Chtěla jsem ji pozvat dál, ale ona začala ustupovat. Až později jsem zjistila, že v tu chvíli už moje kamarádka nebyla mezi živými.

Na ten záhadný a dojemný zážitek asi nikdy nezapomenu. Týká se mojí kamarádky Jany, a přesto, že k tomu došlo už před několika lety, stále ho mám v živé paměti. Připadala mi ten den neuvěřitelně bledá, až později jsem zjistila proč.

Odpočinek na chatě

Naše rodina měla po několik generací malou útulnou chatu v Beskydech. Když byly děti malé, jezdili jsme tam často celá rodina na víkendy a prázdniny, ale když děti už odrostly a manžel se věnoval svým koníčkům, jezdila jsem tam občas i sama.

Vůbec mi to nevadilo, ba naopak, samota na chatě mi dělala dobře. Obvykle jsem vyrážela v pátek vždy autobusem a můj muž mě pak v neděli k večeru vyzvedl autem.

Na chatě jsem si pokaždé dobře odpočinula, byla jsem na čerstvém vzduchu, chodila na procházky a věnovala se hlavně sama sobě. O jednom víkendu se však stalo něco, z čeho mám dodnes mrazení v zádech i slzy v očích.

Někdo přicházel

Bylo to už koncem léta, vlastně už začínal podzim a dny se pomalu krátily. V onu sobotu jsem seděla na terase a měla přes sebe přehozenou deku, protože už bylo docela chladno. Poslouchala jsem oblíbenou hudbu, když jsem najednou uviděla někoho přicházet.

Dávná kamarádka

Během chvilky mi došlo, že je to Jana, moje dávná kamarádka. V minulosti jsme se hodně stýkaly, pak měla své osobní problémy, které ji zavedly na opačný konec Moravy. U nás na chatě několikrát byla, takže mě nepřekvapilo, že se tady objevila.

V obličeji byla bílá

Do zmatku mě spíš uvedlo, jak a proč se tu v sobotu večer Jana u nás na chatě vyskytla. Jak se Jana blížila, viděla jsem na ní, že působí hrozně sešle. V obličeji byla skoro bílá. Docela mě to vyděsilo a ten dojem se ještě zhoršil, když přišla až před chatu.

Oslovila jsem ji a zvala jsem ji dál. Nabídla jsem, že jí uvařím čaj na zahřátí. Kamarádka ale mlčela a zůstala stát na místě. Dívala se na mě poněkud nepřítomně, až mi to začalo nahánět strach.

Její chování mi připadalo záhadné a nepochopitelné. Nereagovala ani na další oslovení. Zdálo se, že je dost zmatená. Byla snad pod nějakými léky? Nebo měla nějakou nehodu?

Mluvila tiše

Po chvilce konečně Jana promluvila. Její hlas zněl tiše a nebylo jí skoro rozumět. Z jejích slov jsem ale pochopila, že pouze projíždí kolem a přišla mě pozdravit. Když jsem jí vykročila naproti, začala couvat, jako by se fyzického kontaktu bála. Vůbec jsem jejímu chování nerozuměla.

Začala ustupovat

Ptala jsem se, jestli se cítí být v pořádku. Jana se jen podivně usmála a něco zadrmolila. Chtěla jsem ji vzít za ruku a jít s ní dovnitř do chaty, ale zatvářila se vyděšeně a začala ustupovat dozadu.

Vůbec jsem nevěděla, co si o tom mám myslet. Jana se pak znovu smutně pousmála, řekla mi, že mě ráda viděla, ale že už musí jít. Lehce zvedla ruku a zamávala mi a potom se otočila a zamířila pryč.

Měla jsem o ni strach

Neměla jsem v tu chvíli sílu jít za ní a žádat vysvětlení. Jen jsem se za kamarádkou dívala, dokud nezmizela v šeru, a hlavou se mi honilo mnoho otázek. Ale nebyla jsem schopná jediného slova.

Celý zbytek večera jsem přemýšlela, co vlastně měla návštěva Jany znamenat. Dospěla jsem nakonec k závěru, že kamarádka nebyla psychicky úplně v pořádku. Jedině to by vysvětlovalo její nevyrovnané chování.

Šokující zjištění

Začala jsem si o Janu dělat starost. Zkusila jsem ji tedy následující týden znovu kontaktovat. Měla jsem na ni z minulosti číslo na mobil, ale to už bylo nefunkční. Zavolala jsem tedy jedné naší společné známé, jestli by o Janě něco nevěděla.

Tu jsem na rozdíl od zmatené kamarádky zastihla, nicméně hovor s ní byl naprosto šokující. Známá mi totiž řekla, že Jana je po smrti. Když jsem se z té informace trochu vzpamatovala, chtěla jsem vědět, co se jí stalo a kdy. Přišel další šok.

Datum Janiny smrti se totiž shodoval s onou sobotou, kdy jsem ji viděla na chatě. Zemřela prý doma na infarkt někdy odpoledne.

Byl to její duch?

Třásla jsem se ještě dlouho poté, co jsem hovor ukončila. Nedávalo to smysl. Pokud Jana zemřela odpoledne, jak je možné, že se večer objevila u nás před chatou? Existovalo pro to pouze jediné vysvětlení, a sice to, že jsem spatřila jejího ducha.

Smrtí to nekončí

Později jsem se ještě dozvěděla, že dávná kamarádka prý svoji smrt tak trochu předjímala. Často prý mluvila o lidech, které kdy poznala, a padalo u toho i moje jméno. Myslím tedy, že se se mnou skutečně přišla po své smrti rozloučit.

Nejspíš z toho důvodu, že jsme si kdysi byly opravdu hodně blízké. Do té doby jsem na věci mezi nebem a zemí příliš nevěřila, ale to se po tomhle zážitku změnilo. Dnes mě naopak nikdo nepřesvědčí o tom, že neexistují.

Kateřina H. (60), Hodonín