Důvěryhodný pán nás ochotně zastupoval ve sporu s bytovým družstvem a za právnické služby nám poskytnul velkou slevu. Vůbec nás nenapadlo, že se z něho vyklube podvodník!
Ani kupní smlouva na byt v paneláku, v kterém jsme strávili víc než čtvrt století, nás neochránila před sporem s novým vlastníkem. Bytové družstvo koupil movitější majitel a hned našel záminku k našemu vystěhování. Mohlo nás prý zachránit jen jediné: zaplatit znovu!
Platit se nám nechtělo
„Není to tak, jak říkáte. Platit budete za pozemek, na kterém panelák stojí. Nebo můžete jít bydlet jinam, je to na vás!“ uslyšeli jsme na domovní schůzi. Nerozuměla jsem tomu a většina ostatních také ne. Skoro všichni jsme se spoustu let znali. Naše děti společně vyrůstaly a hrály si na hřišti před domem. Teď, když bychom si mohli užívat spokojeně důchod, se máme zadlužit? Nevěřícně jsme kroutili hlavami. Nechtělo se mi takové křivdě uvěřit! Ale jak se bránit? Možná nakonec má nový majitel pravdu. Ani manžel nebyl žádný bojovník. Odjakživa se všemi vycházel po dobrém a nemínil na tom nic měnit. „No tak zaplatíme. Nějaké úspory máme. Nebudeme to hrotit,“ řekl poraženecky. Já mlčela. Umínila jsem si, že se půjdu s někým poradit! S někým, kdo tomu všemu bude rozumět líp, než my, obyčejní lidé…
Z hosta jsem měla radost
„Haló, je někdo doma?“ ozvalo se za dveřmi a já spěchala otevřít. Nezvonil nám už dlouho zvonek a měla jsem trochu výčitky svědomí, že se na nás muselo bouchat. Za dveřmi stál takový upravený pán ve středním věku. Stříbrné brýle a prošedivělé vlasy, modrý klasický kabát a v ruce aktovku asi z krokodýlí kůže. Musela být pořádně drahá, ať už byla z čehokoli! Koukala jsem na něho tázavě, co si přeje, ale on hned vysvětloval: „Obrátili se na mě vaši sousedi odvedle. Prý máte nějaký problém s koupí pozemků! Já jsem advokát a mohl bych vás zatupovat! Okamžitě jsme ho pozvala dál. V tu chvíli jsem měla pocit, že mi toho pána seslalo samo nebe! Vůbec mě nenapadlo, že si se mnou zahrává peklo…Během hodinky jsme si s pánem potřásli rukou. Převezme naši věc, a nás, i ostatní, zastoupí ve sporu s novým majitelem! „Nic nebudete platit, o to se postarám!“ slíbil na odchodu a k mému nadšení nechtěl vůbec žádné peníze. Prý se vyrovnáme až potom!
Myslela jsem, že nás potkalo štěstí
Zmocnila se mě euforie, jaké štěstí nás nečekaně potkalo. Takový slušný pán! Jen mi vadila skepse mého manžela: „Nic není zadarmo, nevěř tomu…“ Nenechala jsem si svoji radost vzít a uspořádala dole v sušárně malý večírek. Všichni, kdo se nechali panem advokátem zastupovat, se zúčastnili! Připili jsme si šampaňským, snědli chlebíčky a šli spokojeně spát. Nic zlého nás přece nemohlo potkat! „Paní, jdu vás seznámit s výsledky jednání. Potřeboval bych přece jenom pár tisíc zálohu. Jen malou!“ řekl, jakoby se nechumelilo pan advokát při našem příštím setkání. Konalo se necelý měsíc po tom prvním. Měl na sobě jiné oblečení, a byl snad ještě elegantnější, než před tím. Vypadal nějak jinak, dokonce i brýle měl jiné. Pod nos mi strkal jakousi smlouvu, z které vyplývalo, že nebudeme muset nic kupovat. Hned jsem vyndala z krabice ve skříni osm tisíc a dala mu je.
Ochotně jsem zaplatila
Cítila jsem se skoro trapně, jak málo mu za jeho skvělé služby platím! Přidala jsem ještě lahev domácí slivovičky a velký kus uzeného. Koupili jsme ho na farmářském trhu, ale zasloužil si ho! Když odešel, zazvonila jsem na souseda. Vylétl celý rudý a rozzlobený. „Nic tomu podvodníkovi neplaťte, podvedl nás všechny!“ křičel. Potom mi ukázal smlouvu. Stejnou, jakou jsem před malou chvilkou obdržela a zaplatila i já. „Je to podvod! Právě jsem zjistil, že ten chlap není ani advokát!“ křičel znovu a mně se podlomila kolena. Naletěla jsem! A ještě mu dala uzené…Když jsem se přiznala, že už jsem také zaplatila, vyběhnul soused ze dveří. Prolétnul celým domem, ale po falešném advokátovi jako by se zem slehla. Bylo nás rovných deset, co jsme mu naletěli. Některým ale z nějakých podivných důvodů účtoval víc, než nám. Možná proto, že jsme byli nejstarší. Dostali jsme asi nějakou slevu pro důchodce!
Koupi jsme oslavili masíčkem
To maso mě mrzelo snad víc, než těch pět tisíc! Už dlouho jsem na něho měla chuť… „Vidíš, já ti to říkal…“ rýpnul si do mě manžel a láskyplně mě pohladil. Měl trochu radost, že na jeho slova došlo. Že měl pravdu! Ale naštěstí mi vůbec nic nevyčítal! A tak jsme si pozemek pod naším domem museli opravdu koupit. Nebyl až tak horentně drahý. Koupili ho i všichni naši sousedi, stěhovat se nikdo nechtěl. Vynucenou koupi jsme společně oslavili, možná spíš trochu oplakali, opět v naší sušárně. Všichni společně! Podávala se slivovička a také uzené. Ať si pochutnáme i my, chudáci, nejen ten podvodník!
Anna R. (69), Litvínov
