Stačil jeden telefonát a já se pak nemohla několik let zbavit podivného chlapa, který mě zasypával nadávkami i lichotkami.

Byla jsem studentka a seděla tenkrát na přepážce jedné cestovní kanceláře v příletové hale na letišti. Jednalo se o skvělý přivýdělek. Byla jsem ráda, že se ve volných chvilkách ještě stíhám učit.

Sousředila jsem se jen na práci a na školu a byla jsem tam celkově moc spokojená. Práci jsem si mohla plánovat na dopolední nebo večerní směnu, podle svých časových možností. A jednoho dne během večerní směny, která končila v jedenáct večer, zazvonil telefon. Přibližně hodinu před zavíračkou.

Čtenářská anketa

Nějaký muž na druhé straně na mě vysypal, že dělá průzkum do nějakého pánského časopisu a chtěl ode mě pár postřehů. Byla jsem naivní a mladá. Navíc jsem se trochu nudila. Žádné nebezpečí jsem za tím necítila.

A tak jsem dotyčnému neznámému klidně nadiktovala i telefonní číslo, protože mi tenkrát sliboval, že když mě vylosují, něco vyhraji.

Atakoval mě zprávami

Pár dní nato, když jsem celou věc pustila úplně z hlavy, mi přišla zpráva: „Ahoj, sluší ti to.“ Číslo jsem neznala. Rozhlížela jsem se zuřivě kolem sebe a vůbec netušila, kdo je oním ctitelem a kde na mě vzal číslo.

Zprávy se opakovaly kdykoliv jsem byla v práci. Bylo tedy jisté, že mi píše někdo, kdo se tam pohybuje. Jenže takových lidí tam byly tisíce. Otevřeně přiznávám, že jsem z těch smsek neměla dobrý pocit. Byly čím dál více vlezlé.

A dotyčný na druhé straně nechtěl prozradit svoji pravou totožnost. Proto jsem nakonec byla ráda, že jsem v práci skončila a odstěhovala se pryč.

Zase si mě našel

Jenže k mému údivu se mi číslo na displeji objevilo znovu. Asi po dvou letech. Vyděsilo mě to. A zprávy jsem ignorovala. Pak mi ale začal kdosi podivný telefonovat z jiného čísla. Tentokrát jsem se dovtípila už mnohem dříve. Došlo mi, že je to on!

Chlap, co tvrdil, že dělá anketu do časopisu. A jelikož jsem byla o nějaký ten pátek zkušenější, věděla jsem, že ho musím od sebe nějak odpudit. Zbavit se ho jednou pro vždy. Děsilo mě, že ho mám někde v patách a vůbec neznám jeho tvář. Pak mě napadla spásná myšlenka.

Vypátrala jsem ho!

Moje sestra dělala IT práci u jednoho operátora. Proto jsem ji poprosila, jestli by mi mohla číslo nenápadně proklepnout. Měla jsem kliku. Tento pán byl skutečně zákazníkem společnosti, kde pracovala.

Tak jsem konečně měla v kapse jeho jméno, příjmení i adresu. Protože se mi velmi brzy opět ozval, rovnou jsem udeřila. Napsala jsem mu, že vím, kdo je, a že pokud mě nepřestane obtěžovat, obrátím se na policii.

Jeho textovky už totiž byly velmi oplzlé a nepřijatelné. Zareagoval, jak jsem se obávala.

Konečně mi dal pokoj

Poslal mi několik zpráv s různými nadávkami, nazval mě jemně řečeno šlapkou i dalšími podobnými tituly. Ale díky bohu se mi už nikdy poté neozval. Uhájila jsem si svůj klidný život. Ale vyčítám si, jak jsem byla pitomá. Protože tu podivnou anketu tenkrát tutově zorganizoval on!

Vendula H. (42), střední Čechy