Zprvu jsem se snažila být nejlepší ze všech, které můj nový přítel kdy měl. A bylo jich dost! Potom mě snaha přešla. To když jsem jednu z nich osobně poznala.
Nový přítel byl ztělesněním všeho, co jsem si kdy přála. Charismatický sympaťák s dobrým příjmem a skvělým vystupováním! Bohužel jen na veřejnosti. Když se ke mně po několika měsících nastěhoval, vzalo jeho dobré vychování rychle za své. Ne, že by se choval nějak hrozně, ale jeho malé zlozvyky mi vadily.
Všechny byly lepší, než já
Kafe pil horké a hlasitě srkal. Drobil. A co bylo nejhorší, popotahoval. Byl totiž líný se zvednout z křesla a dojít si pro kapesník! Neudržela jsem nervy na uzdě a jeho prohřešky mu vytkla.
Tvářil se jakoby nic, ale měla jsem to u něho schované jako v kampeličce. „Nějak jsi ztloustla,“ řekl mi hned druhý den a kritickým zrakem přejížděl moje naducané partie. Bylo zvláštní, že doposud mu moje plnoštíhlost nevadila.
„To moje Hanička, to byla krasavice!“ pokračoval a toužebně vzdychl. Ten vzdech se mě dotknul snad víc, než jeho kritika! Jeho jakoby smutné povzdechy nebraly od té chvíle konce. „To moje Miládka…, to moje Šárka… to moje….“ Vzpomínal, srovnával, hodnotil.
Byly lepší kuchařky, hospodyně, milenky. Uměly lépe vařit a byly vtipnější.
Potkala jsem jeho bývalou
„Tak proč se tedy se mnou zahazuješ?“ vyjela jsem na něho vztekle, ale on se mi vysmál: „Žádná nebyla tak hysterická, jako ty!“ Měla jsem toho právě dost. Přemýšlela jsem o rozchodu, ale být sama, mě děsilo.
Nechtěla jsem si zase několik let povídat jen se svojí obstarožní želvou, kterou jsem zdědila po svých dětech. Bylo jí už přes dvacet a zajímaly ji jen čerstvé pampelišky a nastrouhaná mrkvička!
Po těch věčných dohadech jsem chodila na nákupy do obchodního řetězce. Něco hezkého na sebe, třeba jen maličkost, mi zaručeně spravily náladu! Tentokrát mě u pultu s kosmetikou oslovila taková pohledná boubelka. Chvíli váhala. Myslela jsem, že mi chce něco vnutit, aby měla prémie.
Vysmály jsme se mu
Paní se mě ale tiše zeptala: „Tak vy prý žijete s Markem? Doufám, že je na vás hodnější, než na mě!“ Trochu jsem se podivila, ale než jsem stačila zareagovat, pokračovala: „Já jsem Hana, pořád mi něco vyčítal! A těm ostatním taky.
Je to jeho specialita.“ Daly jsme se do řeči a dokonce se i společně navečeřely. Měly jsme si toho tolik co vyprávět! Hanička se znala i s několika dalšími expartnerkami mého přítele a tak jsme společně vymyslely plán.
Všechny jsem je pozvala k sobě domů na večeři. Markovi jsem nic neřekla. Nechala ho sedět v křesle, v tom jeho vytahaném tílku a širokých trenýrkách se srdíčky. Mým dárkem k jeho svátku. Zaujatě sledoval nějaké sportovní utkání. Dámy se mezi tím nenápadně usadily ke kuchyňskému stolu.
Druhá šance ho přišla draho
„Večeře!“ zakřičela jsem na přítele a on, ničeho netuše, se přišoural do kuchyně. Zůstal stát na prahu. Údivem ani nezavřel ústa! „Nazdar kovboji,“ oslovila ho výsměšně Hanička a Šárka se jen uchechtla. To Miládka hned spustila: „Ty vypadáš!
To můj současný přátel je jiná třída!“ Potom jsme se všechny rozesmály. Marek měl pěknou ostudu. Předpokládala jsem, že si sbalí kufry a vypadne. On se ale chytil za nos. Prosil o druhou šanci. Prý se napraví! Po dlouhém váhání jsem svolila.
Další šance ho stála drahou dovolenou, zlatý náramek a také autíčko. Protože já jsem z těch jeho bývalek úplně nejlepší řidička! Alespoň to Marek tvrdí. A když to říká on, je to zaručeně pravda!
Zdena M. (56), Roudnice nad Labem
