Domů     Jen náhodou jsem poznala pravdu o svém otci
Jen náhodou jsem poznala pravdu o svém otci
7 minut čtení

Dodnes nedokážu pochopit, proč mi nikdo neřekl pravdu. Dokonce i babička mou matku ve lžích podporovala.

Kam až moje paměť sahá, vyrůstala jsem jen s matkou. Ta mi celý život říkala, že nás otec opustil a nikdy mě nechtěl vidět, prý o mě neměl vůbec zájem, neplatil ani alimenty, prostě nezodpovědný darebák.

Matka se s ním rozvedla, když mi byly dva roky, tehdy jsem ale byla ještě moc malá na to, abych si svého tátu pamatovala. Jak jsem rostla, pochopitelně jsem se začala zajímat, proč nemám tatínka, kde je a proč za námi nepřijde. Máma mi ale pořád tvrdila, že táta o mě nemá zájem.

O otci mi řekla jen to nejhorší

Žít s matkou ale nebylo nebyl jednoduché. Často mě nechávala doma samotnou, byla pryč dlouho do noci a většinou se vracela opilá, navíc si občas domů přivedla nějakého cizího pána, pokaždé jiného. Na mě měla jen velmi málo času.

Já v té době samozřejmě nechápala, co se děje a v noci jsem se doma sama bála.

Naštěstí jsem později mohla jet k babičce, která bydlela na kraji města, zůstávala jsem u ní i několik dní a ona se o mě starala aspoň trochu víc než matka, když měla své „nejhorší“ dny. Jen jsem pak musela mnohem dřív vstávat, abych to ráno stihla do školy.

Ptala jsem se na tátu samozřejmě i babičky, ale ona mi říkala to samé, co matka, nic nového jsem se nedozvěděla. Tak jsem se na tátu postupně přestala ptát, nikam to nevedlo, přijala jsem to tedy jako fakt, se kterým nic nemůžu dělat.

Ovšem nebýt babičky, nevím, jak bych dopadla. Čím jsem byla starší, tím častěji jsem bydlela u ní, až jsem tam zůstala bydlet natrvalo. Babička mě podporovala, jak mohla, snažila se vytvořit mi zázemí, abych mohla v klidu studovat.

S mámou to bylo čím dál horší, bez lahve už jsem si ji nedovedla představit. Stala se z ní doslova troska a v takovém prostředí jsem žít nechtěla. „Díky“ ní jsem si taky vypěstovala celoživotní odpor k jakémukoli alkoholu.

Ostuda na pohřbu

Hned po maturitě jsem si našla místo a pronajala si malý byt, který jsem si postupně sama zařizovala. U babičky to sice nebylo špatné, ale cítila jsem, že se musím postavit na vlastní nohy.

Dál jsem ji ale chodila navštěvovat a pomáhala jí, když něco potřebovala. K matce jsem raději nechodila.

Byla jsem šťastná, že mám svůj vlastní kout, kde je čisto, voní to, nezakopávám o prázdné lahve od alkoholu a nemusím se bát, v jakém stavu matka přijde, to mi za tu dobu, než jsem zůstala bydlet u babičky, bohatě stačilo. Za nějaký čas babička zemřela.

Bylo mi to hrozně líto, protože ona byla moje nejbližší spřízněná duše. Všechny záležitosti kolem pohřbu jsem musela zařizovat já, protože matka toho nebyla schopná. Moc jsem se s ní nevídala, neměla jsem si s ní ani co říct.

Asi dvakrát dokonce skončila v protialkoholické léčebně, jenže když ji pustili, netrvalo dlouho, a zase s pitím začala. Prosila jsem ji, aby alespoň na pohřeb dorazila střízlivá, a ona slibovala hory doly. Ale dopadlo to tak, jak jsem se bála.

Přimotala se do obřadní síně namol, spadla z lavice, občasnými výkřiky rušila obřad… Museli ji vyvést a já myslela, že se hanbou propadnu pod zem. Od té doby jsem se zařekla, že už k ní nepůjdu nikdy.

Šok v porodnici

Matku jsem tedy ze svého života úplně odstřihla. Po nějaké době jsem se seznámila s Láďou a začali jsme spolu začali žít. Dlouho jsem se ale bála založit s ním rodinu, i když jsem po ní velmi toužila.

Později jsem Láďovi řekla všechno o svém životě, co mě potkalo, a on byl naštěstí velmi trpělivý, nespěchal na mě a já pomalu začala věřit, že je možné žít i jinak, než jak jsem v dětství poznala.

