Dát to opuštěné hnízdo s vajíčky do klece k našim ptáčkům byl nápad naší sousedky. Dobře věděla, jak jsou chůvičky starostlivé.

Děti se neustále dožadovaly domácího mazlíčka. A tak jsme se s manželem shodli, že jim koupíme ptáčka. Zdálo se nám to ideální, nebude pouštět po bytě chlupy jako kočky, nebo psi, ale bude sedět v kleci na balkoně a krásně zpívat!

Nemluvily spolu

V obchodě se zvířátky to byla láska na první pohled, jen jsme ty ptáčky uviděli. „Tuhle!“ křičel Vašík a ukazoval na chůvičku japonskou. „Chůvičky jsou velmi společenské, nemůžete si vzít jen jednu, byla by nešťastná!“ říkal prodavač.

Vzali jsme si tedy ty ptáčky dva. Chůvičky byly nejspíš ve stresu, posadily se na bidýlka zády k sobě a tvářily se zarytě. Druhý den to bylo stejné. Ptáci seděli zády k sobě a celý den nežrali.

Třetí den šel můj muž do obchodu, aby zjistil, co to může být – a vrátil se s dalšími dvěma ptáky. „Prý jsou tak společenské, že potřebují víc, než jen jednoho parťáka,“ řekl a nacpal je do klece, která byla pro čtyři malá.

Útěchou nám bylo, že ptáci rázem pookřáli. „Seženu větší klec,“ prohlásil manžel. Ale to, co přivezl, nebyla klec, ale voliéra!

Co s nimi bude?

Na balkoně nebylo k hnutí. Čtyři chůvičky tam dlouho samy nebyly, do roka a do dne si postavily hnízdo a v něm bylo pět vajíček. Devět ptáků na balkoně se nedalo přeslechnout.

Jednoho dne u nás zazvonila sousedka, že našla opuštěné hnízdo jiřiček. Byla v něm malá vajíčka. „Mámu s tátou jim nejspíš sežrala kočka,“ řekla a dodala, zda bychom nemohli dát to hnízdo s vajíčky k našim chůvičkám, aby se o ně postaraly.

Kroutila jsem nad tím hlavou, jak ji to napadlo. „To jméno mají díky tomu, že dokážou vysedět i cizí vejce a o malé se postarat,“ dodala. A tak jsme souhlasili.

Malé jiřičky

Opatrně jsme vložili hnízdo i s vejci do voliéry a sledovali, co se bude dít. Chůvičky obhlížely novinku. Nakonec se jedna na opuštěná vejce posadila. Střídaly se pravidelně v cizím hnízdě a čekaly, až se jiřičky vyklubou. Pak o ně pečovaly.

Nakonec jsme museli volat záchrannou stanici a konzultovat s nimi, jak postupovat dále, abychom vylíhlé ptáčky začlenili zpátky do přírody. To se podařilo, ale ještě dlouho se na náš balkon vracely, aby pozdravily své chůvičky.

Jitka (67), Vysočina