Domů     Proč mě ta moje holka tak moc trápí?
Proč mě ta moje holka tak moc trápí?
5 minut čtení

Starala jsem se o mou dceru ze všech sil, přitom jsem byla na vše sama. Dřela jsem, aby měla vzdělání, sama jsem se odbývala, jen aby vyrostla do krásy. A vděk nikde…

Jsem z toho všeho smutná. Někde jsem si nedávno přečetla, že energie se člověku vrací v takové kvalitě a množství, jako ji sám někam poslal, do něčeho vložil. Jenomže tohle zní sice zajímavě a logicky, ale nemohu s tím souhlasit.

Celý svůj život, a to bez nadsázky, jsem obětovala pro své jediné dítě. Pro svou dceru, milovanou Miroslavu.

A k stáru mám pocit, že se mi moje nezměrná energie, kterou jsem za ta léta do výchovy, výživy, oblékání, zkrátka do starání se o Mirku vložila, rozhodně nevrací. Naopak, dcera mě trápí, ponižuje, využívá, je ke mně sprostá. Zasloužila jsem si to?

Hodně štěstí

Nikdy jsem nebyla vdaná, Mirka se narodila na základě početí, které rozhodně nebylo plánované. Její tatínek, tedy musím říct, že velký štramák, byl v té době moje velká láska, ale já pro něho zřejmě byla jen epizodou.

Když jsem mu tehdy onu radostnou novinu oznámila, zatvářil se neutrálně, jen trochu povystrčil bradu, pokrčil rameny a řekl: „Dobrá, tedy si to chceš nechat, tak jak myslíš…“ A za měsíc se po něm slehla zem.

Vypařil se a  po půl roce jsem dostala pohled z kanadského Toronta. „Neber si to osobně, nemohl jsem déle zůstávat v tom lživém režimu, emigroval jsem, přeju tobě i tvé holčičce hodně štěstí!“ Byla jsem v tu chvíli na pokraji zhroucení.

Mé rostoucí břicho mi dávalo najevo, že příští roky procházkou v růžové zahradě rozhodně nebudou. A také nebyly.

Vjela do mě síla matky

Prvním úkolem, který jsem si předsevzala, bylo zapomenout na pana Veselého, který sváděl svůj morální poklesek, své selhání a zbabělost na tehdejší režim. Ten mu rozhodně nijak neubližoval. To jen tenhle pan bonviván nehodlal přijmout zodpovědnost za své činy.

Moje láska k němu vyprchala a do mě vjela energie. Síla budoucí matky, vůle ukázat zlosynovi, že ho nepotřebuju. Bydlela jsem v maličkém pronajatém bytě bez koupelny.

Brala jsem si úklidy a šití, měla jsem tři zaměstnání, abych holku mohla slušně živit a oblékat. Snažila jsem se ze všech sil a musím říct, že někteří lidé z okolí mě obdivovali. Občas nám sousedé nakoupili, ti bohatší nám přinesli dokonce nějaké věci z Tuzexu.

A jednou, během nějakého školního setkání v kulturním domě, mě vyhlásili za nejlepší matku! I to mi pomáhalo. Mirečka se učila na samé jedničky, stíhala jsem s ní dělat úkoly… No, zkrátím to, dostala se na vysokou školu a pak začala dělat kariéru.

I já jsem si polepšila. Stíhala jsem si udělat kurz odborného znalce starožitností a najednou jsem měla peníze.

Lepší časy

Mnohem víc peněz, než jsem kdy doufala. Odhadovala jsem pozůstalosti a často měla příležitost udělat dobrý obchod. A k tomu se přidala po čase i restituce, díky které jsem se stala majitelkou několika činžovních domů v Praze!

K tomu nějaké pozemky mimo Prahu, no byla jsem bohatá. A má dcera se začala chovat zvláštně. Začala s tím, že ona přece potřebuje nějaký pořádný byt. Dostala ho v jednom z mých domů.

Pak ale chtěla celý dům, protože je trapné, aby byla jen jako obyčejný nájemník. Co já s tím prý budu dělat, měla bych jí dát jeden dům. Rozmýšlela jsem se asi příliš dlouho, protože během jedné své návštěvy udělala obrovskou scénu.

Nebudu vám vysvětlovat všechny okolnosti jejího přímého a nepřímého nátlaku, vydírání, že neuvidím svého vnuka, jehož jsem milovala, tehdy mu bylo deset let… Dostala dům, pak jeden z pozemků. Pak další dům a pořád jí to bylo málo.

Výsledkem bylo jen to, že možná rok, možná jen pár měsíců, mě to rozhodně uteklo rychle… tak takovou dobu ke mně byla milá, ale pak se všechno ocitlo ve starých kolejích. Urážela mě, ponižovala i před lidmi, na kterých mi záleželo. Chtěla být bohatá, nestačilo jí, že díky svému vzdělání slušně vydělává.

