Sama tomu propletenci sotva rozumím. Můj manžel mi zahýbal s paní, která se nyní stala mojí tchyní, protože jsem si vzala jejího syna!

Vdávala jsem se skoro ve čtyřiceti a děti jsem stihla porodit tak tak. Manžel byl o dost starší, skoro o patnáct let. Nebyla to žádná osudová láska, spíš takový sňatek z rozumu. Oba jsme toužili po rodině, zázemí a všem, co k tomu patří.

Oba jsme byli dost osamělí a oba zažili zklamání z předchozího vztahu. Prostě jsme se vzali a věřili, že nám to bude fungovat. Pár let bylo všechno fajn, ale potom se to tak nějak zkazilo. Manžel byl stále někde na cestách, údajně služebních.

A časem už jsem tomu ani nevěřila a trochu tušila, že je mi nevěrný. Ale já jen lítala kolem rodiny a byla čím dál unavenější.

Manžel si našel jinou, starší

„Chci se rozvést,“ oznámil mi manžel jednou úplně zničehonic, když se vrátil ze své poslední služební cesty. Zůstala jsem na něho koukat s otevřenou pusou. „Rozvést? A proč, prosím tě? Mně táhne na padesát a tobě bylo už pětašedesát.

Co blázníš?“ nechápala jsem a doufala, že je to jen nějaký žert. Nebo test. On můj manžel občas nějaké absurdní vtípky s radostí vymýšlel. Jenže, s tím rozvodem to myslel smrtelně vážně. A důvod? Ten mě úplně ohromil. „Našel jsem si ženu.

Miluju ji a nemůžu bez ní žít!“ tvrdil úplně vážně, ale já tomu nemohla uvěřit. On vytáhl mobil a ukázal mi její fotku. Byla starší než já. Dáma. Hezky oblečená, upravená. Musela jsem uznat, že má vkus. S tou jsem tedy nemohla soutěžit.

Netrvalo dlouho a byli jsme rozvedení. O majetek ani děti jsme se nehádali, vždyť ty už byly dospělé. Všechno proběhlo v klidu a můj bývalý manžel se nastěhoval ke své nové ženě, kterou si hned

po rozvodu vzal. Jakoby někam strašně spěchal. Já zůstala sama a nevěděla jsem, co si počít.

Seznámila jsem se s fešákem

Naše dcery už měly svoje zájmy a trávily víc času s kamarádkami než s mámou. Tak jsem se pustila do rekonstrukce bytu, aby mi nic nepřipomínalo mého manžela, po kterém se mi stýskalo víc, než mi bylo milé. Rozhodla jsem se i pro koupi nové ledničky a pračky.

Vypravila jsem se do nedaleké prodejny a natrefila na moc milého prodavače. Se vším poradil, všechno zařídil. Byla jsem z něho úplně unešená. „Škoda že je mladší. Už jsem pro něho asi stará bába,“ říkala jsem si smutně. Moc se mi totiž líbil!

Byl takový plný života, optimismu. Čišela z něho energie, kterou jsem já až bolestně postrádala. Asi za týden mi přivezli tu pračku i ledničku a k tomu i překvapení. „Mého“ prodavače! „Přišel jsem to tady zkontrolovat!“ smál se nakažlivě a zůstal až do večera.

Potom zas a další den taky. Měl o mě zájem a já se nebránila. Ani trochu. Za dva měsíce už u mě bydlel.

Všichni jsme teď příbuzní

„Měl bych tě představit mámě, ale ta má teď jiné starosti. Je čerstvá novomanželka,“ řekl mi Marek. Pojala jsem podezření a trochu se i lekla. Uvědomila jsem si, že vlastně ani nevím, jak se ta manželova nová manželka jmenovala příjmením.

Mluvil o ní jako o Evičce a vzal si ji tak rychle, že na její příjmení nepřišla vůbec řeč. Moje předtucha se vyplnila. Můj prodavač Marek byl syn manželky mého bývalého manžela! A tak jsme se na svatbě všichni pěkně sešli.

Jen doufám, že moje dcery se v budoucnu nezamilují do Markových synů z jeho prvního manželství. To byl pěkný propletenec!

Eva R. (64), Břeclav