Během jedné procházky se stalo něco podivného. Silné bolesti hlavy mi nedovolily pohnout se z místa. A pak se přidal ještě zvláštní sen.

Mnozí z nás v sobě mají schopnosti, které se projeví třeba jen jednou za život v nějaké mimořádné chvíli. Jsem o tom přesvědčená, protože jsem něco podobného před lety sama zažila.

Potíže se opakovaly

Zpočátku jsem zdravotním problémům, které mě trápily, nepřisuzovala větší význam, ale když se to opakovalo, začala jsem pátrat po příčině. Nebylo to totiž jenom tak – hlava mě pokaždé rozbolela na tom samém místě, což se mi do té doby nikdy nestávalo.

Rádi jsme poznávali nové lidi

S Mirkem, mým manželem, jsem se seznámila na pracovním víkendu. Okamžitě jsme se do sebe zamilovali a svatba na sebe nenechala dlouho čekat. S Mirkem jsme byli naladěni na stejnou notu a měli stejné zájmy a podobný pohled na svět.

Vždy jsme také byli velmi společenští. Manžel několikrát během života změnil zaměstnání a vždy tam našel nové přátele. Tak tomu bylo i v době, o které vám chci vyprávět.

Chalupa na samotě

Jeden Mirkův stejně starý kolega byl rovněž ženatý. S manželkou měli děti, ale už byly velké, stejně jako naši synové. Měl také chalupu na pěkném místě na Vysočině. Stála skoro na samotě. V okolí žádní sousedé, jenom hluboké lesy.

Začali jsme tam za Davidem a jeho ženou Evou často jezdit. Moc se nám tam s Mirkem líbilo, protože jsme si alespoň na pár dní odpočinuli od ruchu velkoměsta.

Vyhořelá hájovna

Během jedné procházky jsme se dostali dost daleko a narazili jsme na pozůstatky nějakého starého obydlí. Mirek tvrdil, že je to vyhořelá hájovna, i když byl na tomto místě poprvé. Z původního domu zbyla jen část obvodových zdí.

Při pohledu na ně jsem cítila zvláštní rozrušení. Nemohla jsem se odtamtud odtrhnout. Ostatní chtěli pokračovat v cestě. Poslala jsem je napřed, že je doženu. Zůstala jsem tam ještě asi pět minut. Pak se stalo něco zvláštního. Začala mě hrozně moc bolet hlava. Zaskočilo mě to, protože se mi nic takového nestávalo.

Intenzivní bolest

Bylo to natolik intenzivní, že jsem se skoro nemohla pohnout z místa. Snažila jsem se přivolat manžela a ostatní, jenže ústa se mi pohybovala naprázdno. Pomyslela jsem si, že to nejspíš bude infarkt nebo mrtvice, a bála jsem se, že je se mnou konec.

Pak jsem udělala pár kroků, a bolest hlavy náhle zmizela. Najednou už jsem byla úplně v pořádku. Nechápala jsem, co se mi to stalo.

Všechno se opakovalo

Dohonila jsem zbylou trojici, ale o svém podivném zážitku a bolestech jsem se nezmiňovala, abych nikoho nevyděsila. Asi bych celou příhodu brala jako nějakou náhlou slabost, kdyby se všechno nezopakovalo za další dva týdny.

Opět jsme byli na víkend na chatě u Davida a Evy. A znovu jsem měla stejné problémy na tomtéž místě, tentokrát ovšem v přítomnosti ostatních.

Vnímala jsem tajemnou energii

Mirek měl o mě velkou starost a už chtěl volat záchrannou službu. Ale když jsem poodstoupila stranou, bylo po bolestech. Najednou mi došlo, že se mi to děje jen na určitém místě.

Vrátila jsem se tam a skutečně mi opět začala třeštit hlava a cítila jsem se jako ochromená. Bylo jasné, že ten problém nespočívá ve mně, ale že díky zvýšené citlivosti vnímám nějakou tajemnou energii.

Podivný sen

Shodou okolností jsem další týden viděla v televizi jednu starou pohádku. Vyprávěla o tom, jak loupežníci unesli malého chlapce, protože měl zvláštní schopnost – cítil se špatně, když bylo v jeho blízkosti nějaké zlato.

Napadlo mě, že se to může týkat té mojí záhady. Nechtěla jsem o tom Mirkovi říkat, aby se mi nevysmál. Té noci se mi ale zdál divný sen. Viděla jsem v něm tu rozbořenou hájovnu tak, jak vypadala kdysi dávno.

A nějaký muž tam schovával truhlu do země. Ze snu jsem se probudila a dlouho pak přemýšlela, jestli mám o té své teorii říct Mirkovi a našim přátelům.

Museli jsme zjistit víc

Při další návštěvě na chatě u známých jsem manželovi a našim přátelům vše řekla. Kupodivu si neťukali na čelo, a David dokonce prohlásil, že by na tom něco mohlo být a že za pokus nic nedáme.

Nemělo ale smysl rozkopat celý pozemek bývalé hájovny, řešení spočívalo v detektoru kovů. David měl jednoho známého, který s tímto přístrojem mohl přijet.

Dopadlo to hodně zajímavě. Právě na tom místě, kde mě vždy rozbolela hlava, se detektor mohl skoro zbláznit.

Truhla tam byla

A když tam potom chlapi kopali, objevili kovovou truhličku plnou mincí a šperků z dob první republiky. Výsledkem bylo nejen nálezné, ale také moje zjištění, že mám ezoterické schopnosti.

Sice jsem je dál už nevyužívala, Mirek se mě ovšem od té doby občas ze žertu na různých odlehlých místech ptá, jestli mě nebolí hlava.

Markéta F. (57), Praha