Domů     V noci přišla poděkovat
V noci přišla poděkovat
5 minut čtení

Láska a smutek dokážou někdy přivolat nečekaný zázrak. Když naše milovaná holčička opustila tento svět, nebyli jsme s manželem u ní.

Myslím, že to nejhorší, co může potkat každou matku a každého otce, je, když přijdou o své dítě, které moc milovali. Nám se to stalo už téměř před čtvrt stoletím, ale ta bolest je pořád stejná, i když jsme pak s Mojmírem měli ještě další dvě děti.

Sny se rozplynuly

O tom, že je Nikolka vážně nemocná, jsme se dozvěděli, když jí byly čtyři roky. Byla to pro nás s manželem těžká rána – náš svět se točil jen kolem ní. Už od chvíle, kdy se dcerka narodila, jsem občas přemýšlela, jaký prožije život a jaká ji čeká budoucnost.

Nemohli jsme dělat vůbec nic

V těch nejodvážnějších snech jsem se viděla, jak se s manželem účastníme její promoce, potom si najde hodného partnera a my uspořádáme velkou svatbu. Všechny tyto sny najednou byly v ohrožení a připadaly mi nesmyslné.

Naše Nikolka měla vážné onemocnění tvorby krve a prognóza doktorů zněla jasně: budeme bojovat, ale šance nejsou příliš vysoké. Dala bych bývala všechno, abych dcerku mohla zachránit nebo jí jakkoliv pomoci.

Můj manžel by bez váhání obětoval svůj život za její. Tohle všechno však byla jen marná a nesmyslná přání. Nebylo v našich silách, abychom naší dcerušce jakkoli pomohli.

Věděla, co přijde

Dcerku, která nyní trávila více času v nemocnici než doma, jsme se snažili uklidňovat a říkali jsme jí, že se brzy uzdraví. Malé děti jsou ale vnímavější než my dospělí a nenechají se tak snadno obelhat.

Nikolka byla velmi inteligentní a já jako matka jasně cítila, že dcerka o svém stavu ví nebo přinejmenším, že tuší, že je to s ní špatné. Nejvíce mě šokovalo, když jednou řekla, že už brzy půjde do nebíčka.

V její přítomnosti jsem jí to vymlouvala, říkala jsem jí, že Bůh si k sobě bere staré lidi, ale na chodbě nemocnice jsem se pak hlasitě rozbrečela.

Čekání na nejhorší

Nikolky stav se stále zhoršoval a my jsme se s manželem připravovali na nejhorší. Smířit se s tím nedalo, ale rozum věděl, že konec se blíží. Snažili jsme se u dcerky trávit co nejvíce času.

Měla kolem sebe své nejmilejší hračky, rozmazlovali jsme ji tak, jak bylo v rámci těchto smutných okolností možné. Pak už byla většinu času na přístrojích a pod vlivem tišících léků. Někdy nás ani nepoznávala nebo se chovala netečně. Nikdy už neproliji tolik slz jako tehdy.

Zemřela sama

Chtěla jsem být u Nikolky v jejím posledním okamžiku, držet ji za ruku a hladit po tvářičce. Přáli jsme si to s Mojmírem oba. Okolnosti ale bohužel zapracovaly proti nám.

V tu noc, kdy naše dcerka vydechla naposledy, byl manžel na služební cestě a já jsem ležela doma se začínající angínou, takže jsem do nemocnice v tomto stavu jít nemohla.

Upadla jsem do depresí

Ačkoliv jsme věděli, co přijde, náš smutek se nedal s ničím srovnat. Navíc jsme si oba vyčítali, že jsme se s Nikolkou nemohli nerozloučit. Měla jsem z toho deprese a ani Mojmír neměl tolik síly, aby mě dokázal utěšit.

Musela jsem brát dokonce i uklidňující léky a prášky na spaní, tak zlé to se mnou bylo.

Žila jsem vzpomínkami

Pohřeb naší dcerky byl malý, uzavřený a soukromý. Její popel jsme vysypali na jejím nejoblíbenějším místě, kam jsme všichni společně chodili na procházky.

Chodila jsem pak na to místo denně a v mysli jsem si vybavovala všechny ty krásné a radostné chvíle, které jsme tam zažívali. Bylo to vlastně to jediné, čeho jsem po pohřbu dcerky byla schopná.

Páté narozeniny

Dny a týdny se vlekly jako v tom nejtěžším snu. Když už jsem se začala trošku vzpamatovávat, přišel den Nikolčiných narozenin. Bylo by jí bývalo pět let. S Mojmírem jsme je oslavili tak, jako by dcerka žila.

Dali jsme jí „dárek“, panenku, upekli dort a ozdobili ho pěti svíčkami. Té noci se pak stal zázrak.

