Domů     Utekla jsem od oltáře
Utekla jsem od oltáře
5 minut čtení

O svatbě ve velkém stylu jsem snila celé roky. Když jsem se konečně dočkala, zmocnil se mě strach. Jediným řešením byl útěk!

S přítelem jsem žila už dlouhých sedm let. Za ty roky jsem ho poznala dokonale. Jako každý měl nějaké ty mouchy a drobné chybičky, jenže, kdo je nemá! Kladné vlastnosti ale vždycky převážily.

Radost jen na chvíli

„Ráda bych si tě vzala, Viléme,“ nadhodila jsem občas. Můj zdrženlivý Vilém jen mlčel. Právě ta jeho pasivita a váhavost byla jeho největší moucha. Tedy špatná vlastnost. V duchu jsem se naučila přeříkávat text kdysi hodně známé písničky:

Můj Vilém peče housky. Bylo to vždycky, jako by se na něčem zaseknul a pekl a pekl a pekl…Jednou měl asi slabou chvilku, protože z ničeho nic přinesl z balkónu kytici růží, ztěžka pokleknul a požádal mě o ruku! Byla jsem z toho nečekaného gesta úplně v šoku.

V první chvíli jsem nedokázala ani odpovědět. Samozřejmě, že jsem si ho chtěla vzít! Vždyť to bylo moje dlouholeté největší přání! Jenže, moc dlouho jsem se neradovala. Začaly totiž dohady o veselce. „Vezmeme se v kostele, jinak to ani nejde.

Jen před Bohem je slib platný!“ tvrdil a já se podivila. Můj Vilém a věřící? Nikdy o tom nepadla ani zmínka.

Na můj názor se mě neptal

O pár dnů později vyšlo najevo, že mu ten rádoby úžasný nápad vnukla jeho sestra. Nesnášela jsem ji. Byla namyšlená a povýšená. Stále se jí na mě něco nezdálo. Vilém měl vysokou školu a já byla jen vyučená. Prostě jsem jí nebyla dost dobrá! „V kostele?

A proč, co si vezmu na sebe?“ ptala jsem se rozčarovaně, ale Vilém už měl jasno. Kostel, hostina v drahém hotelu a skoro sto hostů!“

Nevěřila jsem svým uším. Z pozvaných jsem znala sotva deset lidí, ti všichni byli příbuzní a známí jeho rodiny. A to neměl Vilém děti! „A kolik ta legrace bude stát?“ špitla jsem. Bylo mi líto, že vše rozhodl za mě a neporadil se.

Měla to snad být i moje svatba, ne jen jeho! „Nedělej si starosti. Prodáme naši zahrádku, stejně tam nerad chodím!“ odpověděl jakoby nic. To už na mě bylo moc. Zařvala jsem, že to nikdy, bouchla dveřmi a utekla. K sousedce. Pro radu. A na kafe.

Protivilo se mi všechno

Vrátila jsem se až po půlnoci. V každé noze jsem měla litr vínka a vše viděla jasně. Mimo zahrádky Vilémovi všechno povolím. Hlavně, když si mě konečně vezme! Svatba ve velkém stylu se blížila. Nechala jsem si ušít smetanově bílý kostýmek.

Stál snad celý majlant! Byl krásný, což o to, ale já ho nemohla ani vidět, jak mi byl protivný. I kytice byla nehorázně drahá. Co bych dala za obyčejné letní šaty a pár kopretin, nebo tak něco. Viděla jsem to kdysi ve filmu a moc mě to nadchlo.

Jenže Vilém byl prostě Vilém. Ráno, v den obřadu, jsem vstala s hlavou jako vědro. Do mozku mi ťukalo snad tisíc kladívek. Úzkostí jsem nemohla ani polknout. Modré kruhy pod očima už byly tím posledním, co mi dodalo na náladě. Špatné náladě, to je jasné.

Kostel byl nádherně vyzdobený a já kráčela pomalým krokem k oltáři. Vedl mě Vilémův bratr, stejně jako jeho sestra, nepříjemný a povýšený.

Vzala jsem nohy na ramena

„Taky jsi mohla trochu zhubnout,“ ucedil koutkem úst a popadl mě za loket. Svatebčané mě pozorovali ostřížím zrakem a mně se z vůně kadidla, či čehosi, zvedal žaludek. Zachytila jsem soustrastný pohled syna. Jako by se mě němě ptal, co to dělám!

Nohy jsem měla snad z olova. Bolel mě každý krok! Vilém už stál u oltáře. Slušelo mu to, ale mě v tu chvíli připadal cizí. Jako bych si měla vzít někoho, koho vlastně vůbec neznám. „Máš to zapotřebí?“ ozval se nějaký hlásek v mojí hlavě.

Byl tak skutečný, že jsem se otočila. Myslela jsem v tu chvíli, že za mnou někdo stojí a našeptává mi. Nikdo ale za mnou nebyl. Byla jsem sama mezi mnoha, ne moc přátelsky naladěnými, lidmi. Vůbec jsem o tom nepřemýšlela. Ani neplánovala.

Vytrhla jsem se švagrovi, budoucímu švagrovi, ze sevření a otočila se směrem k východu. Utíkala jsem pryč!

Svatba bude po mém

Nohy byly najednou lehké. Vratké podpatky mě nijak nebrzdily. Utíkala jsem tak rychle, jak mi dech dovolil. Před kostelem jsem se nadechla. Pocítila jsem úlevu. Štěstí. Vysvobození! Zamávala jsem na taxi, které jelo náhodou okolo.

