Po rozvodu chtěl začít syn nový život. Pronajal si útulný půdní byt. Moc klidu si v něm ale neužil – čekaly ho tam děsivé chvíle.

Krátce poté, co se syn přestěhoval do nového bytu, za mnou přišel s tím, že na stěně v obývacím pokoji vidí cosi podivného. Podle toho, jak se u toho tvářil, bylo zřejmé, že má strach a nevymýšlí si.

Člověk neuvěří, dokud sám neuvidí

Netrvalo to dlouho a musela jsem i já uznat, že existují věci mezi nebem a zemí. Akorát jim člověk uvěří teprve tehdy, když je vidí na vlastní oči.

Hledání nového bydlení

První manželství mého syna Honzy dopadlo špatně. Po dvou letech se rozvedl. Naštěstí se svou ženou neměli děti, takže nenastaly žádné tahanice ohledně péče a výchovy, placení alimentů a podobně.

Měli však společně pronajatý třípokojový byt, který po rozvodu opustili, a tak si Honza hledal nové bydlení. Na to, co následovalo, dodnes vzpomínám jako na děsivou zkušenost.

Půdní byteček

Nový malý byt si našel Honza celkem brzy. Nacházel se jenom pár kilometrů od nás, proto jsme se tam s manželem hned jeli podívat.

Byt působil moc hezky, navíc byl za velice dobrou cenu, takže jsme pár dní nato už synovi pomáhali se stěhováním. V tu chvíli jsem ještě netušila, jaké tajemství v sobě ten půdní byteček ukrývá.

Myslel si, že má halucinace

Všechno to začalo necelý týden poté, co Honza začal v novém bytě žít. Jednoho dne mi zavolal a já už z tónu jeho hlasu poznala, že se něco děje. Přičítala jsem to nejprve porozvodovým záležitostem, ale šlo o něco jiného.

Syn nejprve nechtěl přesně říct, o co jde. Bál se totiž, že mu nebudu věřit. Došlo totiž k tomu, že na zdi obývacího pokoje se začaly objevovat záhadné nápisy. Honzu to vyděsilo, a myslel si dokonce, že má nějaké halucinace.

Nápisy se postupně střídaly – prý to vypadalo, jako by je tam někdo neviditelný maloval. Budily dojem, že jsou vytvořeny krví. Syn se na ně nejprve jen díval a potom si dodal odvahu a přistoupil ke zdi.

Podezírala jsem ho, že si vymýšlí

V tu chvíli prý nápisy zmizely. Honza měl pravdu v tom, že jsem mu to povídání nejprve moc nevěřila. Podezřívala jsem ho dokonce, že je možná opilý. Zeptala jsem se, co ty nápisy vyjadřovaly. Odpověděl, že šlo o slova, která ovšem nedávala žádný smysl.

Měla jsem o syna strach

S manželem jsme pár dní poté jeli Honzu navštívit, ale byt vypadal úplně normálně. Můj muž si o tom také myslel své, dokonce se trochu bál, jestli se z toho stresu způsobeného rozvodem náš syn nějak nehroutí.

Řekl Honzovi, že pokud by se ještě taková věc opakovala, tak ať ty nápisy vyfotí. Já jsem svého syna znala moc dobře a viděla jsem na něm, že něco skutečně musel vidět a že si nevymýšlí. Začala jsem mít tedy docela obavy, a jak se brzy ukázalo, byly oprávněné.

Další týden se pak nic nedělo. Odjeli jsme s manželem na víkend ke známým, když mě opět zastihl synův telefonát.

Nápisy záhadně mizely

Roztřeseným hlasem mi Honza řekl, že nápisy se objevily znovu a bylo jich ještě víc. Když je chtěl ale vyfotit, tak vždycky zmizely. Měla jsem nutkání se za ním hned vypravit, jako matka, která cítí, že její potomek je v nějaké nouzové situaci.

Ale byl to už dospělý muž, tak jsem se ho jen zatím snažila uklidnit a navrhla jsem mu, ať přijede za námi.

Na fotce byly jen šmouhy

To také Honza udělal. V mobilu nám pak ukázal trochu rozmazanou fotografii, na které skutečně byly znát na zdi bytu nějaké šmouhy. Nikdo z nás – ani já s manželem, ani naši známí – si nedokázal vysvětlit, co by to mohlo být.

Mě to ovšem definitivně přesvědčilo, že si syn nevymýšlí a že se v jeho novém bytě děje něco tajemného a děsivého.

Můj manžel měl ale i nadále pochybnosti, tak možná i proto se nabídl, že u syna v bytě stráví jednu noc. Přesvědčila jsem ho vlastně já, protože jsem věřila, že si Honza opravdu nevymýšlí.

Působily temné síly?

Nebylo samozřejmě jisté, jestli se zrovna v tu dobu, kdy u Honzy manžel bude, děsivé nápisy na stěně objeví. Předpokládala jsem spíš, že se nic nestane, a tak jsem byla zaskočena, když mi ještě téhož večera můj muž volal.

Došlo k tomu, že nápisy na vlastní oči spatřil i on. Teď už bylo evidentní, že v tom půdním bytě působí nějaké temné síly.

Raději se přestěhoval

Honza si krátce nato začal hledat nové bydlení. Našel ho celkem brzy a onen byt se vrátil do nabídky realitní kanceláře, přes kterou syn tento byt získal. O těch nápisech ale Honza nikomu raději nic neřekl, aby nevypadal jako blázen.

V dalším bytě už se nic takového nepřihodilo, a dokonce si díky tomu druhému stěhování našel i novou partnerku, která bydlela ve stejném paneláku, jen o dvě patra níž.

Jestli další nájemce půdního bytu měl ten stejný děsivý zážitek, jako náš syn, to jsme raději nezjišťovali.

Marie Č. (60), Karlovy Vary