Můj tchán byl velmi zvláštní muž. Všichni jsme ho respektovali, obdivovali, ale také jsme z něj měli strach. Možná pro jeho zvláštní nepřístupnost…

Manžel bral svého otce jako autoritu. Nepamatuju si, že by se spolu někdy bavili o něčem jiném než o práci nebo o tom, co je potřeba udělat na domě.

Těžko se s tím vyrovnával

Tchyně se těchto diskusí moc neúčastnila. Byla v pozadí, taková tichá pozorovatelka, smířená s tím, že její muž a syn asi nikdy nenajdou vřelé porozumění. Když pak tchán zemřel, můj muž se na nějaký čas jakoby stáhl do sebe.

Nikdy to neřekl přímo, ale často sedával v křesle s prázdným pohledem, jako by vzpomínal na minulost a hledal odpovědi na otázky, které svému otci nikdy nepoložil, ale na které chtěl vždy znát odpověď.

„Musí se zrušit tátův účet a pak dáme do pořádku jeho papíry,“ pravila jednoho dne tchyně Jarmila. Můj muž se hned nabídl, že to všechno zařídí. Mně pak večer doma přiznal, že je vlastně zvědavý, co z otcova účetnictví vyčte.

„Chci vidět, jak žil, za co utrácel.“ Druhý den jsme šli do banky. Na naši žádost nám úředník vytiskl přehled transakcí za poslední tři roky. Běžné platby za energie, menší nákupy v obchodě. Všechno vypadalo obyčejně, dokud Jiří najednou nesvraštil čelo.

Někoho si vydržoval?

„Co je tohle?“ zamumlal spíš pro sebe. Narazil na pravidelné převody na jméno nám neznámé ženy. Jedna Karolína se mnou chodila do školy, ale co by s ní měl otec společného?“ zamyslel se Jirka nahlas. Jarmile jsme zatím nic říci nechtěli.

Jiří ale začal zuřivě pátrat. Slyšela jsem, jak v kuchyni telefonuje, pak si něco poznamenal a znovu někomu volal. Když jsem se zeptala, co dělá, odsekl, že shání číslo na Karolínu. Vypadalo to, že nepřestane, dokud se nedozví pravdu.

Stal se posedlým

„Musím se s ní sejít. Musím vědět, co je spojovalo…“ pronesl vážně. „A co když je to něco, co bys raději nechtěl vědět?“ zeptala jsem se tiše, i když jsem věděla, že ho to nezastaví.

Ani má námitka, že může jít o úplně jinou Karolínu, ho od jeho úmyslu neodradila. „Radši si vyslechnu tu nejhorší pravdu o otci než žít v nevědomosti,“ odpověděl bez váhání. Jeho tvář byla napjatá a v očích měl odhodlání, které jsem u něj ještě nikdy neviděla.

Ruce se mu od té doby mírně třásly. Nic jiného ho nezajímalo, ani večeře, ani zprávy v televizi. Když jsem se snažila mluvit o něčem jiném, nereagoval. Pochopila jsem, že tohle pro něj už není jen otázka otcovy minulosti. Byla to přímo posedlost.

Proč mu na tom záleží?

Další den nás tchyně pozvala na oběd. Bohužel Jiří už nedokázal mlčet a hned vypálil otázku: „Mami, mluvil táta někdy o Karolíně?“ zeptal se, než mu stihla nandat polévku. „O Karolíně?“ zopakovala, jako by si sama musela to jméno ověřit v paměti.

„Ne, nikdy. Tvůj otec měl možná svá tajemství, ale nic, co by mě kdy znervózňovalo,“ snažila se o mírný, věcný tón. Jiří jí odhalil celou pravdu bez obalu. Tchyně působila překvapeně a značně znepokojeně, řešit to ale moc nechtěla.

Jirka naopak vypadal jako člověk, který už dávno učinil zásadní rozhodnutí. „Mami, já se s ní sejdu,“ řekl skálopevně. „Musím vědět co před námi táta tajil!“ Manžel nakonec číslo na Karolínu skutečně sehnal a domluvili se na setkání v kavárně.

Zeptala jsem se, jestli chce, abych šla s ním, ale zavrtěl hlavou. Když se vrátil domů, seděla jsem zrovna s tchyní v kuchyni. „Jak to dopadlo?“ zajímalo mě. „Řekla jen, ať to nechám být,“ odpověděl vážně.

Ani si nesundal bundu, jen si sedl na židli a nepřítomně hleděl před sebe. Pak odešel do obýváku, otevřel starou krabici s věcmi po otci a začal si je prohlížet. Dokumenty, fotografie, zažloutlé papíry popsané drobným písmem. Takhle seděl dlouho do noci, ignoroval mě i svou mámu.

Neznáme odpovědi

Nevím, proč tchán celé ty roky posílal peníze Karolíně, slečně o dvacet let mladší. Vydržoval si ji snad jako milenku? Nebo spolu měli nějaký jiný vztah? Chtěla bych to vědět, ale nemohu se o tom s Jiřím ani bavit.

Od té doby, co se začala řešit Karolína, chodí jako tělo bez duše, jako kdyby na vyjasnění tchánova tajemství závisel jeho život.

Ano, možná vysvětlení nejsou ta, která by chtěl kdokoliv slyšet o svém otci, na druhou stranu si nemyslím, že by nějaká Karolína byla příčinou jejich nezvykle chladného vztahu.

Ať tak či tak, přemýšlím, že si s ní nakonec budu muset promluvit sama, než se mi můj muž zblázní dočista.

Jana H. (59), Jaroměř