Mezi člověkem a přírodou existuje zvláštní spojení. Stačí se mu jen otevřít. V přírodě mám dva stromy, ze kterých čerpám energii!

K myšlence na to, že bych mohla komunikovat s přírodou, konkrétně se stromy, mě přivedla Martina, kamarádka, která se zabývá ezoterikou už dlouhá léta.

Prožívala jsem nešťastné období

Viděla na mně, jak jsem unavená životem. Bylo to zrovna v období, kdy se mi věci moc nedařily, měla jsem po druhém rozvodu a trápily mě i nějaké zdravotní neduhy.

Kamarádka mi poradila

Spíše v rámci smutného vtipkování jsem Martinu požádala o nějaký čarodějný lék na zlepšení nálady a dobití energie. Chvíli jsme si o tom povídaly a potom kamarádka prohlásila, že nejvíce by mi prospěl přímý kontakt s nějakým zdrojem energie.

Zeptala jsem se, jak mám takový zdroj najít. Martina odpověděla, že jsou všude kolem nás, chce to jen najít si takový, se kterým jsme na stejné vlně.

Začala jsem chodit na procházky

Doporučila mi, abych si zkusila vyhledat nějaký svůj strom. Ptala jsem se, jak ho poznám. Dozvěděla jsem se, že o tom nemám přemýšlet rozumově, jen jít třeba na procházku někam do lesa a mít zcela otevřenou duši.

Kolem lípy jsem cítila energii

Nevěřila jsem nejprve, že by to mohlo fungovat, ale když jsem se o víkendu vydala do háje na kraji města, zažila jsem něco úžasného. Našla jsem starou lípu, která mi učarovala.

Když jsem kolem ní procházela, cítila jsem najednou něco zvláštního – jakési vibrace. A také jsem se najednou začala cítit více plná energie. Od té doby jsem lípu pravidelně navštěvovala a můj psychický stav se během několika týdnů o moc zlepšil. To se stalo asi před pěti lety.

Stromy mi dávají sílu

Dnes mám dva stromy, které pravidelně navštěvuji. U prvního z nich jsem vnímala, jako by se ke mně přihlásil sám. Byl to starý dub, který mě k sobě doslova přitahoval. Podle rady Martiny jsem mu vzdala úctu, objala jsem jeho kmen a snažila se mu naslouchat.

Pocítila jsem, že mě ihned přijal. Na druhý strom jsem si musela počkat, o to silnější energii z něj ale dostávám. Je to bříza, která stojí na kraji lesa. Když se k ní tisknu, cítím, jako bych srůstala se zemí a brala odtud sílu. Slovy se to opravdu těžko popisuje, ale ten pocit je nádherný.

Musíme být přírodě otevření

Mrzí mě jen jedna věc – že jsem na lásku ke stromům nepřišla dřív. Vím, že někteří lidé tomu nebudou věřit, stejně jako dříve já. Pokud mezi ně patříte, poradila bych vám jediné – abyste to vyzkoušeli. Určitě změníte názor.

Romana B. (62), Mariánské Lázně