastná. Věřila jsem, že spolu budeme navždy, a v duchu už plánovala svatbu a tři děti.
Sladká nevědomost
Šíleně jsem se do něj zamilovala. Byl pochopitelně ten nejpřitažlivější, chytrý, s nádherným vysportovaným a opáleným tělem, s uhrančivýma černýma očima a vlnitými vlasy a navrch fantasticky zpíval a válel každý večer na kytaru. Byl hvězdou kempu.
Všichni místní mu říkali „Doši“, což dle mého znělo nesmírně exoticky. Doši byl má první velká láska, bohužel měl dvě zásadní nevýhody. On bydlel ve vsi u kempu a já byla ze 150 km vzdáleného města.
O druhé nevýhodě jsem dlouhou dobu neměla tušení, a škoda, že to tak nemohlo zůstat.
Myslela jsem, že špatně slyším
Měl totiž naprosto příšerné jméno a já se červenala jen při vyslovení jeho příjmení. Jednou jsme vítali nové hosty a z té party se odtrhl jeden kluk, běžel k mé lásce a volal na něj: „Chrudoši, co ty tu děláš, člověče?“ a začali se vítat.
Když se odtrhli, jal se nově příchozí představovat mého partnera ostatním: „To je můj spolužák z průmky Chrudoš Pindík!“ Málem mě odvezli. Úplně se mi udělalo slabo a zírala jsem nevěřícně na objekt mé touhy. Můžete v sedmnácti chodit s někým, kdo se jmenuje Chrudoš Pindík?
Zajímavé bylo, že ač své jméno Chrudoš rozhodně nesděloval na potkání a nechal si od všech říkat přezdívkou, byl na své jméno pravděpodobně zvláštním způsobem hrdý. Když jsme tu historku večer vykládali mé kamarádce, už mi to přišlo dokonce i vtipné. A tak jsme si začali z jeho jména utahovat.
Vzal si jméno své ženy
Zatímco my se smály jako protržené, Chrudoš mohl puknout vzteky a naše báječná letní láska odešla spolu s dobrou náladou. Až mnohem později jsem se náhodou dozvěděla, že si Doši nakonec změnil jméno a po svatbě si vzal raději příjmení své ženy. Nebo ona byla tak chytrá, že nechtěla přijít o lásku jen kvůli příjmení.
Dvoumetrový Tomášek
Se svým manželem jsem se shodou náhod také seznámila v létě a také v kempu. Avšak už ne jako jeho personál. I tento vztah jsem málem ukončila ještě dříve, než skutečně začal, z podobného důvodu, jako vyhasl ten s Chrudošem.
S kamarády jsme jeli na týden do Rakouska. Shodou okolností byla ve stejném kempu ještě jedna česká, velmi sympatická skupina. Už první večer jsme proti sobě hráli volejbal. Mého budoucího muže nešlo přehlédnou a přeslechnout.
Měl dva metry, byl hezký, vtipný, prostě „aaach“. Jenže všichni tomu víc než dvoumetrovému kolosu říkali „Bohoušku“! Asi to mělo být legrační. Trochu jsem doufala, že jde jen o jakousi infantilní přezdívku a ten pěkný kluk se jmenuje jinak. Bohužel, byl to Bohouš, a navíc ne „Novák“ či „Dvořák“.
Představil se a já ztratila řeč
Když mi podával ruku, potutelně se usmíval a pak ze svých dvou metrů zaburácel: „Bohoušek Jebavý, jméno mé.“ Moji kamarádi se smáli a mladý pán Jebavý se bavil taktéž, jen já byla za suchara.
Smála bych se asi taky, kdyby se mi ten kluk tolik nelíbil. Jenže už mi nebylo sedmnáct, ale o osm víc, a tak mě jméno nakonec neodradilo. Přece nepřijdu o lásku! A dobře jsem udělala!
Nový kolega
Manžel je už třicet let pohodový, hodný a vyrovnaný chlap. Jen když k nám do práce nastoupil nový kolega a já manželovi takřka zlomená v pase smíchy řekla, že se onen muž jmenuje Kašpar Vejplach, tak zvážněl:
„Tak se mi zdá, že si na tebe budu muset začít dávat pozor. Moc dobře vím, jakou máš slabost pro muže s podivnými jmény!“ řekl dramaticky a pak se začal smát od ucha k uchu.
Dagmar J. (70), Brno