Domů     Jen náhodou jsem poznala pravdu o svém otci
Jen náhodou jsem poznala pravdu o svém otci

Dodnes nedokážu pochopit, proč mi nikdo neřekl pravdu. Dokonce i babička mou matku ve lžích podporovala.

Kam až moje paměť sahá, vyrůstala jsem jen s matkou. Ta mi celý život říkala, že nás otec opustil a nikdy mě nechtěl vidět, prý o mě neměl vůbec zájem, neplatil ani alimenty, prostě nezodpovědný darebák.

Matka se s ním rozvedla, když mi byly dva roky, tehdy jsem ale byla ještě moc malá na to, abych si svého tátu pamatovala. Jak jsem rostla, pochopitelně jsem se začala zajímat, proč nemám tatínka, kde je a proč za námi nepřijde. Máma mi ale pořád tvrdila, že táta o mě nemá zájem.

O otci mi řekla jen to nejhorší

Žít s matkou ale nebylo nebyl jednoduché. Často mě nechávala doma samotnou, byla pryč dlouho do noci a většinou se vracela opilá, navíc si občas domů přivedla nějakého cizího pána, pokaždé jiného. Na mě měla jen velmi málo času.

Já v té době samozřejmě nechápala, co se děje a v noci jsem se doma sama bála.

Naštěstí jsem později mohla jet k babičce, která bydlela na kraji města, zůstávala jsem u ní i několik dní a ona se o mě starala aspoň trochu víc než matka, když měla své „nejhorší“ dny. Jen jsem pak musela mnohem dřív vstávat, abych to ráno stihla do školy.

Ptala jsem se na tátu samozřejmě i babičky, ale ona mi říkala to samé, co matka, nic nového jsem se nedozvěděla. Tak jsem se na tátu postupně přestala ptát, nikam to nevedlo, přijala jsem to tedy jako fakt, se kterým nic nemůžu dělat.

Ovšem nebýt babičky, nevím, jak bych dopadla. Čím jsem byla starší, tím častěji jsem bydlela u ní, až jsem tam zůstala bydlet natrvalo. Babička mě podporovala, jak mohla, snažila se vytvořit mi zázemí, abych mohla v klidu studovat.

S mámou to bylo čím dál horší, bez lahve už jsem si ji nedovedla představit. Stala se z ní doslova troska a v takovém prostředí jsem žít nechtěla. „Díky“ ní jsem si taky vypěstovala celoživotní odpor k jakémukoli alkoholu.

Ostuda na pohřbu

Hned po maturitě jsem si našla místo a pronajala si malý byt, který jsem si postupně sama zařizovala. U babičky to sice nebylo špatné, ale cítila jsem, že se musím postavit na vlastní nohy.

Dál jsem ji ale chodila navštěvovat a pomáhala jí, když něco potřebovala. K matce jsem raději nechodila.

Byla jsem šťastná, že mám svůj vlastní kout, kde je čisto, voní to, nezakopávám o prázdné lahve od alkoholu a nemusím se bát, v jakém stavu matka přijde, to mi za tu dobu, než jsem zůstala bydlet u babičky, bohatě stačilo. Za nějaký čas babička zemřela.

Bylo mi to hrozně líto, protože ona byla moje nejbližší spřízněná duše. Všechny záležitosti kolem pohřbu jsem musela zařizovat já, protože matka toho nebyla schopná. Moc jsem se s ní nevídala, neměla jsem si s ní ani co říct.

Asi dvakrát dokonce skončila v protialkoholické léčebně, jenže když ji pustili, netrvalo dlouho, a zase s pitím začala. Prosila jsem ji, aby alespoň na pohřeb dorazila střízlivá, a ona slibovala hory doly. Ale dopadlo to tak, jak jsem se bála.

Přimotala se do obřadní síně namol, spadla z lavice, občasnými výkřiky rušila obřad… Museli ji vyvést a já myslela, že se hanbou propadnu pod zem. Od té doby jsem se zařekla, že už k ní nepůjdu nikdy.

Šok v porodnici

Matku jsem tedy ze svého života úplně odstřihla. Po nějaké době jsem se seznámila s Láďou a začali jsme spolu začali žít. Dlouho jsem se ale bála založit s ním rodinu, i když jsem po ní velmi toužila.

Později jsem Láďovi řekla všechno o svém životě, co mě potkalo, a on byl naštěstí velmi trpělivý, nespěchal na mě a já pomalu začala věřit, že je možné žít i jinak, než jak jsem v dětství poznala.

