Toho dráčka jsem dostala od vnuka. Prý mě bude nabíjet energií. Pak se mi ale ze dne na den ztratil. A na mou kolegyni se náhle začala lepit smůla.

Po padesátce jsem cítila, jak mě rychle opouštějí síly. Už jsem nedokázala, co dříve. Nejhorší to bylo v zaměstnání, kde jsem byla vždycky skvělou pracovnicí, a já si na tom hodně zakládala. Jenže i tady jsem najednou byla rychle unavená a nestíhala jsem.

Musela jsem proto pracovat i o víkendech a měla málo času na zahrádku a svou chaloupku. Absolvovala jsem různá lékařská vyšetření, ale doktoři mi nenašli vůbec nic. Prostě to bylo věkem.

Nabíjel mě

V ten čas mi přivedl vnuk Daniel ze svých cest po Dálném východě hezký talisman. Byl to takový roztomilý dráček. Zdroj energie. Měla jsem si ho postavit na pracovní stůl, a on – kdykoli se na něho podívám – mě nabije energií a elánem.

Musím říct, že se to opravdu dařilo. Asi tu hrála zásadní roli víra. Podstatné ale bylo, že to fungovalo. Kdykoli jsem se v práci zadívala na tu sošku, opravdu jsem cítila, jak se mi vracejí síly.

Vyprávěla jsem o tom všem v okolí – samozřejmě i svým kolegyním. Což jsem neměla dělat, protože jednoho dne ráno jsem zjistila, že mi můj talisman z pracovního stolu zmizel… Byla jsem zoufalá hlavně kvůli svému vnukovi.

Návrat draka

Všichni se dušovali, že sošku nevzali, uklízečka dokonce brečela, že z ní děláme zlodějku. Soška však neměla žádnou valnou hodnotu, tak nemělo význam volat policii.

Byla ale darovaná z lásky. Takový dárek má velkou sílu, i kdyby to byl kamínek u cesty. Uběhlo několik dní a já to přestala řešit. Jenže na kolegyni Věru se začala lepit smůla.

Byla o dvanáct let mladší než já, ale dělala v práci jednu chybu za druhou. Pak upadla na cestě a zlomila si zápěstí, manžel si našel milenku a syn propadal ve škole.

Kroutily jsme hlavou nad tím, co se Věře děje, takový pech jsme žádná nezažila. Když jí nakonec otce odvezla rychlá s náběhem na infarkt, přišla do práce a s provinilým výrazem přede mě postavila mého dráčka.

Omlouvala se dlouho za to, že mi ho vzala. Odpustila jsem jí, osud ji potrestal sám. Když mi ho vrátila, smůla ji opustila.

Daniela (70), Brno