Hodně se mluví o tom, že se starší lidé často stávají oběťmi podvodníků. I já jednoho takového potkala. Na setkání se mnou určitě nezapomene.

Každou chvíli jsem to slyšela nebo viděla v televizi, jak se nechal důvěřivý důchodce napálit podvodníky, dokonce se to stalo i mé nejlepší kamarádce Alence. Nechala se pobláznit obědem zdarma s tím, že si za to vyslechne přednášku o nádobí.

Vrátila se nejen s nádobím, ale i s jakousi zdravotní dekou. Stálo ji to pořádný balík, několik tisícovek. Snad všechny ženské ze sídliště se k ní chodily dívat na ty zázračné hrnce, kterým během dvou měsíců odpadala ucha.

Brečela mi na rameni. Celý večer jsem přemýšlela, jak to udělat, aby se kamarádce vrátilo alespoň něco z té strašné cifry, o kterou přišla. A pak si mě osud našel sám.

Moje šance

Ten vlezlý chlap mě oslovil na ulici a zval mě na oběd a besedu. To byla moje příležitost. Nevyrazí ze mě nic, já z něho ano, opakovala jsem si. Diktafon jsem si půjčila od vnučky, vytiskla si recenze zboží na internetu.

Od jedné známé jsem si půjčila novinářský průkaz, byla jsem jí na fotce celkem podobná. Řekla mi, že když je to pro dobrou věc, tak do toho jde! Na besedě jsem se tvářila důležitě a dělala si pečlivě poznámky.

Když to skončilo, a chlapík nám začal zboží vnucovat, vstala jsem a chopila se slova. Recenze z internetu jsem se naučila zpaměti, a namnožené je podávala všemi směry mezi ostatní zúčastněné.

Dostal co proto

„Je mi to líto, pane, ale z nákupu nic nebude, a ještě o vás napíšu!“ Novinář a reklama zaberou téměř vždycky. Muž byl bledý jako stěna, a pak si mě po akci zatáhl stranou.

Za hrnce a léčivou deku – obojí zdarma – jsem mu slíbila, že o něm nenapíšu. Pyšně jsem to vlekla k domovu a volala kamarádce Alence. To nádobí, co ode mě dostala, dala pod stromeček své dceři a její rodině.

Ale i jim ucha od většiny těch hrnců upadla už během prvních pár týdnů. Zdravotní deku jsem si nechala jako odměnu. Pak jsem zjistila, že v krámku přes ulici ji prodávali za pětinu ceny, než ten podvodník.

Anna (72), Děčín