Pak zemřela i moje matka, v opilosti spadla doma hlavou na topení. Našli ji sousedi, když dlouho nevycházela z bytu. Zase jsem zařizovala pohřeb, tentokrát ale bez obřadu. Nikdo by na něj stejně nepřišel a její kumpány z mokré čtvrti jsem stejně neznala.

Necítila jsme při tom nic, ani lítost, ani úlevu, prostě nic. S Láďou jsme se vzali až po deseti letech našeho soužití a já konečně usoudila, že je nejvyšší čas mít dítě.

Bylo mi už třicet let, a tak to nebylo úplně snadné, ale nakonec jsem přišla do jiného stavu. Na miminko jsme se oba dva hrozně těšili a já měla konečně pocit, že žiji normální život jako ostatní.

Těsně před mými jednatřicátými narozeninami se nám narodil syn Davídek a oba jsme byli na vrcholu blaha. V porodnici se mnou ležela na pokoji mladší žena Jitka, taky se jí narodil chlapeček Jiřík a docela jsme si padly do oka.

Povídaly jsme si o všem možném a domluvily se, že se někdy sejdeme, až budeme chodit s kočárky na procházku. Její příjmení bylo dokonce stejné, jako bylo moje za svobodna. Říkaly jsme si, že je to legrační náhoda.

Vyměnily jsme si na sebe telefony a slíbily si, že si zavoláme za tři týdny. Pak ji přišel navštívit její manžel se svým otcem. Jitka mě jim hned představila s tím, že je legrační, že se příjmením jmenujeme stejně, a pak si s nimi povídala.

Já ale zůstala zírat na jejího tchána, zdál se mi nějak povědomý. Přemýšlela jsem, odkud bych ho mohla znát. Pak jsem si uvědomila, že jsme si docela podobní. I on si toho nejspíš všiml a po očku se na mě díval. Pak mu to nedalo a po chvíli se mě zeptal:

„Promiňte, že se tak hloupě ptám, ale nejmenovala se vaše matka náhodou Jiřina?“ Zůstala jsem jako opařená. Chvíli jsem na něj beze slova koukala a pak jsem jen němě přikývla.

V té chvíli mi došlo, že přede mnou nejspíš stojí můj táta, který o mě nikdy neměl zájem. Chtělo se mi brečet. On také neřekl ani slovo, ale než odešli, zeptal se mě, jestli bychom si někdy nemohli o všem promluvit.

Neřekla jsem nic, měla jsem úplně stažené hrdlo a veškerou vůli jsem soustředila na to, abych se nerozplakala, nebo na něj nezačala křičet, a on odešel.

Všechno bylo jinak

Když mě pustili z porodnice, řekla jsem to doma Láďovi. Taky ho to překvapilo, ale říkal, že to možná vůbec není můj otec, že to může být někdo jiný, kdo moji matku znal. A ať to radši pustím z hlavy, o což jsem se snažila. Ne že by mi to moc šlo.

Po třech týdnech se skutečně Jitka ozvala a domluvily jsme se, že půjdeme společně na procházku.

Sešly jsme se v parku a šly pomalým krokem po cestě a ona mi vyprávěla, že její tchán s nimi o mě mluvil a vylíčil jim, že si myslí, že bych mohla být jeho dcera z prvního krátkého manželství.

Její slova jako by ve mně zvedla nějaké vnitřní stavidlo a já se rozpovídala, jak nás opustil, alimenty neplatil, vidět mě nechtěl. Julie ale řekla, že mi to vysvětlí její tchán sám. Čekal na další lavičce a ona nás nechala o samotě.

Chvíli jsme jsme mlčky seděli a pak mi začal povídat, jak to bylo. Že za mnou chodil, ale moje matka ho nikdy nepustila dovnitř. I alimenty platil, ukázal mi složenky, matka je zřejmě propila.

Nemohla jsem uvěřit tomu, jak mi celý život lhala a že ji v tom babička podporovala. Zeptat jsem se jich už ale nemohla. Oběma nám to bylo líto a já se konečně rozplakala. Stalo se to už před lety, ale od té doby jsme se začali s tátou stýkat.

Vždyť jsme museli dohnat to, o co nás matka za ta léta připravila. Julie se stala mou nejlepší kamarádkou a její manžel, můj nevlastní bratr, si zase dobře rozumí s Láďou. Náš David zase našel kamaráda v jejich Jirkovi.

