Nevím, proč jsem byla tak pyšná na svého o dost mladšího manžela. Žádné velké východy z tohoto svazku neplynuly. Jen mě zneužíval a kritizoval.

Byl sice moc hezký, zároveň ale také líný a kritický. Neustále mi předhazoval každou novou vrásku a další kilo navíc. Rozdíl skoro deseti let byl prostě na nás znát. Růžové brýle a zamilovanost mi všek znemožňovaly vidět, jak se věci mají.

Hloupá záplata

Zřejmě to způsobil velmi drsný rozvod, kterým jsem si prošla těsně před naším seznámením. Manžel mě tehdy obral úplně o vše.

Nakonec jsem byla ráda, že jsem si uhájila alespoň děti. Jenže ex mi natruc platil minimální alimenty a na mě začala dopadat tíže drsné reality.

Jenom služka

Michala jsem potkala krátce po rozvodu. Byl tak krásný! Co na tom, že nic neuměl a přestěhoval se od maminky rovnou ke mně. Já mu poskytovala stejný servis jako svým dětem. Jen jemu jsem ještě denně masírovala záda namožená z posilovny.

Živila jsem v sobě zcela zcestnou iluzi, že mám vedle sebe partnera. Že se mám na koho spolehnout a o koho se opřít. Vše byl jen naivní sen životem zrazené a utahané ženské, která už jednou naletěla, ale očividně jí to nestačilo.

Moje děti se mi občas snažily otevřít oči, ale nebrala jsem jejich náznaky vážně. Ostatně, co mají co děti mluvit do života svým rodičům, že? Jejich otec si také narazil mladou, ale k ní žádné připomínky neměly.

Nic mu nebylo dost!

Ale přišla chvíle, kdy jsem už toho začínala mít dost. Michal totiž stupňoval nejen své nároky, ale především kritiku mé osoby. Očividně jsem mu tak zvedla sebevědomí, že převzal vládu nad mou domácností, i kdy si to nijak nezasloužil.

Ani mě pak tedy moc nepřekvapilo, když jsem ho načapala v posteli s jinou. Byla to hodně trpká chvíle, nalézt ve své vlastní posteli mladou sousedku. Samozřejmě podstatně štíhlejší a čipernější! Nezmohla jsem se ani na slovo.

Tiše jsem vycouvala a vrátila se až o chvíli později. Oba se tvářili jakoby nic. A já to hrála s nimi. Ono taky co na to říct, že? Jen nevím, proč jsem Michala rovnou nevykopla.

Vyřešil to sám

Začala jsem přemýšlet, jak co nejelegantněji tuto situaci vyřešit. Nemohla jsem myslet na nic jiného než na pomstu, ale nechtěla jsem se shodit ve vlastních očích. Napadaly mě navíc samé hlouposti. Co vymyslet?

Ve filmu je to snadné, ale realita trochu pokulhává. Od Michalovy nevěry uteklo sotva pár dní a já stále předstírala, že o nic nejde. „Co bude dneska k večeři? Doufám, že něco dietního, určitě jsi zase přibrala,“ řekl mi večer.

V té chvíli mi došla trpělivost. „Dej si, co chceš, a také si to zaplať,“ pravila jsem. Byl tak vyvedený z míry, že neprotestoval a objednal si pizzu.

Když dorazila, neměl peníze a očekával, že ji zaplatím. Navrhla jsem mu, ať si řekne sousedce. Opravdu za ní šel, ale ta se mu vysmála. Vrátil se natolik rozzuřený, že to vypadalo, že mě chce udeřit.

Zabránil mu v tom pán z pizzerie, který stále čekal na peníze. Zastal se mě, a dokonce mi pomohl dohlédnout, aby si Michal sbalil věci a vypadl. Tu pizzu jsme nakonec snědli spolu.

Docela jsme se nasmáli, i když mně po tom všem moc dobře nebylo. Ale při pohledu na toho pána, prošedivělého sympaťáka, to bylo hned lepší.

Šlo o majitele pizzerie, kterého jeden takový mladíček vypekl a nedorazil do práce, takže musel rozvážet sám. A mezi námi po tom zklamání z mladé generace přeskočila jiskra. Takže díky, Míšo, že jsi mi byl nevěrný!

Tereza K. (59), Bruntál