Pak zemřela i moje matka, v opilosti spadla doma hlavou na topení. Našli ji sousedi, když dlouho nevycházela z bytu. Zase jsem zařizovala pohřeb, tentokrát ale bez obřadu. Nikdo by na něj stejně nepřišel a její kumpány z mokré čtvrti jsem stejně neznala.

Necítila jsme při tom nic, ani lítost, ani úlevu, prostě nic. S Láďou jsme se vzali až po deseti letech našeho soužití a já konečně usoudila, že je nejvyšší čas mít dítě.

Bylo mi už třicet let, a tak to nebylo úplně snadné, ale nakonec jsem přišla do jiného stavu. Na miminko jsme se oba dva hrozně těšili a já měla konečně pocit, že žiji normální život jako ostatní.

Těsně před mými jednatřicátými narozeninami se nám narodil syn Davídek a oba jsme byli na vrcholu blaha. V porodnici se mnou ležela na pokoji mladší žena Jitka, taky se jí narodil chlapeček Jiřík a docela jsme si padly do oka.

Povídaly jsme si o všem možném a domluvily se, že se někdy sejdeme, až budeme chodit s kočárky na procházku. Její příjmení bylo dokonce stejné, jako bylo moje za svobodna. Říkaly jsme si, že je to legrační náhoda.

Vyměnily jsme si na sebe telefony a slíbily si, že si zavoláme za tři týdny. Pak ji přišel navštívit její manžel se svým otcem. Jitka mě jim hned představila s tím, že je legrační, že se příjmením jmenujeme stejně, a pak si s nimi povídala.

Já ale zůstala zírat na jejího tchána, zdál se mi nějak povědomý. Přemýšlela jsem, odkud bych ho mohla znát. Pak jsem si uvědomila, že jsme si docela podobní. I on si toho nejspíš všiml a po očku se na mě díval. Pak mu to nedalo a po chvíli se mě zeptal:

„Promiňte, že se tak hloupě ptám, ale nejmenovala se vaše matka náhodou Jiřina?“ Zůstala jsem jako opařená. Chvíli jsem na něj beze slova koukala a pak jsem jen němě přikývla.

V té chvíli mi došlo, že přede mnou nejspíš stojí můj táta, který o mě nikdy neměl zájem. Chtělo se mi brečet. On také neřekl ani slovo, ale než odešli, zeptal se mě, jestli bychom si někdy nemohli o všem promluvit.

Neřekla jsem nic, měla jsem úplně stažené hrdlo a veškerou vůli jsem soustředila na to, abych se nerozplakala, nebo na něj nezačala křičet, a on odešel.

Všechno bylo jinak

Když mě pustili z porodnice, řekla jsem to doma Láďovi. Taky ho to překvapilo, ale říkal, že to možná vůbec není můj otec, že to může být někdo jiný, kdo moji matku znal. A ať to radši pustím z hlavy, o což jsem se snažila. Ne že by mi to moc šlo.

Po třech týdnech se skutečně Jitka ozvala a domluvily jsme se, že půjdeme společně na procházku.

Sešly jsme se v parku a šly pomalým krokem po cestě a ona mi vyprávěla, že její tchán s nimi o mě mluvil a vylíčil jim, že si myslí, že bych mohla být jeho dcera z prvního krátkého manželství.

Její slova jako by ve mně zvedla nějaké vnitřní stavidlo a já se rozpovídala, jak nás opustil, alimenty neplatil, vidět mě nechtěl. Julie ale řekla, že mi to vysvětlí její tchán sám. Čekal na další lavičce a ona nás nechala o samotě.

Chvíli jsme jsme mlčky seděli a pak mi začal povídat, jak to bylo. Že za mnou chodil, ale moje matka ho nikdy nepustila dovnitř. I alimenty platil, ukázal mi složenky, matka je zřejmě propila.

Nemohla jsem uvěřit tomu, jak mi celý život lhala a že ji v tom babička podporovala. Zeptat jsem se jich už ale nemohla. Oběma nám to bylo líto a já se konečně rozplakala. Stalo se to už před lety, ale od té doby jsme se začali s tátou stýkat.

Vždyť jsme museli dohnat to, o co nás matka za ta léta připravila. Julie se stala mou nejlepší kamarádkou a její manžel, můj nevlastní bratr, si zase dobře rozumí s Láďou. Náš David zase našel kamaráda v jejich Jirkovi.