Je to zvláštní, ale taxíkem jsem nikdy nejela. Tentokrát jsem se nechala dovézt až domů. Strhla ze sebe kostým a oblékla svoje oprané džíny. Zavolala synovi. Jeli jsme spolu na výlet. Vzal mě do mých milovaných Krkonoš.

Stres jsem během dvou dnů vychodila na túrách. Předpokládala jsem, že až se vrátím domů, bude Vilém pryč. Nebo alespoň hodně naštvaný. On byl ale jako mílius. Prý mu to všechno došlo! „Neměl jsem tě nutit. Odpusť mi!“ prosil a já to ráda udělala.

Plánujeme svatbu. V létě. Někde na horách a s kytkou kopretin!

Gábina M. (56), Kopřivnice

Související články
3 minuty čtení
Nikdo jsme tehdy netušili, že se u mé sestry Aničky začíná projevovat zapomnětlivost. Sedla do špatného vlaku a nevěděla, kde je. Pomohl jí ochočený krkavec. Krkavci jsou učenliví. Dokážou věrně napodobovat zvuky z okolí, dokonce i lidský hlas. Jeden takový šikula pomohl mé starší sestře, když se dostala do úzkých. Dodnes na příběh o opeřeném hrdinovi vzpomínáme... Sestra Anička k nám jezdila n
2 minuty čtení
Lidé mě vždycky měli rádi. Pak se ale na mě sesypaly problémy. Nevšimla jsem si, že už to najednou nejsem já! Nedávno mi bylo šedesát. Ten věk jsem si nepřipouštěla, dokud jsem chodila do práce, měla doma manžela, mladšího milence k tomu a každý rok jsem jezdila na dovolenou k moři. Byl to nádherný život! Byla jsem vždycky veselá holka, proto mě měli všichni rádi. Oblíbená spolužačka a vyhle
5 minut čtení
Před pár lety jsem se podruhé vdala. On byl mladší a moje děti si ho moc neoblíbily. Předpovídaly mi, že to špatně dopadne. A měly vlastně pravdu. Byla jsem úspěšně rozvedená a zvyklá na to, že můžu fungovat i sama. Děti už dávno dospěly a já na žádný vážný vztah jsem příliš nepomýšlela. Jenže pak mi do života vstoupil Vilém. Byl pozorný, vtipný a věděl, čím si mě získat. Jenže taky měl o jeden
3 minuty čtení
Ten starý pán už věděl, že mu mnoho dní nezbývá, smrti se ale nebál, strachoval se jen o své psí seniory. Slíbila jsem, že se o ně postarám. A to se mi vyplatilo. Už léta pracuji jako pečovatelka a mám svou klientelu nemohoucích lidí, za kterými každý den jezdím. Peněz za to není mnoho, já ale mám svou práci ráda. Ten pán byl můj velký oblíbenec. Drobný, nenápadný s nemocným srdíčkem. Moc toho
3 minuty čtení
Na Věru jsem nikdy nedala dopustit. Znaly jsme se od střední školy a považovala jsem ji za tu nejvěrnější kamarádku. Kdybych jen věděla... Když mi zemřel manžel, byla to právě ona, kdo ke mně první týdny skoro denně chodil. Nosila mi sladkosti na nervy, tahala mě na procházky a poslouchala moje nekonečné vzpomínání. Kdybych jen věděla, co dělá Věra za mými zády... Cizí žena mi radila Všec
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
V zimě pozor na ledviny
panidomu.cz
V zimě pozor na ledviny
Jsou náchylné k prochladnutí a případný zánět není nic, o co by člověk stál. Ale o ledviny bychom tak jako tak měli pečovat celoročně. Pro tělo jsou nesmírně důležité a mají více funkcí než jen filtrování a vylučování škodlivin. – Produkují hormony, které ovlivňují krevní tlak i tvorbu červených krvinek. – Udržují v rovnováze minerály
Poslední velká bitva v Británii se strhla na vřesovišti
historyplus.cz
Poslední velká bitva v Británii se strhla na vřesovišti
Pravému křídlu Karlovy armády se podařilo narušit britské linie. Vzbouřenci toho ale nedokážou využít, jejich levé křídlo kvůli bažinatému terénu postupuje jen velmi pomalu. Britové přisunou na ohrožený úsek bojiště posily a vrhnou se do rozhodujícího protiútoku… Vrátit Stuartovce na britský trůn chtěli už v roce 1715, jejich povstání ale skončilo neúspěchem. Znovu to jakobité,
Hýčká si Brožovou teď bohatý developer?
nasehvezdy.cz
Hýčká si Brožovou teď bohatý developer?
Jak se říká, každé zlo je pro něco dobré? Herečka Kateřina Brožová (58) byla sice často spojována s exmanželem, podnikatelem Zdeňkem Tomanem (65), dosud se ale návrat k němu nepotvrdil. Nyní by ale
Znaménko jako zlé znamení
nejsemsama.cz
Znaménko jako zlé znamení
Většina znamének je neškodná. Některá ale mohou být prvním varováním před melanomem – nádorem, u kterého hraje včasné odhalení zásadní roli. Naučíme vás jednoduchou pomůcku, jak je rozeznat. Zrcadlo, řekni, zda je má kůže v pořádku… Tak bychom se měli jednou za čas zeptat a zkontrolovat všechny pihy, bradavičky či znaménka, co jich na těle máme. Právě to nám může