Domů     Trpěla jsem kvůli své výšce, teď jsem za ni ráda
Trpěla jsem kvůli své výšce, teď jsem za ni ráda
3 minuty čtení

Moje cesta za štěstím byla pořádně dlouhá. A to hlavně proto, že jsem na svět shlížela z velké výšky. Všichni se mi za to posmívali. Pak jsem ale pochopila, že patřím do jiné party.

Už na základce jsem začala trpět tím, že jsem mnohem vyšší, než ostatní, stejně staré děti. Moc mě to deprimovalo, protože se mi smály a dávaly mi přezdívky jako Žirafa nebo Štafle. Hrbila jsem se, nosila nízké boty, a pokud to šlo, tak jsem všude seděla.

Nejhorší, co mohlo přijít, byly taneční v šestnácti. Nechtěla jsem tam jít, ale maminka mě donutila, tehdy to bylo prostě součástí všeobecné výchovy a kdo nechodil do tanečních, byl vyvrhel. Bylo to nejstrašnější období mého života.

O to víc, že jsme bydleli na malém městě. Jeden nadějný kluk se ale přece jen našel, kterému moje výška nevadila. Byl to Pražák a jeho rodiče měli u řeky chatu. Když mi bylo osmnáct, začali jsme spolu chodit.

Nechtěla jsem žít

Byla jsem tak šťastná, že o mě někdo stojí! Petr byl sice o něco menší, já měřila 182 cm, vůbec mi to ale nevadilo. A jemu prý taky ne. Pilně jsem se učila na maturitu, protože mým cílem bylo odejít do Prahy za svou láskou – jít na tam vysokou.

Jenže pak se stalo něco, co všechny mé sny pohřbilo. Začaly prázdniny! Ale Petr nepřijel. Až v srpnu dorazil na chatu rodičů s nějakou holkou. Malá, naducaná blondýna, vlasy vyčesané do výšky, velká prsa a vysoké podpatky. Chtělo se mi zemřít.

Když jsem se ho zeptala, jestli spolu ještě chodíme, tak se mi vysmál. Přece jsem nemohla počítat s tím, že si vezme holku o půl hlavy vyšší, aby se mu lidi smáli.

Ve velkoměstě

Léto jsem nějak přetrpěla, spíše mě děsil fakt, že budu muset odjet do Prahy na vysokou, kam mě přijali. Bála jsem se, nejraději bych se zamkla doma a zůstala tam až do důchodu.

Když jsem přijela do Prahy na začátku semestru, rozhlížela jsem se po ulicích, jestli tam Petra někde nepotkám. Jenže Praha je prostě velkoměsto. Jak jsem tak bloumala ulicemi, jednou jsem potkala ženu, která byla ještě mnohem vyšší než já.

Avšak nesla se sebevědomě na vysokých podpatcích a na muže hleděla pohrdavě z výšky. To její sebevědomí mě fascinovalo. Šla jsem za ní kus cesty a pak stála na zastávce tramvaje a dál na ni zírala. Měla jsem chuť ji oslovit.

A ona ten můj pohled najednou vycítila, otočila se a naše oči se setkaly. Byla tak krásná! Oněměla jsem obdivem. Ona se ale usmála, přišla ke mně a dala se se mnou do řeči.

Hrdě

„Holka, ty patříš mezi nás!“ povídá mi po půlhodince povídání a pozvala mě, ať nazítří zajdu s ní a jejími kamarádkami na kávu. Byla jsem v šoku z toho, jak skvěle jsem si rozuměla s někým, koho vidím poprvé v životě.

Staly se z nás kamarádky a tím se mi otočil život naruby. Našla jsem se. Naučila jsem se chodit na podpatcích pěkně vzpřímeně a hrdě. Nejdříve jen tak po ulici a pak po molu, když jsem předváděla s novými kamarádkami módní kolekci.

Otevřel se přede mnou jiný svět. A Petr? Toho jsem jednou opravdu potkala na ulici. A podívala jsem se na něj pěkně z výšky – hrdě a sebevědomě!