Vrátila se jako anděl

Vzbudili jsme se po půlnoci a zjistili, že z obývacího pokoje vychází silné bílé světlo. Mojí první myšlenkou bylo, že hoří, ale pak mě manžel vzal za ruku a šli jsme se podívat, co se děje. Když jsme přišli do pokoje, zůstali jsme oba stát v němém úžasu.

Uprostřed toho světla stála Nikolka. Vypadala jako anděl.

Nebyl to jen sen!

S manželem jsme tam stáli a bez hnutí sledovali, jak se na nás usmívá. Pak promluvila. Řekla, že nám děkuje za všechno, co jsme pro ni kdy udělali, a že nemáme být smutní, protože se nám narodí další děti.

Trvalo to snad dvě nebo tři minuty, ale nikdy na tu chvíli nezapomenu. Lidem jsme o tom neříkali, beztak by si mysleli, že si vymýšlíme, ale já a manžel víme a budeme vědět navždy, že se to skutečně stalo a že to nebyl jen pouhý sen.

Do života se nám vrátila radost

Po tomto neskutečném zážitku jsme s manželem postupně přestali žít pouze minulostí a vzpomínkami a začali jsme hledět i do budoucnosti. Za pár let se nám narodila dcera Adélka a pak ještě syn Lukáš.

Do našeho domu se tak opět vrátila radost a smích. Dodnes však na naši Nikolku s láskou vzpomínáme a nikdy na ni nezapomeneme.