Je to na vnukovi

Ano, vlastně jsem si přízeň své dcery kupovala. A docela draze. Během každé návštěvy dostala nějakou „pozornost“. A jestli myslíte, že to byla jablíčka ze zahrádky, jste na omylu. Dávala jsem jí starožitosti, skleničky, porcelán, obrazy.

To, k čemu jsem přišla levně, díky své práci. A pak se milá Mirka měla vdávat. A že přece nepůjde o oltáři s holým zadkem! Marně jsem upozorňovala na to, že chudou nevěstou přece není, vždyť už jsem jí toho tolik dala…

Kdepak, svatební dar je prý svatební dar, to je něco jiného speciálního. A tak jsem odevzdala i svůj poslední činžovní dům. Vlastně jsem tak souhlasila s argumentem své dcery: „K čemu ti to, milá matinko bude, no uznej…“ Ano, asi už nic nepotřebuju.

Možná je to opravdu tak, že majetek je jen k vzteku. Mám nějaký důchod a něco na knížce, tak s tím už asi dožiju, co mi zbývá. Snad bych i měla být ráda, že se má dcera dobře. Vždyť o to mi celou dobu šlo. Ale vděku se už nedočkám, ani v něco takového nedoufám. Třeba mi ho někdy projeví můj vnuk.

