Byl to takový náš psí dobrák, který si nechal líbit všechno. Jedné noci se ale ve světle úplňku proměnil v děsivou příšeru. Byla jsem zoufalá.

Příběh, který vám píšu, se stal na chalupě našich známých. Byl to starý dům, snad vždycky zahalený v tajemném mlžném oparu. Tehdy jsem tam byla pozvána na oslavu narozenin. Bylo krásné babí léto, které lákalo k procházkám přírodou.

Během pozdního odpoledne jsme se scházeli na zahradě, kde měla akce probíhat. Vzala jsem s sebou i našeho psa, velikého dobráka, který nikdy nikomu neublížil. Všichni si ho okamžitě zamilovali.

Přišel večer, seděli jsme a popíjeli, a já najednou zaznamenala ten upřený pohled. Díval se na mě nehnutě, vypadalo to, že je až v jakémsi podivném transu. Nikdy jsem u svého psa takový pohled neviděla.

Bála jsem se

Nereagoval na žádný můj povel. Jeho výraz mě děsil, dříve dobrácké oči teď svítily nenávistí, mráz mi běhal po zádech. Bála jsem se pohnout, natož se zvednout a kamkoli jít.

Nakonec jsem ale přemohla svůj strach, to když mě kamarádka požádala, ať jí jdu pomoct do kuchyně.

Pes se vydal pomalu a tiše za námi. Kdykoliv jsem se otočila, zasvítily ve tmě ty jeho oči ozářené měsícem v úplňku. Náš pes mě stále upřeně pozoroval, dokonce začal cenit zuby. Nespouštěl ze mě oči a následoval každý můj krok.

Když jsem se po chvíli odvážila ho pohladit, vrčel na mě, což jsem u něj v životě nezažila. Jako by přede mnou stál sám ďábel. Dívali jsme se vzájemně do očí, a já tušila, že to pro mě nedopadne dobře.

Křížek mi pomohl

Když jsme tam tak nehnutě stáli proti sobě, já a pes, musela zapracovat nejspíš nějaká moje intuice nebo podvědomí. Měla jsem na krku křížek na zlatém řetízku, který mi kdysi věnovala moje babička, která mě milovala.

Možná v tu chvíli dokonce stála vedle mě a vnukla mi tu myšlenku. Pomalu jsem zvedla ruku, řetízek rozepla a pomalu se s tou křesťanskou ikonou blížila k čenichu psa.

Pes se najednou celý oklepal, jako by se probral z nějakého transu, hlasitě zavyl a pak se schoulil na podlahu.

Odvážila jsem se ho pohladit. Vesele poskočil a začal se ke mně lísat jako dříve. Jako by si na nic nepamatoval. Byl to zkrátka zase můj psí dobrák.

Nikdy jsem si nedokázala vysvětlit tu jeho náhlou agresi vůči mně jinak, než že byl na chvíli ovládnut zlým démonem.

Časem se moje známá rozhodla tu starou chalupu prodat. Říkala, že se v ní necítí dobře. V noci slyší divné hlasy a její kočka na ni při tom divně zírá.

Lucie (68), Klatovy