Domů     Z mých synů se stali nepřátelé
Z mých synů se stali nepřátelé
4 minuty čtení

Děti člověk vychovává tak, aby pro sebe jednou, až tady jejich rodiče nebudou, mohly fungovat jeden pro druhého jako opora. U nás to však selhalo.

Ale spletla jsem se. Skutečné peklo začalo ve chvíli, kdy se z mých dětí, které kdysi usínaly v jedné posteli s propletenýma rukama, stali dva cizí lidé, kteří se nenávidí tak vytrvale, až mi to hlava nebere.

Místo klidného podzimu života se tak každé ráno budím s balvanem na hrudi a přemýšlím, kde se stala chyba. Proč spolu moji synové už roky nemluví? Pochopit to nedokážu… Mám dva kluky, Marka a o tři roky mladšího Jakuba. Jako malí byli nerozluční.

Marek byl klidný ochránce a Jakub jeho věrný stín, šťastný, že může být staršímu bratrovi neustále nablízku. Věřila jsem, že jejich pouto nemůže nic zničit. Jenže ego a ambice dokážou rozbít i to nejpevnější. U nás se všechno změnilo po smrti manžela.

Vybudoval úspěšnou firmu, ve které jsme postupně pracovali všichni a která nás velmi dobře zabezpečila. Kluci v ní pomáhali už od puberty a bylo jasné, že ji jednou společně převezmou.

Kde se vzala nenávist?

Možná jsem měla něco poznat dřív. Nikdy by mě ale nenapadlo, že mezi nimi může vzniknout tak hluboký rozkol. Ve chvíli, kdy zdědili otcovu firmu, jako by přestali být bratry. Marek vždycky věřil v poctivou práci a klidné vedení firmy.

Jakub byl naopak dravější, modernější a chtěl všechno rychleji. Jenže to byl jen povrch. Skutečný problém byl mnohem hlubší. Pod jejich vztahy musela řadu let bublat žárlivost, soutěživost a pocit, že ten druhý je zvýhodňovaný.

Jen já jsem si to nepřipouštěla, asi jsem to nechtěla vidět, protože jsem věřila, že synům dáváme s mužem všeho rovným dílem. Asi to nestačilo. Touha mít pravdu a poslední slovo je oba úplně zaslepila. Každý viděl jen vlastní pravdu a nic jiného neexistovalo.

Vše dělám dvakrát!

Marně. Nejhorší je, jak moc jejich válka zasáhla celou rodinu. Už pět let jsme nezažili společné Vánoce. Hraju ponižující divadlo dvojích oslav.

Jednou peču kachnu pro Marka a jeho rodinu v sobotu, podruhé prostírám stůl pro Jakuba v neděli a předstírám, že je všechno v pořádku. Jenže není. Když jeden zmíní druhého, je v jeho hlase tolik jedu a sarkasmu, že se mi chce brečet. A nejvíc mě bolí vnoučata. Moji vnuci a vnučky se skoro neznají.

Berou jim dětství

Bratranci, kteří by spolu měli běhat po zahradě a vymýšlet lumpárny, se znají jen z fotografií v mobilu. „To je tvůj bratranec Šimon,“ ukazuju malému Teovi. A on se mě pak nevinně ptá, proč u nás Šimon nikdy není. Co mu mám odpovědět?

Že jeho táta a strýc jsou tak pyšní, že raději obětují vlastní rodinu, než aby jeden z nich ustoupil? Zkoušela jsem všechno. Prosby, pláč i ultimáta.

Jednou jsem je oba pozvala na oběd pod záminkou narozenin, protože jsem si přála mít syny zase chvíli pohromadě. Marek přijel první. Když ale uviděl před domem Jakubovo auto, ani nevystoupil. Jen mi zavolal, že tohle mi nikdy neodpustí, a odjel.

Jakub pak proseděl celý oběd mlčky s očima upřenýma do talíře. Tu noc jsem probrečela. Poprvé v životě jsem si připadala jako matka, která úplně selhala.

Ani smrt je nespojí?

Jejich ego je zaslepilo natolik, že už nevidí ani to, jak stárnu. Nevidí, jak se mi třesou ruce pokaždé, když jim volám a bojím se otázky:

„Byl tam i on?“ Moje rodina se rozpadla na dva oddělené ostrovy a já jsem ten nešťastník mezi nimi, který se marně snaží postavit most. Nejsmutnější na tom je, že někdy přemýšlím, jestli se znovu setkají až na mém pohřbu.

A jestli i tam budou stát každý na jiné straně rakve, neschopní podat si ruku nad ženou, která by pro ně celý život dýchala.