Zuzana (75), střední Čechy

Související články
5 minut čtení
Když vaší vlastní rodině nestojíte za pozornost, může se objevit cizí duše, která vám rozzáří svět. Sedím na dřevěné lavici před domem. Pamatuje víc než já. Dřív byla nalakovaná světle zelenou barvou, dnes je už oloupaná, plná vrypů a prasklin. Přesto mi připadá krásná. Je mou každodenní společnicí, tak jako dřív bývala knihovna nebo rádio. Už nesedávám dlouho, záda mě bolí a prsty mi občas cuk
2 minuty čtení
Každé úterý chodím do městského parku. Je tam kavárna. Tam jsme sedávaly s kamarádkou. Sedávám tam už sama. Vždy si srovnala šátek, kabelku, brýle. A měla pokaždé připravený nějaký drobný dárek. Kamínek, jablko, lístek se vzkazem. Říkala, že život je mozaika maličkostí a že každá věc má význam, pokud jí ho dáme. Já tehdy nevěřila, že je možné zapomenout na něco velkého. Teď vím, že se člověk mů
3 minuty čtení
Neslyším, ale i ticho má zvláštní sílu. Poslouchám ho každý den, když si sednu ke stolu s hrnkem slabého čaje a dívám se z okna na dvorek. Vždycky jsem měla ráda rána. Ne kvůli východu slunce, ten jsem často zaspala, ale kvůli tomu klidu, který přichází dřív než první hluk ulice. Poslední dva roky je ticho jiné. Přestala jsem slyšet ptačí zpěv. Nejprve jsem si myslela, že ptáci uletěli. Pak jse
3 minuty čtení
Chci se svěřit s něčím, co mě dlouho tíží. Nikdy jsem si nemyslela, že budu psát o zradě, kterou mi provedla žena, má nejlepší přítelkyně. S Evou jsme se poznaly před třiceti lety v práci. Byly jsme účetní v jedné brněnské firmě, seděly jsme u jednoho stolu, smály se a sdílely vše, od rodinných starostí až po nejtajnější sny o lepším životě. Chtěli jsme podnikat Eva byla svobodná, bez dět
3 minuty čtení
Někdy mám pocit, že se celý život vejde do pár doteků. Do jemného pohlazení po vlasech nebo hrnku, který podáváte druhému, aby ho zahřál. Moje ruce si toho pamatují víc než moje hlava. Prsty mám pokřivené, klouby už dávno nepracují, jak by měly, ale ty staré dlaně... pořád cítí. Je v nich vše: dětství, práce, radosti, pády i ta každodenní tichá láska k životu. Stará kuchyně a nové dny Byd
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Grenadina z granátových jablek
nejsemsama.cz
Grenadina z granátových jablek
Grenadina je tradiční sirup vyráběný z granátových jablek, nikoli z třešní, jak se mnozí domnívají. Má sladkokyselou chuť a krásnou červenou barvu. Ingredience na 4 sklenice: ● 1 l čerstvé šťávy z granátových jablek ● 100 g cukru ● šťáva z citronu Postup: Do malého hrnce nalijte šťávu a přidejte cukr. Pomalu zahřívejte a míchejte, dokud se cukr zcela nerozpustí, ale nevařte. Přidejte citronovou šťávu, která zvýrazní chuť a prodlouží
Smrtelná tragédie v Le Mans: Zaúřadoval nezvratný osud?
enigmaplus.cz
Smrtelná tragédie v Le Mans: Zaúřadoval nezvratný osud?
Ochozy kolem závodního okruhu ve francouzském Le Mans, kde se jezdí známý 24 hodinový závod, jsou plné lidí. V kalendáři je psaný 11. červen roku 1955 a závod byl zhruba před dvěma hodinami odstartová
Nové hodinky Omega Seamaster Diver 300M: Oranžový symbol hloubek
iluxus.cz
Nové hodinky Omega Seamaster Diver 300M: Oranžový symbol hloubek
Za posledních dvacet let se oranžová barva stala synonymem pro potápěčské hodinky značky Omega – nejen díky své vysoké viditelnosti pod vodou, ale i jako výrazný estetický prvek. Tato výrazná barva se
Vana – královna relaxačního prostoru
rezidenceonline.cz
Vana – královna relaxačního prostoru
Na následujících stránkách vám chceme představit tradiční koupelnu v netradičním pojetí. Zařizovací předměty se netísní v malé místnosti bez oken, ale jsou součástí relaxačního prostoru. Opravdovou královnou koupelny se stává vana, volně stojící uprostřed prostoru. Nejenom že je pohodlně přístupná ze všech stran, zároveň dokonale vyniknou její ladné linie. Hitem posledních let se staly tradiční tvary, různé
Neznámá ze Seiny: Morbidní múza a ideál krásy
epochaplus.cz
Neznámá ze Seiny: Morbidní múza a ideál krásy
Má jednu z nejznámějších tváří přelomu 19. a 20. století. Básníci ji opěvují, spisovatelům je múzou, pro mnohé je ideálem krásy. A nikdo neví, kdo to vlastně je. Zavřené oči a lehký, téměř neznatelný náznak úsměvu. Tak zůstane navždy zapsána do historie. Tvář neznámé dívky, otištěná pravděpodobně do posmrtné masky, visí kolem roku 1900 jako
Tunisko a jeho exotická tvář
epochanacestach.cz
Tunisko a jeho exotická tvář
Tunis není jen pětihvězdičkový hotel a každodenní lenošení na pláži. Tato země nabízí mnohem víc. Většina Čechů jezdí hlavně na Djerbu, do Sousse, Hammametu nebo Nabeulu. Milovníci klidu a historických památek zamíří ale raději do Mahdie. Určitě se vyplatí nezůstávat celý týden jen u hotelu v opojení all inclusive, ale navštívit více různých míst. Mezi ně
Chybí Peštové a Haberovi doma jiskření a vášeň?
nasehvezdy.cz
Chybí Peštové a Haberovi doma jiskření a vášeň?
Zatímco Daniela Peštová (54) chce problémy řešit a mluvit o nich, její partner Pavol Habera (63) veřejně přiznal, že ho to nezajímá. Podřezal si pod sebou větev a dočká se rozchodu? Následující týd
Zachraňte koně! Příběh chovatelského klenotu pražské zoo pokračuje
21stoleti.cz
Zachraňte koně! Příběh chovatelského klenotu pražské zoo pokračuje
Psalo se 28. září 1931. Den, který navždy změnil osud jednoho druhu. V pražské Troji se slavnostně otevřela nová zoologická zahrada. Pro mnohé jen další zábavné místo pro rodinné výlety. Kdo by si teh
Záhada jediné vraždy na jižním pólu
epochalnisvet.cz
Záhada jediné vraždy na jižním pólu
Polární stanice Amundsen-Scott je umístěná 100 metrů od jižního pólu. Polárníci zde tráví čas už od roku 1956, kdy první budovy postaví osmnáctičlenná skupina amerického námořnictva.   Od té doby zde léto tráví přes 200 výzkumníků, v zimě je zde jen něco mezi 50 a 90 lidmi. Taky není o co stát, průměrná teplota je přes
Vlastnil Rudolf II. dýku s Caesarovou krví?
historyplus.cz
Vlastnil Rudolf II. dýku s Caesarovou krví?
Do „třináctých“ komnat Rudolfa II. nahlédne jen málokdo. Augšpurský obchodník Hans Kraft je jedním z vyvolených. „Teď se můžete chlubit tím, že jste viděl, co mnoho jiných ne,“ usměje se na něj císař, když ho provází mezi policemi své kunstkomory. Kraftovi se doslova tají dech. Pravda, obdobných sbírek existuje v Evropě celá řada, jen namátkou vévodská
Pečené kuřátko na citrónech a česneku
tisicereceptu.cz
Pečené kuřátko na citrónech a česneku
Možná jste dosud neobjevili kouzlo kuřecího masa ovoněného pečeným citronem. Teď máte ale příležitost. Ingredience 1 celé kuře 2 cibule 2 celé citrony 5 stroužků česneku hrst tymiánu nebo ro
Moudrá sova mi přináší štěstí
skutecnepribehy.cz
Moudrá sova mi přináší štěstí
Měla jsem krátce před maturitou a byla jsem nervózní. Sova v mém snu mi poradila, na jakou otázku se mám připravit. Ten sen se mi zdál ve škole před maturitou. Seděla jsem na břehu řeky, kam jsem chodívala s dědečkem na ryby. Seděla jsem tam sama, děda byl už po smrti, a mně se v tom snu po