Byla jsem postavena před drtivou skutečnost. Měla jsem se rozloučit se životem. Vsadila jsem na přírodu, a ona mi pomohla.

Takové zprávy se děsí každý. Když si vás lékař posadí před sebe, podívá se vám zhluboka do očí a řekne, že máte zhoubný nádor a metastázy, říkáte si, že to přece nemůže být pravda.

V mém případě to ale byla krutá realita. Bohužel už ani operace podle lékaře žádné zázraky neslibovala. Ani plakat jsem nemohla. V duši mi zavládlo hrobové ticho.

Síla stromů

Abych přišla na jiné myšlenky, sáhla jsem po jednom z časopisů, co doma ležely. Otevřela jsem ho a narazila na zvláštní článek. Byl to rozhovor s léčitelem. Vyprávěl o zázracích a nekonečné přírodní energii, která z nás dokáže vytáhnout i tu nejhorší nemoc.

Jak jsem se o léčitelství nikdy nezajímala, tentokráte jsem si článek přečetla. Ještě ten den jsem běžela do knihovny, a půjčila si několik knih na toto téma. Svou pozornost jsem obrátila na stromy. Jejich léčivá energie je prý nejmocnější.

V lesoparku nedaleko našeho domku, jsem si vyhlídla zdravý statný strom, který se mi zalíbil. K němu jsem se kaž­dé ráno přitiskla a snažila se otevřít jeho síle. Posměch okolí mě neodradil.

Úžasná energie

Nejvíce kroutila hlavou moje lékařka. „Jste přece vzdělaná žena, paní inženýrko!“ říkala mi. „Vy přece nebudete věřit takovým nesmyslům!“ Skutečnost, že se cítím lépe, jsem přičítala psychice.

Bylo pro mě příjemné překvapení, když jsem se dozvěděla, že se rakovina zastavila. Lékaři kroutili hlavou a mé srdce jásalo! Opřela jsem se do svého alternativního úsilí a můj stav se lepšil… Ke svému stromu jsem už nemohla chodit tak často.

Vyrazila jsem k němu až po dvou měsících. Těšila jsem se, jak se k němu přitisknu a budu vnímat úžasnou energii. Jak jsem se ale blížila, nevěřila jsem vlastním očím.

Kolem mého stromu postávala skupinka lidí. Objímali jej. A mezi nimi jsem poznala svou lékařku. Když viděla mé výsledky, uvěřila, že zázraky se dějí.

Soňa (64), Liberec