Bylo mi té osamělé ženy a jejího dítěte líto, tak jsem s ní navázala přátelství. Moje laskavost a štědrost se brzy stala pro ni samozřejmostí.

Po pěti letech manželství, když už jsme měli dvě děti, jsme dostali s manželem konečně byt. Nemuseli jsme už žít s jeho rodiči v jejich domku. Nedělalo to dobrotu.

Zejména s jeho matkou jsem měla rozdílné názory na vše, nejen na výchovu dětí, vaření a stravování.

Mluvila mi do všeho a měla tu špatnou vlastnost, že věděla všechno nejlíp. Ten podnikový byt přišel v pravou chvíli, protože bych to déle nevydržela a podala žádost o rozvod.

Jolana

Možná existuje šťastné soužití tří generací, to naše to ale nebylo. Když jsme se přestěhovali konečně do svého, byla jsem ještě na mateřské s Kačenkou. Matýsek už chodil do školky, ale brala jsem ho domů po obědě, aby tam nemusel spát.

Cestou ze školky jsme mířili – já, Matýsek i malá Kačenka v kočárku – na dětské hřiště. Tam jsem se potkala s Jolanou, maminkou samoživitelkou. Chodila na hřiště se svou dcerkou, kterou ještě do školky nevzali. Tak žily jen z mateřské a alimentů.

Dobrý skutek

Bylo mi jí líto. Byla to příjemná, usměvavá, trochu jednoduchá a dost povídavá holka. S trpělivostí jsem naslouchala jejímu nelehkému osudu a přemýšlela, jak jí pomoct.

Po několika týdnech, když moje Kačenka oslavila jeden rok, jsem jí nabídla, že můžou přijít s dcerkou k nám domů na malou oslavu. Jolana se celá rozzářila. Dala jsem si záležet, aby bylo všeho hodně.

Připravila jsem i nějaké věci po Matýskovi, které by se mohly hodit Jolanině dceři Vendulce. Holky dorazily přesně, daly jsme si slavnostní přípitek a Vendulka si běžela hrát do pokojíku našich dětí s hračkami.

Předtím, než měl dorazit manžel, jsme se rozloučily. Jolana si nesla od nás čtyři plné tašky – oblečení, hraček i jídla. V ten čas jsem netušila, jak se mi tento dobrý skutek vymstí. Od té chvíle nebylo dne, aby na mě Jolana někde nečíhala.

Chodila si ke mně po čase dokonce půjčovat peníze i několikrát za měsíc, a většinou mi vrátila polovinu. Ze zbytku se vždycky nějak vykroutila, hrála na můj soucit. Už se mi to začalo zajídat, protože jsem peněz taky neměla moc, byla jsem přece na mateřské. Žili jsme v podstatě z výplaty manžela, který měl o svých penězích přehled.

Urazila se

Když jsem odjela ke svým rodičům na několik dní, odchytila si Jolana mého muže, kterému tvrdila, že je moje nejlepší kamarádka a že jsem jí slíbila půjčit peníze na rozbitou pračku.

Ty peníze jsem z ní nikdy nedostala, jen pár stovek, zbytek jsem dala svému muži ze svého, protože jsem se cítila trapně. Nakonec se mě sám zeptal, co to je za kamarádku, že u nás pořád zvoní a něco chce.

Tak nakonec přišla chvíle, kdy jsem sebrala sílu, a řekla Jolaně na rovinu, že takhle to dál nejde. Nejprve na mě zůstala zírat, pak ze sebe vyhrkla, že si myslela, že jsme kamarádky, a nakonec se otočila, chytla dceru a kráčela uraženě pryč.

Po celém sídlišti a okolí mě pak pomlouvala, jak jsem ji zklamala a jak jsem lakomá. Vymyslela si dokonce, že jsem to já, kdo jí dluží peníze – prý za hlídání mých zlobivých a nevychovaných dětí.

Petra (59), Brno