Jsem sama a kladu si otázku, zda mě k samotě nepředurčilo už mé dětství, kdy jsem nikoho neměla. Nakonec mě zradil i vlastní otec.

Kdysi jsem záviděla všem spolužačkám a nechápala, jak mohou nadávat na své sourozence. Já trpěla pocitem osamění a ve svých představách jsem vozila kočárek, ze kterého se na mě smála moje malá sestřička.

Co dělám špatně?

Dodnes se snažím přijít na to, kde se vlastně stala chyba. Mám práci, která mě baví, své koníčky i život, který zvládám sama bez pomoci druhých. Jen láska mi pořád chybí. Několik vztahů jsem sice měla, ale vždycky to nakonec ztroskotalo.

Občas přemýšlím, jestli jsem příliš náročná já, nebo muži, které si vybírám. Čím jsem ale starší, tím víc si myslím, že problém je hlavně ve mně. Nedokážu se lidem otevřít a ze vztahů mám vlastně strach.

Celý život jsem si zvykla všechno dusit sama v sobě. A proč to všechno? Mou důvěru zklamal člověk, kterému jsem věřila nejvíc na světě. Od té doby mám problém věřit mužům vůbec a asi se tomu ani nedá divit.

Nevěřím mužům

Až jako dospělá jsem zjistila, že můj otec žil dvojí život a že jsem celou dobu měla sourozence, aniž bych o tom věděla. Možná právě proto jsem nejlepší roky svého života strávila hledáním dokonalého muže, který by mě přesvědčil, že mu mohu věřit.

Dnes už si ale začínám uvědomovat, že je možná pozdě. Nikdy jsem nedošla do bodu, kdy bych si dokázala říct: „Tenhle muž mě nezklame.“ Dětství jsem prožila jen s rodiči a babičkou.

Když mi byl rok, rodiče prodali byt, který táta zdědil, a odstěhovali jsme se k babičce, mamince mé mámy. Po smrti dědy zůstala sama ve velkém domě a maminka ji tam nechtěla nechat samotnou.

Zlatá babička

Ve vzpomínkách se mi ten starý dům dodnes vybavuje jako pohádkové stavení uprostřed lesů a luk. Kolem byla obrovská zahrada a přes týden téměř nikde ani živá duše. Jen o víkendech se občas objevili chalupáři.

Dokud jsem byla malá, vůbec mi nevadilo, že nemám kamarády ani sourozence. Uměla jsem si vystačit sama. Babička byla úžasná žena a věnovala mi všechen svůj čas.

Vlastně právě ona měla prsty v tom, že jsme tehdy žili tak, jak jsme žili. Rodiče měli náročnou práci a potřebovali, aby se o mě někdo staral.

„Děti, mě už do města nedostanete. Já bych se tam ztratila,“ říkávala po dědově smrti babička, a tím bylo rozhodnuto. Dnes lidé utíkají z měst na venkov, ale tehdy si většina známých myslela, že jsou naši úplní blázni.

Měli nás za podivíny

Táta navíc často jezdil na služební cesty, takže jsme večery trávily hlavně my tři ženy. Když jsem začala chodit do školy, dojížděla jsem na kole. A právě škola pro mě znamenala první velký šok. Do kolektivu jsem vůbec nezapadla.

Ostatní děti se znaly už od školky, jen já byla ta cizí. Do té doby mi samota nevadila, ale najednou jsem začínala chápat, o co všechno přicházím. Byla jsem hodně zakřiknutá a zůstalo mi to vlastně dodnes.

Pořád si nejsem úplně jistá sama sebou a kolem sebe si nechávám prostor, kam málokoho pustím. Čím dál víc jsem ale cítila, že mi něco chybí. Ve škole jsem si alespoň občas s někým popovídala, ale doma jsem bývala sama. Celou základní školu jsem strašně toužila po sourozenci.

On a jeho další rodina

Jenže později bylo všechno ještě horší. Když jsem nastoupila na střední školu, zemřela mi babička. A krátce nato vážně onemocněla maminka. Před maturitou mi po dlouhé nemoci zemřela. Táta její smrt nesl těžce.

Jednou večer si po několika skleničkách sedl naproti mně a řekl: „Musím ti prozradit jedno velké tajemství. Snad tě potěší.“ Netušila jsem, co přijde. A ani v nejhorším snu by mě něco takového nenapadlo.

Táta měl dlouhé roky milenku a vedle nás ještě druhou rodinu. S tou ženou se prý rozešel teprve ve chvíli, kdy maminka onemocněla. „Bral jsem to jako trest za to, že jsem mámu podváděl,“ vysvětloval. Trvalo mi pár minut, než jsem pochopila, co mi říká. Celé roky jsem snila o sourozenci, a přitom jsem měla o dva roky mladší sestru.

Nechci ji poznat!

Nechápu, jak mohla nějaká žena vědomě žít s ženatým mužem a rozbíjet cizí rodinu. Táta mi vysvětloval, že po něm nikdy nechtěla rozvod, a stačilo jí, že za ní několikrát do měsíce přijel a trávil čas s ní i s jejich dcerou.

Dokonce byl přesvědčený, že bych sestru měla poznat. Prý je moc milá a on se s ní dodnes vídá. Jenže já nechci. Při představě cizí ženy, která se celé roky dělila o mého otce s mojí maminkou, je mi dodnes špatně.

Celý život jsem toužila po sestře, ale nikdy jsem si nepředstavovala, že ji získám právě takhle.Táta podváděl moji maminku a zároveň lhal i mně. V tu chvíli se mi zhroutil celý svět.

Možná právě proto dnes raději volím samotu než vztah plný lží. Jedna cizí žena mi zničila život, aniž bych ji kdy poznala. A táta? Ten nakonec zradil úplně všechny.

Dita D. (52), Frýdek-Místek