Irena P. (55), střední Čechy

Související články
3 minuty čtení
Když se mi vybaví Marie, jako první vidím její smích. Rozléhal se po celé ulici, byl nakažlivý jako jarní radost. Už 30 let jen vzpomínám. Znaly jsme se od školky, ale nejvíc jsme si byly blízké na střední. V létě jsme sedávaly na lavičce před jejím domem, v ruce měly ta kulatá lízátka, která byla buď jahodová, nebo citronová. Probíraly jsme celý svět. Kluky, hudbu, sny. Byla vždycky odvážnější
3 minuty čtení
Bylo to loni na podzim, když ten dům vzplanul. Seděli jsme doma ve městě, byl už večer, když zazvonil telefon. Volali nám z hasičského sboru z vesnice. Soused zahlédl plameny, kdy to vzplálo od blesku. Na pach kouře, který se mi vryl do paměti i několik hodin poté, co jsme dorazili, nezapomenu. Vzpomínky v kouři Ten dům patřil manželovým rodičům. Bydleli tam celý život a on tam vyrůstal.
3 minuty čtení
Šedesátka už mi klepe na dveře. Vnoučata nemám a ani mít nebudu, sama jsem totiž nikdy neměla děti. Tolik jsem však chtěla. Jmenoval se Ondřej a byl jen o pár měsíců starší než já. Bydlel nedaleko od nás a znali jsme se snad odmalička. Pokud mi ještě paměť dovolí dostat se do našich školních let, vidím tlupu veselých rošťáků, mezi nimi okatou černovlasou holčičku se dvěma copy a modrookého hube
3 minuty čtení
Je to hrozná nemoc. Bere vám slova, paměť a mění vás v jiného člověka. Alzheimer mi vzal kamarádku z dětství. Poprvé jsme se viděly v první třídě. Seděla v lavici přede mnou, copánky stažené červenou mašlí. Sylva se jmenuje. Skamarádily jsme se a od té první třídy jsme se staly nerozlučnými. Byla to kamarádka, která znala všechny moje lásky, pády, ztráty i vítězství. Chodily jsme spolu na tanco
2 minuty čtení
Byl chladný listopadový podvečer, když se mu udělalo zle. A já netušila, jestli se nevidíme naposledy. Slova se mu zamotala, ruka mu klesla a oči zůstaly podivně nehybné. Zavolala jsem záchranku a snažila se mu držet ruku, i když on už mě nevnímal. Můj muž Jiří. Když přijeli záchranáři, celou dobu jsem mu opakovala, že to bude dobré, ale uvnitř mě svírala panika. Měli jsme za sebou 50 let spole
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Duch na útěku: Příběh, kde se role oběti a pronásledovatele obrátily
enigmaplus.cz
Duch na útěku: Příběh, kde se role oběti a pronásledovatele obrátily
Dětská zvídavost je nesmírná. Ale co když se tříleté dítě rozhodne prozkoumat něco, co nemá žádné fyzické tělo? To se stalo Američance Diane Davis, jejíž setkání s nadpřirozenou entitou bylo jiné než
Vytáhli Sověti strůjce svých vesmírných úspěchů přímo z gulagu?
historyplus.cz
Vytáhli Sověti strůjce svých vesmírných úspěchů přímo z gulagu?
„Úchvatné!“ honí se hlavou Sergeji Koroljovovi, když zpoza ohradníku sleduje zkušební start německé rakety V-2. V říjnu 1945 sovětský konstruktér vidí vzlétnout velkou raketu vůbec poprvé v životě. Při pohledu na kolos stoupající k nebesům si uvědomí, že přesně tohle je cesta, jak dosáhnout dosud neuskutečněného a vynést člověka do vesmíru…   Američané měli Wernhera
Sklo jako působivý architektonický materiál
rezidenceonline.cz
Sklo jako působivý architektonický materiál
Velkoplošné prvky ze živého transparentního materiálu stavbu osvěžují, propouštějí do jejího nitra spoustu světla, a tím zlepšují kvalitu vnitřního prostředí. Navíc významně ovlivňují vzhled budovy. Tak jako dřevo a kámen v konstrukčních řešeních zdařile zastupuje ocel, výplně z cihelného či jiného zdiva zase velmi působivě nahrazuje sklo. Jeho vizuálního benefitu v podobě zrcadlení oblohy i
Čeští vědci „přesvědčili“ kmenové buňky tvořit zubní tkáň
21stoleti.cz
Čeští vědci „přesvědčili“ kmenové buňky tvořit zubní tkáň
Často propíraným tématem poslední doby je léčba kmenovými buňkami. Jedná se o nediferencované buňky, které je možné získat třeba z tukové tkáně a které mají hojivé schopnosti, jichž lze za určitých ok
7 kroků, jak pečovat o pleť v horkém létě
nejsemsama.cz
7 kroků, jak pečovat o pleť v horkém létě
Léto je pro pleť výzvou – více slunce, tepla i potu, a přesto toužíte po zářivém vzhledu, svěžesti a hydrataci. Co zařadit do každodenní rutiny? V létě se pravidla každodenní péče o pleť mění. Pleť je vystavena vysokým teplotám, UV záření a suchu a make-up vydrží přece jen o trochu méně. Máme pro vás tipy
Objevte lokality, o nichž se říká, že mají léčivou moc
epochanacestach.cz
Objevte lokality, o nichž se říká, že mají léčivou moc
V Česku nalezneme nepočítaně míst s magickou energií. Zde jsou další z nich, která mají prý dokonce až léčivou moc! Nedokončený chrám dobije baterky V Panenském Týnci v okrese Louny má původně stát velkolepá stavba chrámu, ta však zůstává nedokončena. Přesto místo i nadále láká mnoho lidí a je důkazem, že není nutná přepychová výzdoba
V Monopolech se hrálo o svobodu
epochalnisvet.cz
V Monopolech se hrálo o svobodu
Zajatí britští letci se snaží nedat najevo svou radost. Právě k nim do německého zajateckého tábora doputoval zvláštní dárek – desková hra Monopoly. Nemá jim posloužit jen k ukrácení času. Pomůže jim k útěku.   „Je vaší povinností pokusit se o útěk ze zajetí,“ vtloukali britským vojákům do hlavy při výcviku. Někteří z nich, většinou letci, dostávali za druhé
Skončí Aneta Krejčíková brzy na mizině?
nasehvezdy.cz
Skončí Aneta Krejčíková brzy na mizině?
Po rozchodu s tělocvikářem Ondřejem Rančákem (40) se těšila na nový začátek. Jenže teď prý Aneta Krejčíková (34) začíná svých činů pomalu litovat. Je to teprve pár měsíců, co se rozhodla pro rázný kro
Moje stará kočička za sebe přivedla náhradu
skutecnepribehy.cz
Moje stará kočička za sebe přivedla náhradu
Moje úžasná kočička Didi mě léta provázela životem. Ve chvíli, kdy cítila, že brzy nadejde její čas, se postarala o svého nástupce. Nebyla jsem nadšená z toho, že si děti prosadily kotě. Přinesly ho z útulku. Kočička Didi se u nás rychle zabydlela. Rázem byla paní domu ona. Spala s námi v posteli a byla tak mazaná, že se naučila pouštět si
Zapékaný kozí sýr s jablkem a ořechy
tisicereceptu.cz
Zapékaný kozí sýr s jablkem a ořechy
S kozím sýrem Ivana Anderlová dokáže přímo čarovat. Zkuste i vy vykouzlit naprosto báječný pokrm podle jejího receptu. Ingredience 200 g kozího sýru 2 celozrnné bagetky nebo chléb 1 jablko ol
Sofistikované vrstvení
iluxus.cz
Sofistikované vrstvení
Ve světě módy platí jedno pravidlo: styl je způsob, jak říci světu, kdo jste – bez jediného slova. A právě sofistikované vrstvení šperků se stává nástrojem sebevyjádření, který oslavuje individualitu,
Gladiátoři: Život a smrt šampionů starověké arény
epochaplus.cz
Gladiátoři: Život a smrt šampionů starověké arény
Představte si dunění davu, ostrý lesk oceli a vůni krve mísící se s prachem v rozpálené aréně. Právě zde, v srdci Římské říše, se psaly osudy mužů, kteří byli zároveň obdivováni i odsuzováni – gladiátorů. Tito bojovníci, vhození do mlýnku na maso pro zábavu mocných a lidu, vedli život plný protikladů. Měli sice špičkovou lékařskou