Nevím, co nás tehdy napadlo k té nebezpečné babě jít. Věštila z ruky a nebylo to nikdy nic dobrého. Babička tvrdila, že nám přičarovala neštěstí.
Nikdy jsem netoužila znát svoji budoucnost. Jenže kamarádky Jitka a Míla to měly jinak. Souhlasila jsem, že s nimi půjdu k Hedvice, která se zabývala věštěním. Byla to taková podivná bytost, bydlela na samotě a kolovaly o ní divné zvěsti.
Zejména o jejím mládí, kdy dokázala uhranout každého chlapa. Nakonec se zamilovala do hajného a žila s ním léta na samotě. Děti neměli. Hajný zemřel za podivných okolností pádem ze skály.
Co nás čeká a nemine?
A k této ženštině jsme se vypravily. Doma jsme to raději neřekly, protože naši rodiče a hlavně prarodiče brali pověst o zlé Hedvice vážně. My se tomu ale smály a byly na starou vědmu zvědavé.
Hedvika nás přivítala u vrátek, provázela jí kočka a po zahradě pobíhala srna. „Našla jsem ji zraněnou, asi auto, tak jsem ji z toho vypiplala,“ huhlala Hedvika a sápala se Jitce po ruce, aby nahlédla do její budoucnosti.
Čelo se jí srazilo do varhan a povídá: „Holka, toho, co potkáš na bále, si neber! Bude tě týrat, až potratíš, vezmeš si Vojtu, traktoristu!“ Jitka vytřeštila oči: „Jakýho Vojtu, traktoristu?“ Hedvika se ale už sápala po další ruce…
Naháněla nám hrůzu
Míla obracela oči v sloup, když jí baba líčila, že zůstane s dětmi na ocet. „Jedno dítě ti uteče do světa a to druhé tě zruinuje, ty se nedoplatíš!“ Pak zaostřila Hedvika na mě. V očích se jí blýsklo. Její kostnatá ruka se blížila k mojí. „Tak ukaž, co potká tebe za neštěstí,“ zasyčela jako had.
Dívala se dlouho. Pak si odfrkla jako kůň. „Holka, ty dopadneš jako já! Skončíš na samotě a budeš s čerty kozy pást!“ Ani nevíme, jak jsme se ocitly venku ze dveří a pak z vrátek. Do druhého dne jsme se z toho vyspaly a věštbám se zasmály.
Zejména to, že bude s čerty kozy pást, se rozneslo po celé vesnici. „Tam jste neměly chodit, holky nešťastné!“ křižovala se moje babička. „Ta stará vám přičarovala neštěstí!“ Nevěřily jsme tomu a časem na historku s věštěním zapomněly. Čas šel a šel…
Budu pást kozy?
Dnes, po padesáti letech, musím říct, že se všechny věštby naplnily. Jitka si opravdu vzala tyrana a nakonec od něho utekla po nešťastném potratu k řidiči autobusu, který občas jezdil i s traktorem. Míla zůstala s dětmi sama, dcera se vdala do ciziny a syn jí nadělal dluhy. Je samá exekuce.
A já? Vzala jsem si automechanika. Zemřel poměrně brzy a já zůstala sama, v podstatě bydlím na samotě. Bavím se ezoterikou, hodně o ní čtu, občas vykládám karty a sbírám bylinky. Jen ti čerti zatím nedorazili a kozu taky nemám. Ale kdoví, ještě není všem dnům konec…
Věra (68), Plzeňsko