Marcela (61), Chomutov

Související články
2 minuty čtení
Lidé mě vždycky měli rádi. Pak se ale na mě sesypaly problémy. Nevšimla jsem si, že už to najednou nejsem já! Nedávno mi bylo šedesát. Ten věk jsem si nepřipouštěla, dokud jsem chodila do práce, měla doma manžela, mladšího milence k tomu a každý rok jsem jezdila na dovolenou k moři. Byl to nádherný život! Byla jsem vždycky veselá holka, proto mě měli všichni rádi. Oblíbená spolužačka a vyhle
5 minut čtení
Před pár lety jsem se podruhé vdala. On byl mladší a moje děti si ho moc neoblíbily. Předpovídaly mi, že to špatně dopadne. A měly vlastně pravdu. Byla jsem úspěšně rozvedená a zvyklá na to, že můžu fungovat i sama. Děti už dávno dospěly a já na žádný vážný vztah jsem příliš nepomýšlela. Jenže pak mi do života vstoupil Vilém. Byl pozorný, vtipný a věděl, čím si mě získat. Jenže taky měl o jeden
3 minuty čtení
Ten starý pán už věděl, že mu mnoho dní nezbývá, smrti se ale nebál, strachoval se jen o své psí seniory. Slíbila jsem, že se o ně postarám. A to se mi vyplatilo. Už léta pracuji jako pečovatelka a mám svou klientelu nemohoucích lidí, za kterými každý den jezdím. Peněz za to není mnoho, já ale mám svou práci ráda. Ten pán byl můj velký oblíbenec. Drobný, nenápadný s nemocným srdíčkem. Moc toho
3 minuty čtení
Na Věru jsem nikdy nedala dopustit. Znaly jsme se od střední školy a považovala jsem ji za tu nejvěrnější kamarádku. Kdybych jen věděla... Když mi zemřel manžel, byla to právě ona, kdo ke mně první týdny skoro denně chodil. Nosila mi sladkosti na nervy, tahala mě na procházky a poslouchala moje nekonečné vzpomínání. Kdybych jen věděla, co dělá Věra za mými zády... Cizí žena mi radila Všec
3 minuty čtení
Manžel mi byl nevěrný snad na kaž­dém kroku. Nikdy jsem v sobě nenašla sílu od něho odejít. Až dnes si užívám své sladké pomsty. Hned po maturitě jsem se vdala, protože jsem otěhotněla. Můj Venca byl na vojně, tak se ženil ve vojenském. Jenže už na svatbě to začalo. Když se nahlas četla blahopřání, jedno bylo velmi jízlivé. Jak jsem se záhy dozvěděla, poslala ho Vencova milenka, kterou si našel
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Je čas zabezpečit chalupu
panidomu.cz
Je čas zabezpečit chalupu
Řada z nás své chaty a chalupy opouští s prvními sychravými dny, ti nejodolnější s koncem roku. Nějaký čas sem nepojedeme. Jak si při loučení se sousedy říkáme, uvidíme se, až přiletí špačci. Jenže to znamená, že naše opečovávaná hnízdečka zůstávají pár měsíců bez dozoru. A to je příležitost pro nevítané návštěvníky. Pryč s lákadly Zkušení
Sladký život? Raději ne!
nejsemsama.cz
Sladký život? Raději ne!
Jsou cukry, o kterých víte a v rámci zdravého životního stylu se jim vyhýbáte, a pak ty skryté, o kterých mnohdy nemáte tušení. Většina z nás jako první při zahájení hubnutí vysadí sladké. Omezit sladké limonády, sušenky a čokolády, to je v pořádku a schválí vám to každý, kdo se zdravou výživou zabývá. Na cukry jsou ale obzvlášť bohaté některé druhy ovoce nebo potraviny,
Generál Viest: Beneš ho poslal do jámy lvové
historyplus.cz
Generál Viest: Beneš ho poslal do jámy lvové
Němci je našli. Obklíčili celou vesnici a hrozí, že ji vypálí! Generál Viest se raději vzdá. Nechce dopustit, aby nacisté zmasakrovali desítky civilistů. Je zatčen, krutě vyslýchán a zavražděn v koncentráku. Do Pohronského Bukovce se německé komando později vrátí a za podporu partyzánů se místním obyvatelům stejně pomstí. Vždycky o sobě tvrdil, že je Čechoslovákem.
Jitka Čvančarová se ve svém těle cítí skvěle
nasehvezdy.cz
Jitka Čvančarová se ve svém těle cítí skvěle
Herečka Jitka Čvančarová (48) v poslední době doslova září. Na křtu nové knihy její dlouholeté kamarádky Báry Nesvadbové (51) překvapila nejen svěžím vzhledem, ale také výrazně štíhlejší postavou.