Nechtělo se mi věřit, že je ten kousek lesa prokletý a plný zla. Pak jsem ale zkusila své kouzelné kyvadlo. Musela jsem vzít nohy na ramena, abych utekla temné bytosti.

Ten kousek lesa mě přitahoval záhadnými historkami, které o něm mezi místními kolovaly. Už v pradávných dobách se v okolních jeskyních skrývali tajemní obyvatelé. S okolním světem je spojovala jen krkolomná cestička.

Ještě v době nedávné byla veřejnost šokována děsivou událostí, která se zde udála. Z neznámého důvodu tehdy došlo mezi třemi dřevorubci v těchto místech k bitce.

Byl to člověk?

Jeden byl zabit, druhý těžce zraněný a třetí zmizel a nikdy ho nikdo nenašel. Zraněný mladík vyprávěl, jak se kamarád náhle proměnil před jejich očima ve démona. Nikdo mu samozřejmě nevěřil.

Nejspíš pod vlivem pověsti se začala množit svědectví houbařů i různých turistů, že se ze skal okolo ozývá děsivé vytí. I myslivec se nechal slyšet, jak v noci z posedu sledoval u lesa podivnou vrávorající bytost, která vypadala jako zraněný člověk.

Už se chystal sešplhat na zem, aby nešťastníkovi pomohl, když se ta bytost zastavila, zvedla hlavu a začala výt. Myslivec se neodvážil na posedu pohnout. Seděl tam až do rána.

I když od těchto událostí uplynulo padesát let, lidé mají z tohoto lesa velký respekt a z daleka se mu vyhýbají.

Kyvadlo se pohnulo

Po revoluci jsem se začala zajímat o všechno magické, koupila jsem si dokonce kyvadlo a učila jsem se s ním. A protože jsem si chtěla své schopnosti vyzkoušet, do tajuplných míst svého dětství jsem se vypravila.

Byla jsem moc zvědavá, jak se bude tento nástroj na měření energií chovat. Našla jsem si pařez přímo ve středu strašidelného místa, v lesíku mezi skalami, a vyndala kyvadélko. Jen jsem ho uchopila za závěs, projelo mnou mrazení od hlavy až k patě.

Vrazily mi slzy do očí a začala jsem popotahovat. Kýchla jsem. Všechno to byly neklamné znaky toho, že v místech je neblahá energie, že tam ale jsou také nadpřirozené bytosti, to ještě neznamenalo. Kyvadlo se pohnulo.

Pomalu se začalo zvedat, zastavilo se kolmo ve vzduchu a pak mi ho někdo vytrhl z ruky. Ta energie mi přetrhla závěs a kyvadlo odletělo do křoví. Neodvážila jsem se ho hledat. Jediným mým přáním bylo okamžitě zmizet. Vnímala jsem ve své blízkosti něco nebezpečného.

Přízrak mě nedohonil

Couvala jsem pryč z prostoru a musela se hodně držet, abych neutíkala. Ať už tam bylo cokoli, bylo to zlé.

Rozběhla jsem se po krkolomné cestičce, co mi nohy stačily, a kdykoli jsem se otočila, zdálo se mi, že vidím obrys muže – více a více se ke mně přibližoval. Když jsem dorazila na rozcestí, měl mě už na dosah. Přeběhla jsem potok a viděla už první domek vesnice.

Ohlédla jsem se. Temná postava byla pryč. Jako by se rozplynula. Od té doby tam raději nechodím.

Alena (58), Děčín