Malá Kristýnka doplavala až do středu rybníka, když jí nafukovací kruh praskl. Kdyby nebylo okamžité reakce naší fenky Asty, bylo by možná pozdě.

Byly prázdniny a moje dcera Kristýnka je nejraději trávila u babičky a dědečka na vesnici. Tedy u mých rodičů. Bylo krásné léto, tak jsme byli každý den u vody. Koupaliště v místě nebylo, jen velký rybník. A ten je vždycky zákeřný.

Naše malá Kristýnka plavat sice trochu uměla, ale dlouho by nevydržela. Proto měla nafukovací kruh, a když byla ve vodě, nespouštěli jsme z ní oči. Mí rodiče měli tehdy desetiletou fenku Astu.

Byl to skvělý pes, náramně se vždycky radovala, když jsme přijeli. Zejména malou Kristýnku zbožňovala, byly jako nerozlučná dvojka, fenka ji všude následovala. Jako by byla jejím osobním strážcem.

Varovala nás

Ten den jsme jako obvykle po obědě vyrazili k rybníku. Asta šla jako vždy s námi, ale chovala se podivně. Poskakovala před námi a štěkala, jako bychom byli cizí. Nechápali jsme, co se děje. Tohle nikdy nedělala. Až jsme se jí báli.

Můj táta ji nakonec raději vzal zpátky domů. Když jsme jí mizeli v dáli, slyšeli jsme, jak zoufale kňučí. Neuměli jsme si vysvětlit, proč to dělá. Dnes už to vím, nechtěla, abychom ten den k rybníku chodili…

Usadili jsme se u rybníka na našem oblíbeném místě a Kristýnka hned, jak jsme jí nafoukli kruh, vyrazila do vody. Plavala v pohodě a nevzdalovala se daleko od břehu.

Jenže pak přišla ta chvíle, kdy si šel manžel do stánku pro pivo a já se zapovídala se sousedkou. Uprostřed řeči mi cosi skočilo na nohu a začalo po mně zuřivě skákat. „Co tu děláš, Asto?“ vykřikla jsem. Asta už nečekala a běžela k vodě. Vrhla se do rybníka a plavala do jeho středu.

Kde je Kristýnka?

V tu chvíli jsem se rozhlédla. Kde je Kristýnka? Nikde jsem ji neviděla. Až jsem s hrůzou spatřila na hladině její kruh. Prázdný. Začala jsem volat o pomoc, manžel běžel do vody společně s několika muži. Plavali rychle k místu, kde podle kruhu měla dcera být.

Asta byla rychlejší. Zahlédla jsem, jak se z vody vynořila ruka, která se psa chytla. Byla naší dcery. Naštěstí už byl v blízkosti nejrychlejší z plavců, který Kristýnku vytáhl z vody.

Povedlo se jí vzkřísit rychle, kdyby ale nebylo Asty, která všechno cítila předem, dcera by tu dnes asi nebyla. Ještě ten den dostala Asta věnec z buřtů kolem krku.

Asta tu s námi byla ještě dalších šest let. Už jsme si mysleli, že je nesmrtelná. Zemřela až krátce na to, co odešla moje maminka a hned po ní tatínek. Asta je přežila o necelý měsíc.

Karla (66), Jihlava