Stále ještě doufám

Jejich hrdost je připravila o to nejcennější — o sourozence. A mě o klidné stáří. Člověk vychovává děti s vírou, že z nich budou opora jeden druhému. Nikdo vás ale nepřipraví na bolest z toho, když se z vlastních synů stanou nepřátelé.

Je to bolest, která nikdy úplně nezmizí, připomíná se mi každou minutu, při každé myšlence na jednoho nebo druhého. A já pořád doufám, že jednou, než bude pozdě, oba uvidí tu spoušť, kterou za sebou jejich mlčení a tvrdohlavost zanechaly. Ale dočkám se?

Anna T. (65), Olomouc

Související články
5 minut čtení
Vždy jsem si myslela, že rodinu drží pohromadě hlavně láska. Dnes už vím, že je to také pravda, bez které život nemá žádný smysl. Bohužel i v rodinách se stává, že před sebou lidé něco tají, třeba i dlouhé roky. Ne vždycky ze zlého úmyslu. Někdy prostě jenom proto, že se bojí, co by pravda způsobila. Byl to náš všeuměl Když jsem byla mladá, žila jsem s manželem Karlem a našimi dvěma dětmi
3 minuty čtení
Celý život jsem byla přesvědčená, že mé jediné dítě podědí jednou všechno, co mám. Pak se ale stalo něco, co můj názor změnilo. Už mi táhlo na pětasedmdesát, když jsem si začala říkat, že to se mnou jde rychle z kopce. Udržovala jsem se do té doby v dobré kondici, protože jsem žila celý život na vesnici v domku se zahrádkou a snažila se být stále fyzicky aktivní. Měla jsem velkou zahradu, malý
4 minuty čtení
Vnuci mi říkají, že bych měla napsat, co se stalo za války. Ne proto, že to bylo tak jedinečné nebo zajímavé, ale proto, aby se na to nezapomnělo. Před válkou jsme bydleli v malém domku. Tatínek František pracoval jako strojník v továrně, maminka Marie šila a starala se o nás tři děti, mě, staršího bratra Honzu a mladší sestřičku Věrušku. Měli jsme zahrádku, slepice a psa. Vzpomínám si na neděl
3 minuty čtení
Když se mě někdo zeptá, jaký mám vztah se svou jedinou dcerou, diplomaticky odpovídám, že hezký. Ale to není až tak pravda. Mnozí si představují, že dcera je pro mámu ta nejbližší přítelkyně, se kterou pije kávu a probírá život. Jenže v případě mém a mé dcery je to trochu nebo spíš hodně jiné. Obě dvě jsme stejné Simoně je pětatřicet. Je to úspěšná, moderní žena, manažerka, která má všech
3 minuty čtení
Mámě a tátovi to společně klapalo. Byli jsme krásná rodina. Ani ve snu by mě nenapadlo, že táta není můj vlastní. Až jednou mi přišel záhadný dopis. Obdivovala jsem své rodiče, jak jim to spolu krásně fungovalo. V mých očích to byl dokonalý pár. Nikdy mě nenapadlo, že je něco špatně. Byla jsem celá po mamince, povahou i podobou. Už jsem byla zvyklá na řeči okolí k mému otci, které zněly asi
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Děsily otrokáře dahomejské amazonky?
historyplus.cz
Děsily otrokáře dahomejské amazonky?
Francouzi nahánějí černé otroky na loď. Nevnímají je jako lidské bytosti, ale pouhé zboží. Vyděšené výrazy v černých očích v kontrastu se svítícím bělmem jako by říkaly: „Co s námi bude?“ Část z nich nepřežije ani nalodění. Domorodci z Dahomejské říše (dnešní západoafrický Benin) se bílých francouzských otrokářů bojí jako čert kříže. Přitom se ale jejich království
Nepečený dort s jahodami
tisicereceptu.cz
Nepečený dort s jahodami
Dezert s jahodami a tvarohem bez z mascarpone pečení připravíte ze sušenek. Ingredience 3 balíčky rodinných BeBe sušenek 120 g máslo 500 g tvaroh 400 ml smetana ke šlehání 220 g cukru moučky
Úspora elektřiny o desítky tisíc a kvalitnější led. Ice Arena Kateřinky dokončila úspěšný test nové technologie
epochalnisvet.cz
Úspora elektřiny o desítky tisíc a kvalitnější led. Ice Arena Kateřinky dokončila úspěšný test nové technologie
