Celý život jsem žila v naivní představě, že muži válčí a my, ženy, držíme při sobě. Kamarádka mě ovšem vyvedla z omylu.

Vzpamatovávám se z toho dodnes. Říká se, že závist je zlá, ale to, co dokáže vyprodukovat zraněné ženské ego, hraničí s ryzím zlem. Se Zdenou jsme se znaly od vysoké školy.

Prožily jsme spolu svatby, porody i budování kariéry. Když mi před pěti lety zemřel manžel na infarkt, Zdena byla první, která u mě seděla, vařila mi čaj a držela mě za ruku.

Byla sice občas jízlivá, ale přičítala jsem to její rázné povaze. Byla už dlouho sama a já měla pocit, že naše přátelství je pro ni stejnou kotvou jako pro mě. Jenže pak přišel zlom. Před rokem a půl jsem potkala Ivana.

Sympatického vdovce, vrstevníka, člověka s neuvěřitelně laskavým smyslem pro humor. Znovu jsem ožila. Začala jsem se hezky oblékat, smát se a plánovat výlety. Zdeně jsem samozřejmě vyprávěla každý detail.

Nebyla to radost

Tehdy poprvé jsem si nevšimla toho zvláštního záblesku v jejích očích. Byla to čistá závist. Ivan mě po pár měsících seznámil se svou dcerou a začal mluvit o společném bydlení v jeho domku. Byla jsem šťastná. Pak ale Ivan z ničeho nic ochladl.

Začal rušit schůzky, vyhýbal se pohledu do očí, a nakonec mi poslal zprávu, že se omlouvá, ale na nový vztah ještě není připravený. Zhroutil se mi svět. Běžela jsem plakat ke Zdeně.

Utěšovala mě, nosila mi víno a opakovala: „Chlapi jsou všichni stejní, Jiřinko. Zůstaneme radši samy, nám je spolu nejlíp.“ Pravda vyšla najevo až o tři měsíce později a nebýt Ivanovy dcery, nikdy bych se ji nedozvěděla.

Ta mě vyhledala a přinesla mi složku s vytisknutými e-maily a zprávami. Všechny byly od Zdeny. Zdena si Ivana našla na sociálních sítích a systematicky ho kontaktovala.

Začalo to nevinným varováním před „společnou známou“, že mám obrovské dluhy a hledám zajištěného muže, který by je za mě poplatil. Pokračovalo to smyšlenými historkami o tom, jak o něm mluvím jako o „starém hlupákovi, kterého si snadno omotám kolem prstu“.

Korunou všeho byla upravená fotka z oslavy, kde mě Zdena vyfotila s bratrancem v objetí, a Ivanovi to prezentovala tak, že mám mladšího milence.

Chtěla mi prostě ublížit!

Když jsem ty zprávy četla, dělalo se mi fyzicky zle. Nechtěla Ivana pro sebe. Chtěla jen, abych byla stejně osamělá a nešťastná jako ona. Zdeně jsem nevolala, nepsala. Prostě jsem ji vymazala ze života.

S Ivanem jsme si všechno vyříkali, ale ta pachuť zrady už v našem vztahu zanechala stopu, kterou se nám nepodařilo úplně smazat. Snažíme se to nějak překonat, ale vzpomínky na Zdenu a její odpornou snahu nás rozeštvat, jsou stále živé.

Jiřina D. (63), Sokolov