Přátelství nám vydrželo dosud, kdy už jsme skoro v důchodovém věku. Můj otec stále žije, je to skvělý člověk a já jsem šťastná, že ho ještě mám. Jen když si vzpomenu na ty roky, které jsme kvůli matce promarnili, je mi dodnes do pláče.

Jana (58), východní Čechy

Související články
5 minut čtení
Sedím u kuchyňského stolu a dívám se na stěnu, kde kdysi visely dětské kresby. Dnes tam je kalendář. Mé dny plynou stejně. Jen tiše, bez rytmu. Venku prší. Déšť stéká po skle jako slzy, které už nemám sílu vyplakat. Ono i plakat je zbytečné. Dospěla jsem k tomu, že některé věci už prostě jen jsou, jiné zmizely. Je stáří, zmizely radosti z let dávno zpět. Píši na stole, který pamatuje víc než já
3 minuty čtení
Své děti jsme vedli k poctivosti. Nikdy jsme s nimi neměli problémy. Když se z mé vnučky stala zlodějka, byl to šok pro celou rodinu. Když jsem se to dozvěděla, chtělo se mi křičet na celé kolo, že tomu nevěřím a nemůže to být pravda! Moje milovaná vnučka Ivanka byla ve škole nařčená, že krade. Ve třídě se ztrácely věci už delší dobu, byly to samé drobnosti, ale nakonec si na zloděje učitel pol
5 minut čtení
Nemůžu se zbavit tíživého pocitu, že jsem někde udělala chybu. Celý život jsem věnovala své rodině, manželovi, třem dětem, domácnosti. A přesto jsem osamělá! Své rodině jsem dala všechno: svůj čas, lásku, energii i své sny. Všechno jsem podřídila tomu, aby oni byli šťastní. A teď, když jsou dospělí a mají své životy, mám pocit, že pro ně už nejsem důležitá. Ptám se sama sebe: kde jsem to pokazi
5 minut čtení
Celý život jsem se snažila být dobrou dcerou, sestrou, prostě člověkem. Teď, když se ohlédnu, cítím jen hořkost a bolest. Kvůli vlastní sestře. Lenka byla vždycky ta „lepší“. O čtyři roky starší, hezká, chytrá, okouzlující. Když jsme byly malé, rodiče ji zbožňovali. „Podívej, jak je Lenka šikovná,“ říkávala máma, když sestra přinesla ze školy jedničku nebo zazpívala na besídce. Já, tichá a nená
2 minuty čtení
Se snachou jsme si nesedly, to uznávám, ona ale nechce, abych vídala své vnučky. A syn se mě nikdy nezastane. Trápím se tím, že je vidím tak málo! Svého syna Matěje jsem vychovala dobře. Bylo to moje jediné dítě, proto jsem se mu věnovala maximálně, měl všechno, na co si vzpomněl, a já byla přesvědčená, že máme spolu skvělý vztah. Tak tomu bylo do jeho osmadvacátých narozenin. Tehdy vstoupila m
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Jan Kupecký maloval svou duši
epochalnisvet.cz
Jan Kupecký maloval svou duši
Jeden z nejvýznamnějších barokních malířů 17. a 18. století a vyhledávaný portrétista nejmocnějších osobností své doby byl hrdý Čech. Jen v Čechách většinu svého života vlastně vůbec nežil…   Kde se Jan Kupecký (1666–1740) narodil, není úplně jasné. Jeho rodiče pocházejí z Mladé Boleslavi, ale vzhledem ke svému protestantskému vyznání nemají doma právě na růžích
Méně stresu, více koncentrace: K čemu je dobré žvýkat žvýkačku?
epochaplus.cz
Méně stresu, více koncentrace: K čemu je dobré žvýkat žvýkačku?
Jak rychle osvěžit dech? Většina lidí sáhne po žvýkačce. A zafunguje to během okamžiku. Možná si ani nestihnete všimnout, že tato nevšední cukrovinka umí kouzel mnohem víc! Proč má ten kus pryskyřice na sobě otisky zubů? Podobným nálezům už se archeologové dávno nediví. Je to žvýkačka! Tu vůbec nejstarší, objevenou v lokalitě Huseby Klev v
Ivanka Devátá v zajetí dr. Cvacha
nasehvezdy.cz
Ivanka Devátá v zajetí dr. Cvacha
Její první muž byl laskavost sama. Ivanka Devátá (89) ho přesto opustila. Herečka a spisovatelka Ivanka Devátá (89) o sobě prohlašuje, že není rozhodně submisivní bytost. Ale když se zamilovala do