Přátelství nám vydrželo dosud, kdy už jsme skoro v důchodovém věku. Můj otec stále žije, je to skvělý člověk a já jsem šťastná, že ho ještě mám. Jen když si vzpomenu na ty roky, které jsme kvůli matce promarnili, je mi dodnes do pláče.

Jana (58), východní Čechy

reklama
Související články
12.4.2024
Nemluvili jsme spolu dlouhých dvacet let. Rozhádali jsme se kvůli prkotině, ale žádný z nás nechtěl ustoupit. Když onemocněl, omluvil se. Snažíme se vynahradit si všechny ty zbytečně ztracené roky! S bráchou nás od sebe dělí jen rok a nepamatuji se, že bychom byli jeden bez druhého. Bylo jasné, že se pohádáme Všude jsme spolu byli odmalička, ve škole a potom i v zaměstnání, i když každý n
10.4.2024
Mám jen jedno dítě, vymodleného syna Davida. Vždy jsme na něj byli hrdí, a když se stal lékařem, neznala naše pýcha mezí. David si dlouho užíval svobodného života, až jsem se obávala, že se nikdy nedočkám vnoučat. Přítelkyň měl nepočítaně. „Ožením se, až si něco užiju. Teď je pro mě podstatná kariéra,“ říkal často a my to museli brát, jak to je. Když jsem se ho někdy zeptala, jen se shovívavě p
10.4.2024
Toto rčení mohu potvrdit. Nepotkala jsem ode mě odlišnějšího člověka, než je můj muž. A jsme spolu už 35 let. I naši přátelé říkají, že neznají odlišnější pár. Borise jsem potkala, když mi bylo 20 let. Tehdy jsem zatoužila sbalit se a odjet do velkého světa. Konkrétně do Prahy. Našla jsem si menší byt, zpočátku mi pomáhali rodiče s placením nájmu. Jak jsem ale našla slušnou práci, už jsem stála
8.4.2024
Maminka měla těžký život, muži jí ubližovali. O tom, kdo je můj otec, nechtěla nikdy mluvit. Dozvěděla jsem se to od starší sestry. Maminka se narodila na Slovensku, v malé vesničce pod horami. Pracovala u sedláka jako děvečka. Když jí bylo jedenadvacet, tamní pacholek ji znásilnil a nezůstalo to bez následků. Ještěže byl sedlák člověk rozumný a přinutil onoho Gustava, aby si maminku vzal. V ro
6.4.2024
Chalupa. Místo, kam jsme jezdili s Luďkem. Mým bratrem. Měla jsem pocit, že jsme tam byli oba šťastní. Roubenku postavil v horách už náš praděda, děda ji zvelebil poté, co se rodina rozšířila, takže přibylo ještě jedno křídlo. Žili tam s babičkou, tatínek tam strávil dětství. A my s Luďkem také, jelikož jsme tam za prarodiči jezdili na prázdniny. Milovala jsem to místo. Tu zeleň, horské louky,
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Krvavá řeka Río Tinto: Proč jsou na jihu Španělska podmínky jako na Marsu?
enigmaplus.cz
Krvavá řeka Río Tinto: Proč jsou na jihu Španělska podmínky jako na Marsu?
Ocitli jsme se na jiné planetě? Nebo zde natáčeli filmaři? Ani jedno, ani druhé. Jsme v oblasti španělské Andalusie, kde protéká Río Tinto neboli Červená řeka. A přestože se nacházíme na Zemi, ma
Záhada hliněné destičky z Turecka: Jaký rituál ukrývá text psaný neznámým jazykem?
epochalnisvet.cz
Záhada hliněné destičky z Turecka: Jaký rituál ukrývá text psaný neznámým jazykem?
Archeologové během loňských vykopávek v Turecku objevili hliněnou tabulku popsanou dosud neznámým mrtvým jazykem používaným před více než 3000 lety. Z doprovodného textu v chetitštině vyplývá, že tabulka zachycuje nějaký starověký rituál. Podaří se vědcům jazyk rozluštit a dávný rituál přečíst?   „Byl objeven nový indoevropský jazyk.“ Těmito slovy představuje vedoucí archeologických vykopávek Prof. Dr.
Lola Montezová: Fúrie, která připraví o trůn bavorského krále Ludvíka I.
epochaplus.cz
Lola Montezová: Fúrie, která připraví o trůn bavorského krále Ludvíka I.