Pražská Ice Arena Kateřinky dokončila testování nové technologie HIPPOTRON ICE, která pomohla snížit měsíční náklady na elektrickou energii v průměru o 28 000 Kč a zároveň výrazně zvýšila kvalitu ledové plochy. Testování zařízení probíhalo od května do července s cílem prověřit jeho skutečný přínos a spolehlivost v energeticky náročném letním provozu.   Dodavatelem řešení je
Magie kouzelných bylinek
nejsemsama.cz
Magie kouzelných bylinek
Zajímáte se o byliny? A víte, že kromě léčení je lze využít i v magii? O úplňkových nocích vyrážely do lesů čarodějky, aby nasbíraly magické bylinky do svých lektvarů. Které rostlinky mají tu kouzelnou moc? Jako pomocníka ke změně ve svém životě můžete využít i přírodu v podobě bylin. Chce to ovšem vědět víc o jejich magických schopnostech. ALOE Hlavní užití je
Homo floresiensis nebyl lovec, ale „dojídač zbytků“
21stoleti.cz
Homo floresiensis nebyl lovec, ale „dojídač zbytků“
Pouhý metr vysocí zástupci druhu Homo floresiensis, kterým se proto přezdívá „hobiti“, žili na indonéském ostrově Flores asi 700 000 let. Dlouho se mělo za to, že to byli vrcholní predátoři, kteří lov
Adoptujte mořskou želvu a sledujte její cestu oceánem
iluxus.cz
Adoptujte mořskou želvu a sledujte její cestu oceánem
Nebojte, nejedná se o adopci v běžném slova smyslu. Žádná želva se totiž nestěhuje do nového domova a člověk se nestává jejím majitelem. Místo toho dostává možnost symbolicky podpořit konkrétního mořs
Vyhodíš ho oknem, vrátí se ti dveřmi! Tři pražské defenestrace
epochaplus.cz
Vyhodíš ho oknem, vrátí se ti dveřmi! Tři pražské defenestrace
Ocitá se v patové situaci. Vpředu na něj zívá prostorné okno a pod ním nabroušené zbraně rozvášněného davu. V zádech ho motivují ke skoku zástupci vzbouřenců. A právě ti ho nakonec dotáhnou k oknu a hodí vstříc tragickému osudu. Pivo, hokej, Švejk a nebo třeba kontaktní čočky. Češi prorazí ve světě s celou řadou věcí a do výčtu
Zesnulá babička mi přišla na pomoc
skutecnepribehy.cz
Zesnulá babička mi přišla na pomoc
Kamarádi mě kdysi zavřeli na hřbitově. Seděla jsem na lavičce a brečela. Pak přišel někdo, koho jsem ještě nikdy nepotkala. U nás na vesnici nebylo moc míst, kam by se dalo jít. Široko daleko jen samá pole, pak rybník a hřbitov. Právě ten byl častým cílem naší dětské party. Kdo měl nejvíc odvahy, ten obešel celý hřbitov sám.
Zakletý mnich u Loun: Kámen, který měl být člověkem
enigmaplus.cz
Zakletý mnich u Loun: Kámen, který měl být člověkem
Na první pohled je to jen zvláštní kámen v poli. Když se ale člověk zastaví u Drahomyšle mezi Louny a Žatcem, začne mít pocit, že se před ním skutečně rýsuje postava v kápi. Stojí tu více než dva metr
Textury a dekory pro stěny
rezidenceonline.cz
Textury a dekory pro stěny
Tapeta jako výrazové gesto definuje atmosféru místnosti. Vzor, textura, barevnost, to vše vytváří vizuální rytmus, který ovlivňuje vnímání prostoru. Nálada interiéru tak může být ve výsledku klidná i bouřlivá, ale vždy by měla být promyšlená. Dobře zvolená tapeta dokáže proměnit prostor bez nutnosti stavebních zásahů. Je to nástroj, který pracuje s emocí, rytmem i světlem,
Odejde Štěpánková kvůli lásce do ciziny?
nasehvezdy.cz
Odejde Štěpánková kvůli lásce do ciziny?
Po rozpadu osudového vztahu začíná herečka Lucie Štěpánková (44) znovu a během náročného natáčení měla poznat muže, který jí pomohl překonat nejtěžší chvíle. Poslední rok přinesl herečce Lucii Ště
STRÁŽNICKÝ PODZIM NA DĚDINĚ
epochanacestach.cz
STRÁŽNICKÝ PODZIM NA DĚDINĚ
Tuto neděli se uskuteční „Podzim na dědině“. Od 9 do 17 hodin ve Skanzenu Strážnice. V programu se návštěvníci seznámí s tradičními způsoby hospodaření a životem na moravské vesnici přelomu 19. a 20. století. Nebudou chybět tradiční podzimní práce, orba koňským potahem, malý řemeslný jarmark, vinný šenk s burčákem i odrůdovými víny, ukázky přípravy tradičních