Ty obrázky kouzlily a dodávaly mi ve spánku sílu
skutecnepribehy.cz
Ty obrázky kouzlily a dodávaly mi ve spánku sílu
Tonoucí se stébla chytá, a já ze zoufalství doufala, že mi pomůže léčivý obraz. Nakonec ho pro mě namalovala naše malá Kačenka. Před časem jsem si pořídila jeden z obrazoobjektů jistého českého malíře, aby mě léčil a pomáhal překonat zdravotní problémy, do kterých jsem se dostala. Tento výtvarník se totiž počítá mezi naše současné přední zástupce medikament artu
Už pětatřicet let nemluvím se svojí sestrou
nejsemsama.cz
Už pětatřicet let nemluvím se svojí sestrou
Závist starší sestry vedla až k mojí pokažené svatbě. Většinou bývá zvykem, že starší sourozenec se usadí dřív než ten mladší. U nás to dlouho vypadalo stejně – moje sestra Eva byla o několik let starší, měla vážný vztah a všichni čekali, že svatba je jen otázkou času. Jenže pak přišel zlom: drsný rozchod s
Zadig & Voltaire: Láska v plamenech letní noci
iluxus.cz
Zadig & Voltaire: Láska v plamenech letní noci
Značka Zadig & Voltaire přináší novou kapitolu do své ikonické voňavé ságy THIS IS! a představuje dvě nové vůně, které jsou jako stvořené pro elektrizující letní noci. Duo THIS IS HER! BURNING LOV
Zdislavina studánka: Uzdravuje dodnes nemocné?
epochanacestach.cz
Zdislavina studánka: Uzdravuje dodnes nemocné?
Asi kilometr od státního zámku Lemberk se nachází Zdislavina studánka pojmenovaná podle zdejší šlechtičny, která prý měla zázračné nadání uzdravovat nemocné. Voda prý pomáhá dodnes. Česká šlechtična svatá Zdislava (1220–1252) má podivuhodné schopnosti už jako dítě. Stále se prý modlí a chce se stát poustevnicí. Rodiče ji nicméně provdají za Havla z Lemberka (asi 1210–1254) a
Zlomený manžel: Napotřetí se oženil se státem
historyplus.cz
Zlomený manžel: Napotřetí se oženil se státem
I když svatební tabule přetéká jídlem, Isabela si těch dobrot sotva zobne. Nejistě hledí do stolu, cítí na sobě pohledy všech přítomných. Po chvíli se přece jen osmělí a prohlédne si manželovy sourozence. Do oka jí okamžitě padne Josefova o rok mladší sestra Marie Kristina. Právě s ní se nešťastná Italka brzy sblíží, a to
Legendární kraken: Je to mýtus, nebo vědě neznámý kryptid?
enigmaplus.cz
Legendární kraken: Je to mýtus, nebo vědě neznámý kryptid?
Mořské příšery se zabydlely již v antické mytologii. Bájného tvora krakena však objevíme až později, a to v bájesloví obyvatel Skandinávie. Je to jen mýtus, nebo se opravdu pod hladinou severních moří
Nepečený melounový dort
tisicereceptu.cz
Nepečený melounový dort
Nemusíte ani zapínat troubu a přitom vytvoříte jedinečný dort s lehkým melounovým želé, který bude zejména během horkých letních dnů příjemným osvěžením pro malé i velké strávníky. Potřebujete 1
Život podle filmového magnáta
rezidenceonline.cz
Život podle filmového magnáta
Na jedné z nejvyhledávanějších adres na světě, na luxusním pozemku v Holmby Hills v Bel Air, si nechal postavit rezidenci známý filmový producent. Obklopená vzrostlými listnatými stromy a zakomponovaná ve svažitém terénu působí rozlehlá tříúrovňová stavba do uliční zóny spíše nenápadně. Bílé zdi členěné vertikálami úzkých oken mnoho neprozrazují o opulentní rezidenci ve tvaru písmene L, která se
Vědci našli způsob, jak oslabit špatné vzpomínky
21stoleti.cz
Vědci našli způsob, jak oslabit špatné vzpomínky
Vědci objevili nový přístup, který by mohl pomoci lidem trpícím traumatickými vzpomínkami nebo jinými psychickými obtížemi spojenými se špatnými zážitky. Podle jejich výzkumu lze negativní vzpomínky o