Laškovně zapochybuje o přirozené eleganci ňader mladičké tanečnice žádající o angažmá. Kráska sebere ze stolu nůžky, rozstřihne si na prsou šaty a poskytne mu důkaz. Něco takového král při audienci ještě nezažil. Irsko-skotská krev otce a typická krása kreolských genů po matce udělají z Elizy Gilbertové štíhlý uragán černých vlasů, modrých očí, rudých rtů a
Vyrobte si krásné vázy
nejsemsama.cz
Vyrobte si krásné vázy
V obchodě prodávají sice krásné, ale většinou také velmi drahé vázy. Chcete si pořídit vlastní, za niž nebudete muset platit stovky korun? Vytvořte si vázu zcela podle vlastních představ, v barvách a stylu, jež budou nejlépe ladit s vaším pokojem, a ještě ho krásně vyzdobí. Krok za krokem Jarní schovávačka I obyčejná sklenice či lahev bude mít své kouzlo, když ji správně
Mám problém udržet tajemství, jsem drbna?
skutecnepribehy.cz
Mám problém udržet tajemství, jsem drbna?
Manžel mi vyčítá, že umím jen pomlouvat a roznášet klepy. Ničím tím prý celou rodinu. Já si ale myslím, že nedělám nic zlého. Jsem jen zvědavá. Ráda si povídám s lidmi, myslím, že to je částečně i moje náplň práce, jsem totiž u nás na vsi listonoška. A ta musí přece vědět o všem! Také moc ráda poznávám nové lidi, jsem
Lexus v rámci milánského týdne designu představil expozici Time
iluxus.cz
Lexus v rámci milánského týdne designu představil expozici Time
Na výstavě se prezentují díla dvou návrhářů inspirovaná koncepčním modelem Lexus LF-ZC (Lexus Future Zero-emission Catalyst), který zkoumá možnou podobu čistého elektromobilu nové generace. Instala
Vyděsili Abela Tasmana Maorové?
historyplus.cz
Vyděsili Abela Tasmana Maorové?
Dvě lodi spouštějí kotvy v nově objevené zátoce. Netrvá dlouho a ocitají se pod útokem domorodých kanoí. Když se Evropané pod ochranou kanonů konečně obrátí na útěk, bude jejich posádka o čtyři námořníky chudší. Děti, které přicházejí na svět v chudých rodinách v malých městečkách na počátku 17. století, nejsou ty, o nichž lze nalézt bohaté záznamy v dobových
Pikantní tuňáková pomazánka
tisicereceptu.cz
Pikantní tuňáková pomazánka
Nevíte, co si počít s konzervovaným tuňákem? Máme pro vás připravený opravdu chutný recept. Suroviny 1 velká tuňáková konzerva 1 větší červená cibule 2 lžíce citronové šťávy 4 lžíce jogurtu n
Moderní rezidence u rovníku
rezidenceonline.cz
Moderní rezidence u rovníku
Rezidence vznikla v rovníkovém Ekvádoru. Betonová stavba rozvržená do tvaru písmene T působí přes svou masivní konstrukci příjemně svěžím, elegantním a odlehčeným dojmem. Tři podlaží, tři obytná kř
Vodojemy Žlutý kopec v Brně otevřeny!
epochanacestach.cz
Vodojemy Žlutý kopec v Brně otevřeny!
Technická památka Vodojemy Žlutý kopec se 21. března za přítomnosti zástupců města slavnostně naplno otevřela veřejnosti. Investice města 150 milionů korun zpřístupnila tři podzemní nádrže a také veřejný park na povrchu. TIC BRNO, který bude vodojemy nadále provozovat, připravil spolu s partnery na první víkend 22.–24. března bohatý vizuální program. Poté je budete moci navštívit
Nechá si Vacula vytetovat i kuchařku?
nasehvezdy.cz
Nechá si Vacula vytetovat i kuchařku?
Když se herci Adamu Vaculovi (36) zalíbila jeho současná přítelkyně, vítězka kuchařské soutěže MasterChef z roku 2021 Veronika Beskydiarová (30), napsal jí krátkou zprávu – a byla ruka v rukávě. Byd
3D tisk v lidském těle? Již brzy možná ano!
21stoleti.cz
3D tisk v lidském těle? Již brzy možná ano!
Ve svém nejmenším provedení měří 11–13 milimetrů. Je tedy tak akorát drobný, aby se vešel do trávicího ústrojí. Řeč však není o žádné bakterii, ale o unikátním vynálezu vědců z Univerzity v Novém Jižn